Dlouhej špacír: 3000 km pěšky skrze Skandinávii po dálkové trase E1

Dlouhej špacír: 3000km pěšky po evropské dálkové trase E1 skrze Skandinávii

Na Honzu a Zuzku alias Dlouhej špacír jsem narazila na Facebooku, v době, kdy plánovali výlet z Nordkappu na jih. V květnu. Říkala jsem si, že buď jsou to dobří střelci anebo nevědí nic o tom, že květen na severu Norska a v Čechách jsou nebe a dudy. Nicméně jsem si řekla, že je budu sledovat, jak se jim jejich projekt daří. 

Po zhodnocení sněhových podmínek na severu se Honza se Zuzkou rozhodli jít trasu opačným směrem – tedy z jihu Švédska až na Nordkapp. Během jejich putování lesnatou krajinou jižního Švédska si mě získali nejen svými krásnými fotkami, ale i životními názory. 

V momentě, kdy překročili pomyslnou hranici 1.000 km svého putování na sever jsem se tedy rozhodla, že je oslovím s žádostí o krátký rozhovor o práci v zahraničí, dálkové turistice ve Švédsku a Norsku a obecně vlivu pobytu v přírodě a trekování na zdraví a psychiku člověka. A k mému nadšení oba souhlasili! 

Ahoj Honzo a ZuZko.
Na internetu vás člověk může sledovat na FB stránce Dlouhej špacír, kam pravidelně přispíváte svými fotkami z pěšího putování skrze Skandinávii. Jak tenhle plán vlastně vznikl?

ZuZka: Dlouhej Špacír vznikl jako stránka, která informuje o naší pěší cestě Skandinávii. Oba jsme chtěli podniknout nějakou dálkovou několikaměsíční trasu, na které si vyčistíme hlavy. Toužili jsme původně po PCT, ale Honzovou velkou láskou je severská příroda a mě vyhovuje, že jsme stále v Evropě, kdyby se cokoliv stálo. Trasu samotnou objevil Honza a já jsem za to moc ráda. 

Evropské dálkové trasy

Evropská asociace turistických klubů  si při svém založení v roce 1969 vytkla za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras. Členy asociace jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí. Do roku 2006 bylo vytvořeno 11 dálkových tras (E1 až E11) o celkové délce asi 55 000 km, od října 2010 přibyla trasa E12. Trasa E1 vede mysu Nordkapp na severu Norska až na Sicílii a celkově měří neuvěřitelných 7980 Km. 

Mapa Evropských dálkových tras
Mapa Evropských dálkových tras. Zdroj: Outfanatic.com, Autor: Maximilian Dörrbecker

Ještě než se vás zeptám na detaily ohledně vaší cesty, tak mě osobně hrozně zajímá, co stojí za přeměnou z normálních českých vysokoškolských studentů trávících páteční večery u piva v milovníky přírody a dálkových pochodů? 

Honza: Můj zájem o přírodu a dobrodružství rozjel Bear Grylls se svým pořadem Boj o přežití. Bylo to necelý rok před nástupem na vejšku, a jelikož jsem uvnitř sebe věděl, že studium není to, co opravdu chci, začal jsem se více zajímat o cestování a o způsoby, jak poznávat svět. Sedět u piva a čekat na víkendy to není nic pro mě, mám rád nové zážitky a zkušenosti. 

Po překonání strachu z prvního kroku a opuštění rodné hroudy to šlo ráz naráz a touha objevovat a cestovat jen rostla. Mrzí mě jen to, že jsem ten první krok neudělal dříve a ztrácel čas studiem vejšky, haha.


ZuZka: Já osobně nelituji roků strávených na vysoké škole. Studium jazyků se mi hodilo všude ve světě a studentská léta jsem si užila se vším všudy. Nicméně kdybych měla tu šanci rozhodnout se znovu, tak bych chtěla, abych tenkrát měla dostatek odvahy na výjezd do zahraničí už po maturitě a né až po magistrovi ve svých 25 letech. 

Opravdová škola je totiž škola života a ta je tam venku za hranicí vašeho pohodlí. Miluju moravská vína a posezení s rodinou a kamarády, ale rozhodně jsem nikdy takto netrávila každý víkend, spíš si zabalit bágl a jelo se na čundr.

Honza a Zuzka alias Dlouhej špacír při svojí 3200 km dlouhé procházce po evropské dálkové trase E1
Honza a ZuZka alias Dlouhej špacír

Dlouhé roky jste žili v cizině, mimo jiné jste pracovali v Anglii a Norsku. Co vám práce v cizině dala? Je snadné si v těchto zemích najít práci a vydělat na další cesty nebo si myslíte, že mají lidé před odjezdem do zahraničí za prací mnohdy zkreslenou představu? 

Honza: Jako většina těch co vyjeli za práci do Anglie, což byla první země ve které jsem pracoval, jsem se uchytil v kuchyni. Mytí nádobí – pozice na kterou hledají pracovníky pořád a všude. Do oka mi ale časem padla kuchařina, a tak jsem se postupně vypracovaval v odvětví gastronomie. Nabyté zkušenosti z Anglie se mi hodily při hledání práce v jiných zemích jako bylo Norsko a Švýcarsko. Kuchařů je nedostatek, a kdo se nebojí tvrdé práce, ten ji najde. A neplatí to jen o restauracích a hotelích. Hledat práci v zahraničí není vůbec těžké, neni-li člověk vybíravý. 

Krom zlepšení se v angličtině, naučení se vařit, naučení se obstarávát si práci v různých zemích, mě pobyt a práce v zahraničí naučil věřit si, dodal mi sebevědomí, které jsem po studiích na školách neměl. A ukázal mi ze dokáží obstát v situacích, které jsou pro ostatní stresové nebo jinak náročné. Zlepšili se mi také sociální dovednosti a přestal sem se bát mluvit s lidmi. 

Právě poznávání nových lidí člověka moc posouvá a otevírá mu oči aby neviděl svět černobíle. Z Čech jsem měl v hlavě mnoho negativních předsudků, a ty se mi díky práci s lidmi z celého světa dosti rychle vyvrátili. Naštěstí.

ZuZka: S prací v zahraničí je to opravdu, jak říká Honza. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Málokomu se podaří uchytit se v jeho vlastním oboru, tím myslím v oboru, který vystudoval. V zahraničí vám často neuznají diplomy a certifikáty z Čech. 

Mně šlo prvořadě o to naučit se jazyky dané země, získat zkušenosti, poznat tu zemi se vším všudy a v neposlední řadě si vydělat na další cestování. A protože s jídlem roste chuť, tak vám zkrátka nevadí, když čistíte záchody nebo připravujete koktejly pro pupkaté boháče, protože na České poměry za to máte manažerský plat.

Dlouhej špacír práce v zahraničí
Pro práci v zahraničí si vybírám místa, která jsou zajímavá svým okolím a tam pak kromě práce i cestuji. Zde snímek ze zimní sezóny v Zermattu ve Švýcarsku. Pohled z balkonu domu, ve kterém jsme bydleli.

Zuzčina úvaha o práci ve Švýcarsku

Potkala jsem mnoho úžasných lidí se slušným vychováním ze všech koutů světa a taky hromadu idiotů, kteří svůj národ či rasu považují za nadřazený všem ostatním. Začala jsem si zde vážit práce všech číšníků, protože nikdo neví, kolik úsilí je za tím profesionálním úsměvem. Pohlédla jsem smrti do tváře, když jednoho z našich zákazníků překvapil infarkt (asi když viděl ty ceny obědového menu), a viděla jsem krásnou absurditu života, když si anglická lady přišla na bar pro párátka do zubů zatímco helikoptéra toho človíčka odvážela. Inu život je otázkou priorit.

 Nikdy jsem nebyla tolik pod tlakem jako zde, nikdy jsem nebyla tak fyzicky i psychicky vyčerpaná, ale na druhou stranu jsem se nikdy nenaučila tolik věcí v tak krátké době. A nikdy jsem netušila kolik práce jsem schopná zastat. Koneckonců vždy je to na nás, co si z toho vezmeme. Švýcarsko pro mě osobně byla jedna velká zkouška POKORY. Ono není špatné uvědomit si, že dobří kamarádi nejsou samozřejmostí, že bez práce nejsou koláče, že je dobrý mít střechu nad hlavou, zatímco za okny řádí sněhová bouře. A je dobré vědět, že stále nesmírně toužíte po tom, vzít zas ten bágl na záda a jít zase o kus dál…

Máte za sebou nějaké další dlouhé treky?

Honza: Můj první delší trek bylo Camino Frances, které mi teď v porovnání s tím co jdeme přijde jako nedělní vycházka. Nicméně mě velmi nadchlo, až na kvanta lidi v poslední části cesty před Santiagem. Další byly už jen kratší treky, West highland way ve Skotsku, Cumbria way v Anglii, trekování pod Everestem a tak. Nic takhle rozsáhlého jako to co jdeme teď. 

ZuZka: V roce 2016 jsem sama ušla Camino Francés z Francie do Španělska. Tehdy mi to otočilo život naruby, vrátila jsem se jako jiný člověk. Věděla jsem tehdy, že ten pocit svobody na cestě chci ještě jednou zažít, ale nechci být nijak časově omezená.V roce 2018 pak Portugalské  Camino a ten samý rok už s Honzou Everest Base Camp trek.

Neznám mnoho cestovatelů, kteří se skrze Švédsko vydají pěšky, když už, tak mají obvykle v plánu Norge på langs, tedy přejít Norsko od severu k jihu. Měli jste podobné plány nebo jste byli už od začátku rozhodnutí pro cestu Švédskem?

Honza: Prvním plánem byl PCT (Pacifická hřebenovka vedoucí od hranic s Mexikem po hranice s Kanadou), od kterého jsme upustili, jelikož jsme zimu před plánovaným odjezdem pracovali ve Švýcarsku a vyřizovat víza by bylo velmi náročné. Teď jsme za to rádi. 

Trasa, kterou jsme se rozhodli jít  není tak známá, a to mně osobně vyhovuje. Z PCT se stala jakási honba za senzaci a proto o ní už ztrácím zájem. 

Jít z jihu Skandinavie na sever se ukázalo jako moudré. Jih Švédska není náročný na trekování a dobře člověka přípraví na to, co ho čeká severněji v Norsku. 

Sranda je, že celá naše cesta začala přeletem za polarní kruh, kde jsme vystoupili v Altě, odhodlání jít z Nordkappu směrem na jih. Bylo to v půli května a bylo to opravdu velmi naivní myslet si, že to vyjde. Sněhu bylo ve vyšších polohách dost na to, aby zapadli sobi a my museli uznat, že jsme se plánováním sekli. Dobrá přiznávám, já jsem se sekl. A tak jsme jeli autobusy a vlaky, 4 dny zpět až na jih Švédska, odkud jsme pak vyrazili. 

ZuZka: Souhlasím s Honzou. PCT pro mě osobně byl obrovský sen. Ale ve finále jsem si během letošní zimy uvědomila, že mi ani tak nezáleží na místě, jako spíš na tom, abychom byli zase na cestě. Letos budu mít třicet a o takovéto cestě sním poslední 3 roky, tak nějak jsem cítila, že pokud to nepodniknu teď, tak už to možná neudělám nikdy.

Dlouhej špacír, evropská dálková trasa E1
Švédsko je zemí mnoha jezer. Už bych ani nespočetl u kolika jezer jsme kempovali. Pro nás oba je to nesmírně uklidňující krajina.

Jak vypadala vaše příprava? Existují vůbec nějaké relevantní průvodce, blogy, nebo stránky kde byste se dočetli o Evropské dálkové trase E1, po které víceméně šlapete? 

Honza: Našel jsem jednu stránku, která ukazuje kudy trasa vede a člení ji do denních části, které bývají zakončené možnosti ubytování v přístřeškách, chatách, hostelech apod. 

Nic víc sem nenašel, ale to co mám stačí. Ve Švédsku nás informace z oné stránky vedly z 90% přesně, ale vím že v Norsku budou úseky, které značené nejsou a budeme si muset cestu najít sami. Zkušenosti lidí s trasou jsem na internetu nenašel. 

ZuZka: Tohle má absolutně pod palcem Honza. Já, technika a mapy se nekamarádíme. Bez Honzy bych se ztratila už za prvním bukem.

Dlouhej špacír_ ultralight výbava na dálkové treky
Náš první ultralight výlet. Používáme batohy Zpacks a naše základní váha vybavy bez jídla a vody je kolem 5 kg. Honzuv plně naložený batoh s jídlem, vodou a váhou kamery pak celkem váží ke 12 kg, což je stále ještě hodně.

Můžete nám říct něco o své výbavě? Patříte mezi příznivce ultralight backpackingu? Kolik kg tak nesete na zádech? 

Honza: Pro mě je to první trek na kterém jsem se zaměřil na ultralight výbavu. Výrazně jsem odlehčil batoh, stan a spacák a bral jen poskromnu oblečení. V porovnání s mými trekařskymi začátky žasnu, jak málo člověk potřebuje. Nesu teď opravdu jen to, co využívám denně. Moje základní váha bez jídla, vody a kamery je 5,5 kg. Což je stále docela dost, když uvážím, jak někteří nadšenci dokáží váhu redukovat. 

ZuZka: Za mě určitě ultralight na prvním místě. Mám problémy s koleny a rozhodně jim nehodlám ubližovat nesmyslnou váhou batohu. Čím míň huntujete tělo, tím déle se na cestě udržíte a o to nám jde v prvé řadě. Moje základní váha byla pod 5 kg bez jídla a pití, teď už vím, že kdybych jela více „ prase styl“, tak jdu s váhou báglu ještě níž. 

Dlouhej špacír: Oblečení a vybavení na dálkovou turistiku do Švédska a Norska
Tak babo raď! Potřebuju se dostat pod 7 kg bez jídla a vody. Jsem na 8,3 kg. Co byste z mýho báglu vyhodili vy??? ZuZka😎

Jak po cestě řešíte jídlo a zásobování?

Honza: Máme za sebou jižní a střední Švédsko. Trasa vedla rozumně s možností doplňování zásob co 4-5 dní. Takže vždy zkoumáme trasu od jednoho místa s obchody k dalšímu a dle toho nakupujeme jídlo. Vody je všude dostatek, filtrujeme z potoků a jezer, občas převaříme anebo se ptáme místních jestli nám dají.

Jsme připraveni, že v Norsku a hlavně více na severu budeme muset počítat i s 10ti dny bez možnosti doplňování zásob, a že odbočky z trasy k městům za účelem doplnění jídla budou náročnější a budou trvat déle.

Švédsko není zrovna nejlevnější země. Máte nějaký denní rozpočet nebo rozpočet na celou cestu? 

Honza: Švédsko mně zatím přišlo podstatně levnější než Norsko. Hlavně co se jídla týče. Bydlení se dá najít levné v obou zemích. Z 90% spíme ve stanu či ve volně přístupných přístřeškách. Takže pro ty, co se chystají vyrazit do Švédska trekovat a bojí se drahých bydlení, tak se nebojte!Švédsko má úžasný zázemí pro turisty a komu nevadí stanování, či jednoduché přístřešky, ten má vyhráno. 

Jídlo také nebyl problém, najdeme-li restauraci pak využíváme obědová buffee. Obvykle za 100 SEK. V této ceně je drink, káva a buffee jak studené tak teplé. Tenhle styl jsem v restauracích viděl zatím jen ve Švédsku, od 11 do  2 odpoledne se připraví buffee a vy si můžete nabrat kolik chcete. Výborná volba. 

Denní rozpočet nemáme. Jsou dny, kdy neutrácíme vůbec a pak dny, obyčejně ty odpočinkové, které vyjdou dráž, jelikož jsme ve městě. Velmi šetříme tím, že nekupujeme žádný alkohol, který nepovažujeme za parťáka na cesty a teď už ani cigarety, jelikož jsme tu oba přestali kouřit.

Ja osobně Skandinávii nepovažuji za drahou. Částečně díky tomu, že pracuji v zahraničí, a také díky tomu, že vím jak tu žít a cestovat levně. 

Ti co plánují vyrazit do Švédska či Norska za účelem party a opíjení se, ti si zaplatí. Kdo jede objevovat přírodní krásy, ten nebude nadávat, že tu je draho. Tohle říkám nejen z vlastní zkušenosti, ale i proto, že jsem slyšel pár známých, co po příjezdu z Norska nadávali, že je tu drahý chlast, a že se nedá jen tak koupit. Z takovychto stížnosti je mně vždy špatně hahaha. 

ZuZka: Souhlasím. To, co ušetříme na bydlení, můžeme utratit za jídlo. Máte totiž obrovský výdej energie a tu je nutno doplnit. Skandinávie není dobré místo pro ty, kteří se neobejdou bez piva.

Dlouhej špacír jídlo na dálkové treky

Cestu dokumentujete prostřednictvím krásných fotek a videí. A přestože si myslím, že jde spíš o oko na fotografování než profesionální techniku, tak mi nedá se zeptat jaké vybavení používáte a o kolik kg vám tím ztěžkla výbava?

Honza: No, tady se moje snaha o ultralehké vybavení ztrácí. Velice rád fotím a tuhle cestu beru i jako fotovýpravu s cílem zachytit Skandinávii mýma očima a fota pak dále po návratu prezentovat. Fotím na bezzrcadlovku od Sony a táhnu s sebou velmi těžký krajinářský objektiv. Ano jen jeden, více mi jich Zuzka ROZMLUVILA. Jsem fanda do veškeré foto techniky a tak si dopřávám kvalitní výbavu, ta ale samozřejmě něco váží. V batohu se mi tak díky mému drobečkovi přitížilo o dvě kila.

Nesl jsem ještě drone, ten jsme ale před týdnem poslali zpět do Čech, jelikož mi v batohu ubývá místo s tím jak přibývá hlad a musím nést více jídla. 

Dlouhej špacír: Skanzeny na jihu Švédska
Krom přírody jsme ve Švédsku prošli řadou malých skanzenu. Obycejne to byly seskupení několika domku bývalých farmarskych vesnic z počátku 19. Stoleti. Převážně na jihu Švédska, na obrázku zachcen skanzen Askhults by.

Jak probíhá váš obvyklý den na cestě? 

ZuZka: Náš den probíhá tak, že vstanu o hodinu dřív než Honza.  Mám ráda klidná rána beze spěchu. A tak se pomalu pobalím, uvařím si čaj a v klidu se nasnídám. Pak vzbudím Honzu a snažím se ho dostat ze spacáku. To je kolikrát nejtěžší úkol dne. Ale od té doby, co jsem mu pohrozila sekerou se už polepšil. 

Pak špacírujeme většinou celý den s většími či menšími pauzami na jídlo a focení. Večer rozděláme stan, uděláme oheň a večeři, já píšu deník, Honza edituje fotky nebo posloucháme audio knihy. Plánujeme varianty délky trasy na další den, ale někdy jsme taky tak unavení, že jdeme rovnou po večeři spát, třeba už v 6 večer.  

Dětský svět je totiž bez hranic a bez omezení. S věkem nás pak ta společnost jaksi osekává k obrazu svému. Máme pocit, že ten vysokoškolský titul je otázkou života a smrti. A že mít starší typ chytrého telefonu je sakra velkej průser. Jenomže ten společenskej tlak může člověka hodně sejmout a pak přijde ta nejprostší otázka:“ Kdy jsem já byla naposledy opravdu šťastná?“. 

 

Já ten pocit cítila po hodně dlouhé době dnes ráno. Po 35 km chůze jsem usnula na 10 hodin spánkem neobyčejně hlubokým a probudil mě až ranní zpěv ptáků a lechtání prvních ranních paprsků na mé tváři. Probudila jsem se uprostřed nekonečných lesů se dvěma zdravýma nohama, s úsměvem na rtech a došlo mi, že právě teď jsem jeden z nejbohatších lidí na světě. 

Rozdělávání ohně ve Švédsku
Možnost rozdělat si po celodenním pochodu oheň uprostřed krásne přírody nás oba se Zuzkou moc bavi. Zázemí pro turisty je ve Švédsku a Norsku na špičkové úrovni.

Trávíte spolu 7 dní v týdnu, 24 hodin denně, občas určitě přijdou nějaké neshody. Mně ale zajímá, jestli máte nějaký recept, jak se jim snažit co nejvíce předcházet?

ZuZka: Samozřejmě, že se občas trochu doštěkáme, jsme totiž oba hodně tvrdohlaví. Ale tato trasa není z těch, na kterých potkáváme lidi, tudíž nemáte nikoho jiného s kým bychom si mohli popovídat. Jste v jednom nekončícím lese a od stromů se nedočkáme velké výřečnosti. A tak vám nezbyde, než být se svým parťákem za dobře. 

 

Momentálně máte za sebou přes 1000 km, jaké jsou vaše pocity z dlouhého pochodu švédskou přírodou? 

Honza: jsem nadšen, skoro dva měsíce stále v lesích. Je to balzám pro duši, pro mě velmi uklidňující krajina. Pro začátek ideální, jelikož není moc kopcovitá. Pravda, nejsou tu výhledy na úžasné horské scenérie, ale ty přijdou později v Norsku.

Švédsko mě bavilo od prvního dne, jejích zázemí pro hikery a turisty je úžasný. Od skvělé značených tras po velké vybavené sruby volně přístupné k přespáni. Určitě Švédsko doporučuji. Nejen pro trekování, ale i cyklistiku, rybaření a pozorování divoké přírody a zvířat. 

Dlouhej špacír - volně přístupné přístřešky ve Švédsku
Takovéto přístřešky mají Švédové připravené pro všechny turisty a poutníky. Každý přístřešek je vybaven dřevem na zatopeni, sekerou, pilou, záchodem, ohništěm a zde na fotce i houpací siti.

Na svých stránkách zmiňujete, že trekování léčí. Můžete se o tom rozepsat více? 

ZuZka: Já si za tímto tvrzením na 100 % stojím. Znám spoustu lidí, kteří trpí úzkostmi nebo depresí, chůze a pohyb v přírodě je uklidní. Mě osobně před 8 lety doktor řekl, že mám jakousi kloubní chorobu, že to s věkem bude jedině horší a že mi zakazuje jakýkoliv sport. Brečela jsem tehdá 3 dny, kdybych mu teď řekla, že jsem ušla špacírek 1000 km dlouhý, tak by asi spadl že židle. Tohle neříkám nijak povýšeně, vím, že pro mě může tohle dobrodrůžo skončit každým dnem, ale o to více si pak těch dnů vážíte a já bych si do smrti vyčítala, že jsem to aspoň nezkusila. 

Honza: Po psychické stránce nejvíce. Trekovani působí antidepresivne, uvolňuje naplnuje člověka klidem. Po fyzické stránce samozřejmě člověka posiluje, zbavuje tělo škodlivin. Určitě si stojím za tím že léčí haha, samozřejmě vím, že když si tu zlomim nohu, všichni mi moje tvrzení omlati o hlavu. 

Pro ten pocit probuzení se na čerstvém vzduchu. Pro ten pocit, kdy jediným zvukem za ranního rozbřesku je zvuk vaší chůze, sjednocený s rytmem vašeho srdce, a k tomu doprovod zpěvu ptáků a možná i šum větru v korunách stromů. Pro touhu vyměnit WIFI za praskání ohně. Pro hlad, který je nejlepším kuchařem. Pro svobodu, kterou ze samé lačnosti po penězích a touze po pevném místě ve společnosti, i kvůli stresu a psychickému vyčerpání, tolik postrádáme!

Dlouhej špacír aneb 3000 km pěšky skrze Norsko a Švédsko: Trekování léčí
Nekonečné lesy Švédska. Ukrývají i množství zvěře. Vidět můžete losy, soby, jeleny, ale i medvědy, rysy, vlky a rosomaky. Severneji jsme pak spatřily i vzácné polární lišky a mnoho druhů ptactva.

Měli byste nějaké tipy na zajímavá místa, která jste během svého putování navštívili?

Honza: Určitě, moje oblíbená oblast byla Hokensas, z důvodu velkého zázemí pro rybaření. Navštívili sme tam také nejlepší camp síte. Hokensas  je ideální pro rodinnou dovolenou, na kolech či s obytným autem. 

Malingsbo-Kloten je dalším místem co bych doporučil. Je to přírodní rezervace, snad největší ve Švédsku. Můžete zde vyrazit na safari a sledovat bobry, losy a další zvířata, campovat v úžasných lesích, rybařit, trekovat nebo jezdit na kolech či kanoich po jezerech. Opět skvělá možnost pro aktivní dovolenou. 

Dlouhej špacír - pěšky skrze Švédsko
Oblast Hokensas je jedním z míst které bych doporučil při návštěvě Švédska. Kdo je vášnivý rybář přijde si zde na své. I my jsme se rozhodli strávit jeden večer rybařením.

Setkali jste se po cestě s nějakými zajímavými lidmi nebo se civilizace spíše straníte? 

ZuZka: Všeho všudy jsme potkali 4 lidi, kteří šli stejnou dálkovou trasu E1 jako my. 

  • Paula z Německa měla 19 let a šla sama celkem 111 dní. Získala si mě svou odvahou. Já se v 19ti bála jít i na studijní pro razítko.
  • Další byl Belgičan Bert, který na cestě psal diplomovou práci na téma „ co mi dává život v domě „. Proto prý musel domov opustit, aby to poznal.
  • Další byla dvojice z Nového Zélandu, která šla část cesty už loni a letos ji dokončují.

Obecně se lidí ale docela straníme. Máme za sebou náročnou pracovní sezónu v hotelovém businessu, ze které jsem se já osobně vzpamatovávala několik týdnů. Máme rádi svůj klid.

 

Jsme na cestě sice jenom 17 dní, ale už teď je z toho tolik příběhů, že mi to hlava nebere. Sekali jsme se s lidmi milými i bojácnými. S lidmi, kteří s úsměvem na rtech nabídnou poutníkovi leccos zadarmo, i s lidmi, které ve vyprahlém dni poprosíš o vodu a oni odpoví, že ve své vile vodu nemají, zatímco je právě trávník zaléván zavlažovačem… 


Úžasná setkání s divokou zvěří hluboko v přírodě. Když u stejného pramene pijete vodu s losem. Zvířetem tak obrovským a svou velikostí tak vznešeným. Zvířetem, které si vás měčí pohledem a neutíká jak zděšená laň. Ba naopak odchází pomalu a vzpřímeně, protože on je tu pánem a moc dobře ví, že máte strach vy z něho… 

Trápili nebo trápí vás po cestě nějaké zdravotní problémy? 

Vím, že si měl Honzo problémy se zuby. Jak se to řeší uprostřed treku? Pokryla ti pojišťovna ošetření?

Honza: Zub mě potrápil dost, mě jsem ale štěstí v neštěstí. Dostali jsme se na hostel poblíž města kde byla ordinace a měli volný termín, vzali mě, vyrvali mi moudrak a bylo hotovo za dva dny. 

Pojišťovna mi to neuhradila, zákrok nebyl naštěstí nijak drahý. Jen nás trochu zdržel. Na hostelu jsme chtěli pobýt jen jednu noc, ale nakonec jsme zde kvůli zubů byli tři noci. Tu třetí nám majitel dal zdarma, což bylo velkorysé. 

Velmi záleží na tom,  kde vás tyhle zdravotní patálie potkají. Snad se mi tohle nestane v Norsku, kde dostávat se z trasy do civilizace trvá podstatně déle. 

 

Doporučili byste podobnou cestu dalším lidem? Kdybyste jim mohli dát 3 tipy, jaké by to byly? 

Honza: Jakoukoli pesi cestu přírodou že srdce doporučuji. Nemusí bejt takhle dlouhá. 

  • Prvni tip. Mějte spolehlivou GPS, zvláště půjdete li trasu ne moc známou a více odlehlou. Já gps podcenil a jsem teď odkázán na mobil, ve kterém mám sice skvělou mapu, ale řešit stále dobíjení baterie nebývá snadné a tak musím nést těžkou power banku.
  • Druhým tipem je, balte se vzdy nalehko. Trekovani si těžko užijete budete li supet pod 20kg těžkým a zbytecnostma narvanym batohem.
  • A treti tip, Neplanujte si vse přesně dopředu. Nechte se v klidu vést cestou ona vás navede. Budete li MIT vše hodinu od hodiny naplánované, nebudete si cestu naplno užívat. Třetí tip platí vlastně pro všechny tipy cest, nejen ty Pěší.

ZuZka: Doporučuji všema deseti. Proveříte sebe, to jestli jste schopni vydržet sami se sebou a se svým parťákem. Tipy? 

  • Jeďte na lehko, mějte s sebou dobrou společnost. Méně je někdy více. Nemá cenu jet ve velké skupině, nesednete si tempem, a vždy bude někdo nespokojený.
  • Netlačte na pilu a poslouchejte svoje tělo.  Pakliže něco bolí, tak zpomalte, není to závod. Nepodceňujte hydrataci.
  • Ale hlavně, hlavně zvedněte zadek a vyražte.  

Jaké máte plány do budoucna? 

Honza: Zatím je vše otevřené. Užíváme si cestu a necháváme se jí vést. Dokud nám dovolí jít, půjdeme. Kam až dojdeme je ve hvězdách, doufáme, že až na Nordkapp. 

ZuZka: Mě už to po 5ti letech v cizině táhne domů na Moravu. Kořeny nezapřu. Ale jak říká Honza, těch variant je mnoho. Na vánoce chci být v Čechách, přes to nejede vlak. Ale láká mě ještě spousta míst na té naší krásné zemičce. Kam nás ale ty toulavý boty donesou, tak to je ve hvězdách.

O Honzovi a Zuzce a jejich projektu Dlouhej špacír

Jsme dvojice cestovatelů a dobrodruhů, co před lety opustili rodnou hroudu a začali žít, pracovat a cestovat v zahraničí. Kamarádi jsme byli už od našich středoškolských let. Láska k cestování v nás obou rostla po dlouhou dobu, a i díky ní jsme se před nějakou dobou dali dohromady. 

Honza praštil se studiem vysoké školy a odjel do Anglie, kde pobýval 4 roky, a pak naznal, že je třeba poznávat dále. Po odjezdu z Anglie žil a pracoval v Norsku a Švýcarsku, a dobu mezi prací vyplnil cestami všude možně.

Zuzka dosáhla na magisterský titul, ale touha poznávat a cestovat byla silnější, než kariéra a usedlý život v domovině. Vyjela za Honzou do Anglie, kde žila 3 roky. 

Více o nás, našich budoucích plánech a cestách a o všem, co s cestováním (hlavně do lůna přírody) souvisí, najdete na naší stránce. Vydejte se s námi za dobrodružstvím.

Krásný den přejí

Honza a ZuZka

CHYSTÁTE SE DO NORSKA? PAK VÁS MŮŽE ZAJÍMAT:

PLÁNOVÁNÍ DOVOLENÉ

Než začnete plánovat dovolenou do Norska, koukněte prosím na tenhle článek o nejčastějších chybách, které lidé při plánování dělají. 

JAK DO NORSKA

Plánujete jet do Norska vlastním autem a váháte nad tím, jaký trajekt zvolit? Tipy na trajekty, ale i na cestování vlakem, autobusem nebo trajekty po Norsku najdete v tomto článku. V souvislosti s cestou vlastním autem také doporučuji mrknout na článek o mýtném.

PŮJČENÍ AUTA

Asi nejjednodušší možností je použití vyhledávače rentalcars.com. Alternativou může být P2P půjčení auta přes gomore.no. 

CO V NORSKU NAVŠTÍVIT

Hledáte inspiraci co v Norsku navštívit? Chcete vědět tipy na méně známá místa? Podívejte se na našeho Průvodce norskými regiony nebo se nechte inspirovat jedním z našich itinerářů (ve výstavbě). 

ZAJÍMAVOSTI O NORSKU
Kromě článků o cestování sem tam napíšu i něco o životě v Norsku.
  

CO SI S SEBOU ZABALIT

Podívejte se na náš článek o vybavení na Island s tipy, co si s sebou zabalit pro kterékoliv roční období! (Ano, není o Norsku, ale ohledně věcí co sbalit je Island a Norsko prašť jak uhoď 🙂 )

POLÁRNÍ ZÁŘE

Chcete-li v Norsku vidět polární záři, pak se tam musíte vypravit mezi koncem srpna a začátkem dubna. Během letních měsíců není v noci dostatečná tma a tak není možné polární záři vidět. Pro více informací doporučuji článek: Polární záře na Islandu – Tipy a triky jak ji pozorovat a fotografovat. (Opět článek o Islandu, ale většina faktů je aplikovatelná i na Norsko.)

PRÁCE V NORSKU

Obecné informace o tom, kde a jak najít práci v Norsku najdete zde.  V článcích níže si můžete přečíst zkušenosti s prací v Norsku v různých odvětvích.

DALŠÍ ZAJIMAVÉ ČLÁNKY K PŘEČTENÍ

Děkujeme, že jste dočetli až sem! 

Pokud nechcete, aby vám unikly články, fotografie či zážitky z našich cest, pak nás můžete sledovat na facebooku.

Pokud máte nějaké otázky ohledně Norska, tak nám napište do komentářů nebo do skupiny Cestujeme do Skandinávie!

Nejdelší zipline na světě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..