Vyberte stránku

Přestože v Norsku žiji už několik let, tak mě pozorování velryb, které sem ročně přiláká tisíce turistů, doposud nelákalo. Nevím přesně proč – možná proto, že nejsem velký fanoušek lodí a otevřeného moře nebo proto, že obecně nevyhledávám komerční aktivity zaměřené na pozorování divokých zvířat. Nicméně od té doby, co se Ivar začal více a více zajímat o free diving (potápění na nádech), tak u nás začlo být velrybí safari stále častěji skloňovaným tématem. Obzvláště možnost šnorchlování s kosatkami, které každoročně na přelomu října a listopadu připlouvají na sever Norska lovit sledě.

Rybářská loď lovící sledě u ostrova Skjervoy v Norsku

Listopadový výlet na sever Norska

Naši kamarádi Radu a Lucie z Trondheimu jezdí za velrybami na sever Norska již několik let a letos nás oslovili, jestli bychom se k nim nechtěli přidat. Nakonec proč ne? Turistickou sezónu jsme zakončili a do lyžařské je ještě daleko, takže proč si nezpříjemnit pošmourný a tmavý podzim výletem na sever?

Dlouho jsme se rozmýšleli, jak se na 1800 km vzdálený ostrůvek Skjervøy v době koronavirové pandemie a neustále se měnících a zpřísňujících opatření dopravíme. Původně jsme přemýšleli, že pojedeme autem anebo si pronajmeme obytnou dodávku, nicméně cena pronájmu auta a nafty a v neposlední řadě také představa třídenní cesty, kdy bychom většinu času řídili potmě, nás od tohoto záměru odradila. (Opravdu nechápu některé cestovatele, kteří chtějí zrealizovat podzimní nebo zimní cestu na Nordkapp z Čech. Nejlépe za týden tam a zpět. Považuji to za formu masochismu a plýtvání pohonnými hmotami).

My jsme si nakonec zamluvili letenky u Norwegian. Let z Osla do Tromsø nás vyšel jedním směrem na 199 NOK (485 Kč). Pro srovnání jízdenka na metro a vlak na letiště v Oslo přijdou na 210 NOK (511 Kč). V pondělí odpoledne jsme sedli na letadlo, v Tromsø jsme si skrze nabobil.no pronajali auto, a v deset večer už jsme seděli v příjemně vytopeném domku s výhledem na nádherné hory v okolí Skjervøy.

Východ slunce na Skjervøy, Norsko
Hory v okolí Skjervøy, Norsko

Velryby v okolí Tromsø a Skjervøy

Ještě před pár lety bylo hlavním hubem pro pozorování velryb severonorské Tromsø. V roce 2016 ale najednou začalo ve fjordu ubývat sleďů a zlatá éra velrybího safari v Tromsø skončila. V zimě 2017 už sledi zamířili do vod v okolí ostrůvku Skjervøy. A kosatky a keporkaci je následovaly. 

Jak dlouho budou velryby migrovat k pobřeží Skjervøy nikdo neví. Odborníci tvrdí, že se lokace může změnit s novou generací sleďů. A kdo ví, kam se ta příští rozhodne plout. Bude to opět poblíž Skjervøy? Vyberou si jiné místo? A bude dostupné? Pokud tedy toužíte vidět kosatky a keporkaky v Norsku ve volné přírodě, tak to dlouho neodkládejte.

Skjervøya

Skjervøya je malý ostrov s rozlohou pouhých 11.7 km², který leží na samém severu Norska v kraji Troms og Finnmark. S pevninou ostrov spojuje 800 metrů dlouhý most přes úžinu Skattørsundet. Na ostrově leží městečko Skjervøy, ve kterém žije přibližně 2500 obyvatel, z nichž převážná většina pracuje v rybářství. 

Skjervøy je přístavem, kde zastavuje norský pobřežní expres Hurtigruten. Zároveň se ve světě proslavil jako první přístav kde zakotvila polární loď „Fram“, se kterou se Fridtjof Nansen vrátil po tříleté expedici k severnímu pólu do Norska v roce 1896. (Loď si můžete prohlédnout ve Fram muzeu v Oslu). 

Ve městě najdete vše, co potřebujete k životu – obchod s potravinami, turistické informace, rybí trh, bar i hotel. Ubytovat se můžete přes Airbnb, v hotelu Maritim nebo v rybářském kempu Skjervøy Fiskecamp, který kromě ubytování v apartmánech a chatkách nabízí také zapůjčení lodí. 

Ostrov Skjervøy na severu Norska, kam se jezdí za pozorováním velryb
Ostrov Skjervøy na severu Norska, kam se jezdí za pozorováním velryb

Špatné počasí, mechanická závada a covid…

My jsme měli původně domluvené soukromé velrybí safari na úterý a středu. Tedy hned druhý a třetí den po našem příjezdu na Skjervøy, kde jsme se celkem plánovali zdržet 5 dní. Jenže přecházející týden bylo na severu Norska špatné počasí a silná vichřice, takže se náš průvodce Dag, který jel se svoji plachetnicí na Skjervøy z Tromsø, o den zpozdil.

Radu a Lucie tedy vyrazili na projížďku v půjčených mořských kajacích a poštěstilo se jim vidět několik desítek velryb. My jsme se s Ivarem vydali na procházku po ostrově, kterou jsme spojili s úklidem pláže. I my jsme viděli v dálce vodotrysky vydechujících velryb.

Procházka po ostrově Skjervoy v Norsku, kam se jezdí za pozorováním kosatek
Procházka po ostrově Skjervoy v Norsku, kam se jezdí za pozorováním kosatek

Ve středu měl být den D, kdy s Dagem vyrazíme na moře. Na místo toho jsme ale v předvečer plavby obdrželi zprávu, že se Dagovi porouchal motor a z výletu na druhý den tedy také nic nebude. Radu a Lucie opět vyrazili na kajak, ale tentokrát se jim nepoštěstilo vidět velryby, které byly daleko od pobřeží. Já jsem měla chuť navštívit Aurora Salmon Center na Skjervøy a dozvědět se více o chovu lososů na farmách. Bohužel vzhledem k covidovým omezením je aktuálně potřeba všechny návštěvy zamluvit předem a nikdo nebyl schopný zareagovat na náš email a telefonát. Den to ale nebyl úplně k zahození, protože k večeru se trochu projasnila obloha a objevila se slabší polární záře. 

Pozorování kosatek

Ještě ve středu večer pořád není jisté, jestli druhý den bude Dagova loď opravená nebo ne. Zvažujeme tedy alternativy jako jsou RIB čluny od komerčních společností, ale nakonec dostáváme od Daga palec nahoru, že je motor v pořádku. Na moře vyrážíme v devět ráno, zrovna když se začalo pomalu rozednívat. Nyní, v půlce listopadu, jsou zde na 70 stupních severní šířky čtyři hodiny denního světla. Každý další den se doba denního světla zkracuje o zhruba čtvrthodinu.

Dagova loď je starší dáma, která nikam nespěchá. Frčí maximální rychlostí 7 uzlů (13 km/h) a než se dostaneme do míst, kde jsou podle radaru rybářské lodě, tak uteče hodina a půl. Počasí je krásné a moře relativně klidné, ale stejně mě to houpání nedělá moc dobře a jsem vděčná, že jsem od Lucie dostala tabletku kinedrylu. Sedím na palubě a přestože je mi pěkná zima a do obličeje mě řeže studený vítr, tak si užívám výhled na ostré zasněžené vrcholky hor v okolí. Krajina je tu nádherná! A to jsme ještě nespatřili žádné velryby.

Ty na sebe naštěstí nenechají dlouho čekat. U jednoho z ostrůvků už je několik dalších lodí, mezi kterými se vynořují a zase zanořují lovící kosatky. Kolik jich bylo si nedovedu odhadnout, řekla bych kolem 15-20 kusů. Já jsem se v tu chvíli tak ponořila do fotografování, že jsem přestala vnímat prokřehlé prsty, bolavé předloktí (mám těžký objektiv), omezený prostor na palubě lodi i ostatní plavidla. Soustředila jsem se jen ne zvuk vydechujících kosatek, který předcházel jejich vynoření se. Jak dlouho jsme se na místě zdrželi vám také neřeknu, protože jsem ztratila pojem o čase. Byla to fascinující podívaná. A kdyby to nestačilo, tak se k nám (jako třešnička na dortu) přidali dva mořští orli.

Kosatka dravá (Orcinus orca)

Kosatka je největším zástupcem čeledi delfínovití. Samci dosahují délky 5 – 8 m a hmotnosti až 10 tun. U samců je charakteristická jejich hřbetní ploutev, která je vysoká až 180 cm. Samice jsou menší, dosahují délky 5 – 7 m a hmotnosti kolem 4 tun. 

Kosatky mají silné rodinné vazby a sociální strukturu založenou na matriarchátu. Rodina se skládá z nejstarší samice a jejich potomků a čítá 6 – 9 členů. Jelikož samice kosatek mohou žít až 90 let, tak spolu žije pospolu několik generací v jedné linii. 

Blízce příbuzné rodiny se mají tendenci sdružovat do stád, které mají okolo 20 členů. Zvířata ve stádu spolu sdílejí podobný dialekt. Pokud jste někdy byli v zábavním parku, kde se koná vystoupení kosatek, tak je velmi pravděpodobné, že tam mají zvířata z různých komunit, které mají naprosto odlišný zpěv a navzájem si nerozumí. (O tom, jaký je život kosatek v zábavním průmyslu doporučuji tento článek od Econea, ve kterém najdete další tipy na dokumenty o lovu kosatek a jejich životu v zajetí.) 

Seznam druhů, jimiž se kosatky živí, je extrémně široký. Jednotlivé populace projevují tendence ke specializaci na určitý typ potravy a ignorují ostatní možné druhy kořisti. Například určité části populace v Norsku a Grónsku se specializují na sledě a sledují každý rok jejich podzimní migrační trasu k norskému pobřeží. Jiné skupiny v oblasti loví tuleně. 

(Tohle je jen pár informací o kosatkách, které mi přišli zajímavé. Víc se o kosatkách můžete dočíst na Wiki.)

Tipy pro nastavení fotoaparátu pro fotografování velryb

Netroufám si říct, že bych byla expertem na fotografování velryb nebo wildlife obecně. K tomu má opravdu daleko. Ale samozřejmě mně před velrybím safari vrtalo hlavou, jaké si s sebou vzít vybavení a jak nastavit fotoaparát, abych měla nějaké slušné snímky.

Musím říct, že jsem byla ráda za to, že jsem si nasadila dlouhý objektiv (Nikkor 70-200mm). Občas jsem zalitovala, že bych preferovala kratší sklo, abych mohla zachytit velryby i s vrcholky hor, ale vynahradily mi to situace, kdy jsem si mohla kosatky přiblížit a nemít jen fotky rozmazané tečky v dáli.

Co se týče nastavení fotoaparátu, tak jsem s ním po pravdě docela bojovala. Chtěla jsem mít čas okolo 1/1000, aby byly velryby krásně ostré. Ale zároveň jsem nechtěla jít na příliš nízké clonové číslo a zároveň vysoké ISO, aby mi fotky nešuměly. To byla ale zbožná přání, která by možná fungovala za ideálních podmínek. Tady jsem musela v něčem slevit.

První den jsem tedy měla ISO 1250 (bylo relativně světlo), clonu okolo 4-5.6 a čas okolo 1/800 – 1/1250 sec. Ostření jsem si nastavila na kontinuální. Úspěšnost byla tak 33%. Některé fotky mám rozmazané (špatně zaostřené nebo pohybová neostrost). Na komponování nebyl čas. Popravdě fotografování velryb bylo v mém případě dost sázka do loterie a zběsilé cvakání závěrky. Člověk uslyšel vydechnutí velryby, rychle namířil, zaostřil, držel spoušť – ratatatatatataa – a doufal, že se nějaká fotka povede. A jo, asi 5 z 500 celkem ujde! 😂

velryby v Norsku: kosatky u ostrova Skjervoy

Není každý den posvícení

Na druhý den máme s Dagem domluvenou ještě jednu plavbu. Je to s Ivarem naše poslední možnost, protože odpoledne odjíždíme zpět do Tromsø. Štěstí nám ale nepřeje. Nejdřív nám Dag oznámí, že budeme vyjíždět až o hodinu a půl později, protože se musí jít nechat testovat na Covid. (Momentálně mají turisté, přijíždějící do Norska povinnost strávit 10 dní ve státem zřízené karanténě a Dagovi příští a zřejmě dobře platící zákazníci to chtějí mermomocí obejít, takže zkoušejí co se dá).

Vracíme se tedy do přístavu v 10:30 a krátce po vyplutí naší plachetnici chcípne motor. Naštěstí je to jenom zaškytnutí, takže držíme pěsti aby se to neopakovalo a vyrážíme na moře. Cestou narážíme na hejno kosatek, které ale už zřejmě lovily a teď s nacpanými břichy cestují jinam. Chvíli se s nimi plavíme souběžně, ale pak se rozdělí a zmizí nám z dohledu. Dag usilovně křižuje moře mezi ostrovy a hledá velryby, ale dnes nám štěstí nepřeje. Alespoň se kocháme nádherným západem slunce, který zbarvil oblohu do sytě oranžové. Ke sklonku dne narazíme na několik keporkaků, ale vidíme jen jejich vodotrysky v dálce. Jsou totiž rychlejší než Dagova loď. Na závěr nám jedna zamává ocasní ploutví než zmizí v hlubině.

Keporkak (Megaptera novaeangliae)

Keporkak je velryba z čeledi plejtvákovitých, která dosahuje délky 12–16 metrů a hmotnosti přes 25 tun. Keporkaka poznáte snadno podle jeho až pět metrů dlouhých prsních ploutví. I přes svou impozantní hmotnost je keporkak schopen  za pomoci silné ocasní ploutve vyskočit nad hladinu. Ve vzduchu se pak otoří a padá po hřbetě zpět. Vědci se domnívají, že svým pádem zpět do vody vytvářejí zvukovou vlnu, s jejíž pomocí se dorozumívají. 

Keporkak bývá také přezdíván jako zpívající velryba. V době páření zpívají samci keporkaka písně, které přesahují deset minut a jsou slyšitelné (pod vodou) až na vzdálenost 40 kilometrů. Keporkaci se živí převážně krylem. Za den jsou schopni zkonzumovat přes tunu potravy. 

Keporkaci byli v minulosti často loveným druhem velryb. V 60. letech 20. století přijala mezinárodní velrybářská komise (IWC) moratorium na komerční lov velryb, který platí dodnes. Japonsko, které bylo členem IWC, ale pokračovalo v lovu velryb i přes moratorium pod záminkou vědeckých účelů. Na konci roku 2018 Japonsko z organizace vystoupilo. Lov velryb, konkrétně minke whales, probíhá i v Norsku a na Islandu. 

Západ slunce v zimě na severu Norska
západ slunce na severu Norska v listopadu
keporkak mávající ocasní ploutví na severu Norska u ostrovu Skjervoy

Existuje etické pozorování velryb?

Velrybí safari je multimilionový průmysl. Odhaduje se, že celosvětově se na výlet za pozorováním velryb ročně vypraví minimálně 13 milionů turistů. Důvodem, proč mě nikdy velrybí safari nelákalo, byla představa, že se krčím na velké lodi společně s desítkami dalších turistů, kteří piští a vřeští pokaždé, když se v dáli objeví velryba. Nebo ještě hůř, že je takovýchto lodí ve fjordu více a zběsile honí velryby po fjordu. Od ostatních cestovatelů jsem často slyšela na velrybí safari smíšené recenze.

Naštěstí to tak v našem případě nebylo. (Ale taky je nutné říct, že jsme byli na soukromé lodi s člověkem, který se věnuje studiu velryb a polárních medvědů). Ptala jsem se Daga, jestli v Norsku existují nějaká pravidla, co se pozorování velryb a přibližování se k nim týče. Dostalo se mi ale klasické norské odpovědi: “Všichni by se měli chovat tak, aby velryby nijak neohrožovali, neomezovali nebo nestresovali.” Pak ale odpověď trochu rozvedl:

  • Je doporučováno, aby ve fjordu nebylo více než 3 lodě najednou. Pokud je na místě více lodí, tak by ti, kteří přijeli později měli počkat ve vzdálenosti alespoň 500 metrů a naopak ti, kteří jsou poblíž velryb by měli limitovat pozorování na 30 minut. (Tohle jsem rozhodně náš první den nepozorovala. V okolí krmícího se hejna kosatek bylo alespoň 6 lodí. Ale jednalo se o malé lodě, RIB čluny a dvě plachetnice včetně té naší).
  • K velrybám by se lodě měly přibližovat pomalu, od vzdálenosti menší než 300 metrů by rychlost neměla být vyšší než 5 uzlů. V momentě, kdy se člověk přiblíží k velrybám, tak by měl vypnout motor. (To bylo v našem případě v pohodě. Naše loď stejně rychleji než 7 uzlů nejela. Ostatní lodě už byly v době našeho příjezdu na místě).
  • Lodě by se k velrybám měly přibližovat paralelně a lehce zezadu. Tzn. nekřížit jim směr a zároveň je nepronásledovat zezadu. (Tohle byl trochu chaos. Dag to komentoval, že se vždycky najde minimálně jedna loď, která toto nerespektuje). Více si o doporučení pro etické velrybí safari můžete přečíst na stránkách visittromso.
  • Vzhledem k tomu, že ve fjordu může být občas dost rušno vzhledem k rybářským a turistickým lodím, tak Directorate of Fisheries od roku 2019 omezil minimální vzdálenost, kterou mají turistické lodě udržovat od rybářských lodí na 370 metrů. V případě plavání, paddleboardingu, šnorchlování či potápění dokonce na 740 metrů.

Abych to shrnula – pokud se chcete vydat na pozorování velryb, pak bych pečlivě vybírala operátora. Zjistila bych si, jak velké má lodě, kolik bude na palubě lidí a jaká je jejich “politika”, co se týká přibližování se k velrybám.

rybářské lodě lovící sledě na severu Norska
rybářské lodě lovící sledě u ostrova Skjervoy na severu Norska
šnorchlování s kosatkami na severu Norska u ostrova Skjervoy

Šnorchlování s kosatkami

Tohle je něco, co Ivara už strašně dlouho láká. O možnosti šnorchlování s kosatkami zvažoval už při tomhle výletu, ale nakonec se rozhodl, že chce nejdřív vidět do čeho jde. Co jsme viděli náš první den z lodi, tak šnorchlování je poměrně populární. Ve vodě ten den bylo alespoň šest lidí ze třech různých lodí (minimálně, jak už jsem psala, tak jsem byla dost zaměstnaná focením, takže jsem potápěče úplně nepočítala). Několikrát jsme viděli, že kosatky byly od lidí ve vodě doslova na dosah ruky, když proplavávaly pod nimi nebo kolem nich.

Musí to být úžasný zážitek vidět, co se děje pod vodou a slyšet zvuky, kterými spolu kosatky komunikují. Přece jenom nad hladinou se odehrává jen zlomek celé show, kdy se kosatky vynoří na nádech. Kosatky mají velmi zajímavý způsob lovu sleďů. Samci kosatek se nadechnou a pak se potopí pod hejno sleďů, které pomocí vypouštění vzduchových bublin a natáčením svého bílého břicha donutí stoupat směrem k hladině. Prudkým švihnutím ocasní ploutve pak vytvoří zvukovou vlnu, která sledě omráčí a kosatky je pak po jednom sní. (Naproti tomu keporkaci prostě otevřou tlamu a spolykají všechno v okolí).

Pár poznatků a připomínek ke šnorchlování s kosatkami

  • Na komerční bázi v Norsku funguje pouze šnorchlování s kosatkami v době, kdy loví sledě (říjen-leden). S jinými druhy velryb v jiném období šnorchlování není možné.
  • Šnorchlování probíhá pouze za dobrého počasí a viditelnosti a pouze v době, kdy kosatky loví sledě nebo se pohybují v malých rychlostech (tedy ne, když například spí nebo se cestují). Guide by měl vždy zhodnotit jejich chování a rozhodnout, jestli je šnorchlování bezpečné nebo ne.
  • Dle norwhale.org by měli mít všichni, kdo jsou ve vodě suchý oblek s kapucí v zářivé, ideálně oranžové barvě. To jsme u nikoho nepozorovali a občas jsme si říkali, že je to jen otázka času, kdy někoho z potápěčů oblečených v černém neoprenu nějaká loď přejede.

Několik myšlenek na závěr…

  • Pokud chcete vidět kosatky a keporkaky připlouvající v zimě do norských fjordů k okolí Skjervøy, tak to moc dlouho neodkládejte. Je jen otázkou času než si sledi vyberou jinou lokaci a nikdo neví, jestli to bude někde poblíž pevniny, která bude rozumně dopravně dostupná.
  • Příroda je nevyzpytatelná a nikdo vám nezaručí, že velryby uvidíte. Většina společností ale nabízí, že pokud žádné velryby neuvidíte, tak máte druhou tour zdarma. Může se vám také stát, že vám tour zruší kvůli špatnému počasí. Udělejte si tedy místo v rozvrhu pro případné změny.
  • Počítejte s tím, že v zimě je na severu Norska velmi krátký den. V závislosti na tom, kdy se tam vypravíte očekávejte 0-4 hodiny denního světla. Osobně si myslím, že je lepší plánovat výpravu na začátek listopadu, kdy ještě není polární noc. Letos (2020) ale velryby dorazili později, než bylo obvyklé v minulých letech. Takže se to nedá naplánovat zase moc brzo. Je to umění! 😂
  • Pojedete-li na komerční výlet RIB člunem, pak vyfasujete teplý plovoucí oblek. Pokud ne, tak doporučuji na sebe nabalit vše co máte! Nezapomeňte na tlusté ponožky, čepici a rukavice a pro jistotu si s sebou vezměte Kinedryl (a to i když vám obvykle nebývá špatně, jeden nikdy neví!)
Skjervoy, severní Norsko
velrybí safari na severu Norska

Nejčastější otázky ohledně pozorování velryb v Norsku

Jak jsem psala výše, tak v zimních měsících kosatky a keporkaci následují hejna sleďů. Starší články uvádí lokace jako Tysfjord poblíž Narviku, později pak okolí Tromsø. Od roku 2017 připlouvají sledi a v závěsu za nimi kosatky a keporkaci v průběhu října k ostrůvku Skjervøy, který je vzdálený tři a půl hodiny jízdy od Tromsø.

Tour si můžete zamluvit jak na Skjervøy, tak z Tromsø, ale mějte na paměti že v druhém případě vás čeká náročný celodenní výlet na lodi. Na Skjervøy trvá sezóna od konce října do konce ledna (pozor, ta doba je proměnlivá).

Celoročně je pak možné jít na velrybí safari v Andenes a Stø na Vesterálech (souostrová severně od Lofot). Proč zrovna Andenes? Městečko na severním výběžku Vesterál totiž leží pouhých 15 km od okraje kontinentálního šelfu, za jehož okrajem hledají ve větších hloubkách velryby potravu.

V okolí Andenes můžete na tour nejčastěji spatřit sperm whales (vorvaň obrovský), někdy kosatky (ty máte šanci vidět především v dubnu), humpback whales (keporkaky) a pilotwhales (plejtváky tmyvé) uvidíte jenom v zimě a pilot whales (kulohlavce) zase naopak jenom v létě. Na Skjervøy se jezdí v zimě (řijen-leden) za pozorováním kosatek a keporkaků.

To velmi záleží. Je možné, že velryby daný den neuvidíte vůbec. Nebo že natrefíte na skupinu, která se zrovna nekrmí, ale přesouvá se z místa na místo. Lodě by měly od zvířat udržovat alespoň 50 metrový odstup, ale může se vám stát, že velryby samy od sebe připlavou blíž.

My jsme měli první den štěstí a několik kosatek plavalo těsně vedle lodi. Potápěči kteří byly ten den šnorchlovat měli několikrát kosatky doslova na dosah ruky. Druhý den jsme ale tolik štěstí neměli a kosatky i keporkaky jsme viděli jen z dálky.

Kolik velryb během safari uvidíte opět záleží na štěstí. Když vše vyjde na jedničku, tak jich můžete vidět klidně sto! Když se dařit nebude, tak ani jednu. Projela jsem ale pár blogových článků a obvykle lidé viděli skupinu kosatek (okolo 15 – 20 kusů) a několik keporkaků.

My jsme první den našeho safari viděli krmící se hejno kosatek (okolo 20 kusů). Druhý den jsme narazili na další stádo kosatek, které se ale přesouvalo z místa na místo, takže jsme si je dlouho neužili. Ke konci plavby jsme pak narazili na několik keporkaků. U nich jsme ale viděli jenom z dálky jejich “vodotrysky” a ocasní ploutev jednoho keporkaka, který se zanořil kousek od nás a zamával nám na rozloučenou.

Nejjednodušším a nejpohodlnějším způsobem jak se dostat na Skjervøy je letět do Tromsø a pak si pronajmout auto. My jsme k tomu využili patformy nabobil.no, kde si můžete půjčit auto od soukromníků. Bohužel je na této stránce k registraci potřeba norský (nebo skandinávský) řidičský průkaz. Využít ale můžete pronájem auta klasicky skrze vyhledávač rentalcars.com nebo o něco méně rozšířenou platformu gomore.no.

Popřípadě jezdí z Tromsø na Skjervøy šestkrát týdně trajekt. Další z možností je pak trávit dovolenou v Tromsø a zaplatit si pouze jednodenní výlet na Skjervøy.

Obvykle se cena za pozorování velryb pohybuje mezi 1200-1850NOK (2900-4500Kč). Za šnorchlování s velrybami člověk zaplatí přibližně 2150NOK (5200Kč).

Na Skjervøy se můžete na velryby vypravit se společnostmi:

Další společnosti nabízejí celodenní výlety z Tromsø

POTŘEBUJETE POMOCT S PLÁNOVÁNÍM DOVOLENÉ DO NORSKA? 

  • Je vaším snem procestovat Island nebo Norsko a nemáte čas nebo chuť trávit hodiny plánováním dovolené?
  • Chtěli byste cestovat na vlastní pěst, ale máte strach vyjet bez cestovky?
  • Připadáte si jazykově nevybavení?

Napište mi a já vám ráda pomohu!

Nejprve společně probereme, co od cesty na Island nebo do Norska očekáváte a já vám následně podle vašich přání sestavím itinerář na míru.

shares