Zajímá vás, jak vypadá práce na farmě v Norsku? Jak takovou práci najít nebo kolik je možné si vydělat sběrem jahod? Přečtěte si zkušenosti Anči, která za prací do Norska odjela tzv na blind a léto 2018 strávila mimo jiné prací na jahodové farmě.

Jak si mě našla práce na farmě v Norsku

Sbírání jahod v nádherné norské přírodě se jeví jako práce snů. Určitě si všichni vybavujete reklamu na mrože, kde polonazí modelové s pekáčem buchet na břiše a radostným úsměvem na tváři nesou přepravky plné jahod. No, nechte mě trochu přiblížit, jak vypadá realita:

[intense_video video_type=“youtube“ video_url=“https://www.youtube.com/watch?v=tLb5OGNJXJk“]

Najít si práci na farmě v Norsku je docela těžké, protože farmy mají většinou pracovníky dohodnuté dopředu. Mě, vlastně nás (do Norska jsem jela s kamarádem Tomášem), si ta práce našla sama. O naší cestě do Norska se dozvěděly tři holky, které tam stejně jako my jely za prací, ale na rozdíl od nás už ji měly dopředu zařízenou.

Jednalo se o sběr jahod na farmě ve východním Norsku nedaleko města Rena. Náhodou jim na farmě chyběly posily, tak se nám holky ozvaly. Šéf zněl v pohodě už po telefonu, slovo „okey“ mi bylo odpovědí na všechno. Vlastně jsme doplňovali řady litevských pickerů (sběračů).

Spaní v roubence a chrchlající ovce

Celkem nás na farmě bylo asi 50 pracovníků (40 lidí z Litvy, 5 z Čech a zbytek ze Somálska, Pákistánu a Íránu). Věková hranice byla od „mlaďochů“ pod 20 po „babči“ nad 50. Ubytování bylo buď v chatkách po 4, nebo ve větších chatách, kde bylo více pokojů s různým počtem postelí. Nám holky zařídily luxusní pokoj pro dva ve staré roubence s ovečkami pod oknem.

Nevím, co těm ovcím bylo, ale každý den kašlaly, jak kdyby měly tuberu. Lepší budíček, než chrchlající ovce, si ani nemůžete přát. Sociální zařízení a kuchyně byli oddělené v jiné budově. Žádný luxus to nebyl, ale ve sprše tekla teplá voda a kuchyně byla plně vybavená sporákem, lednicemi, mrazákem a nádobím.

Stravu jsme si zajišťovali sami. Nás tam bylo pět, takže jsme si vařili dohromady a náklady na jídlo si rozpočítali mezi sebou. Naším tradičním jídlem byly langoše. Mimochodem nejbližší obchod byl 7 km daleko. My měli štěstí, že holky měly auto, takže nákup nám nedělal problém, ale ostatním byly k dispozici kola nebo byla možnost napsat si potraviny na společný seznam a další den si je vyzvednout v kuchyni.

Vstávání v šest a v sedm nástup na pole

Klasický pracovní den vypadal následovně: Vstávačka v 6 hodin, následovala snídaně, ranní hygiena a v 7 hodin nástup na pole. Na poli jsme se každý chopil bedýnky a nastoupili do řad čekajíce na povel „skinam“ (litevský povel ke sběru). Jestli patříte mezi ty, kteří si myslí, že sběr jahod je lážo plážo, okamžitě bych vás hnala jít si to zkusit na pole.

Sbírání jahod není jen tak. Na krku vám visí speciální kroužek, kterým zkoušíte velikost jahod. Pokud jahoda kroužkem propadne, tak neprošla a vy jí musíte vyhodit nebo sníst. Ano, jahody můžete jíst jak je libo a jsou fakt výborné. První tři dny to bylo jedna do bedny, druhá do pusy. Pak už to bylo spíše jen ze zvyku nebo lítosti nad tím, aby se nevyhodily. Mimochodem dokážou člověka pěkně prohnat 🙂

Jakmile svou bedýnku naplníte, odnesete ji na kontrolu k tzv.„bachařce“ nebo k synovi šéfa. Bachařka byla přezdívka, protože tahle dáma z Litvy opravdu vypadala, jako kdyby pracovala někde ve věznici a respekt z ní šel na míle daleko. Po dvacetileté zkušenosti už měla vše pěkně v oku, takže naše úlovky komentovala slovy: ,,Jsou moc malé!“ ,,Je toho málo!“ ,,Používejte kroužek!“ nebo ,,Trháš třešně nebo jahody?!“

Byla jsem svědkem toho, jak donutila jednoho kluka sníst zelenou jahodu. Ale nebojte, byla to v jádru vtipná a fajn Litevčanka. Pokud jste chtěli mít jistotu, tak u šéfíkova syna vám prošlo skoro všechno, stačilo s ním jen prohodit pár slov. Kontrolovala se váha, velikost (ano, všichni jsme švindlovali tak, že jsme dávali ty malý dospod) a délka šťopek.

Sbírá se za jakéhokoliv počasí. Šest dní v týdnu.

Letošní léto bylo v Norsku o dost teplejší než obvykle. Kdo by byl býval řekl, že opalovací krém bude více než nezbytný. Tepláky a svetry zůstaly na dně batohu a místo nich jsme nakoupili kraťasy. Potit a smažit se ve 30°C ohnutí na poli bylo pro nás peklo. A pokud jste měli smůlu na řádek (někteří ji měli každý den, viď Tome :D), tak to bylo peklo na druhou, protože jahody byly malý, suchý a vůbec nepřibývaly.

Většinou se sbíralo od pondělí do soboty, ale hodně záleželo na objednávkách. Za celý pobyt nám pršelo jen jednou. Sbírat v dešti ale taky není žádná hitparáda. Po dvou hodinách jsem si místo jahod „nasbírala“ pěknou rýmu.