Masový turismus v Norsku aneb opravdu potřebujete fotku z Trolltungy?

Norsko je rozlehlá země s naprosto neskutečnou přírodou. Najdete tu hluboké fjordy, vysoké hory, průzračná jezera, divoké řeky i mohutné vodopády. Stačí si vybrat. Právě kvůli svému přírodnímu bohatství je Norsko vyhledávanou destinací pro milovníky vysokohorské turistiky. Nejeden horal si pod cestou na sever představí jak osamoceně kráčí arktickou tundrou – vpravo vodopád, vlevo stádo sobů a nad hlavou půlnoční slunce. Jenže pak přijede k parkovišti, na kterém už stojí deset autobusů a na konci vyčerpávající pěší túry čeká na vrcholovou fotku dalších sto lidí. Jestli vám to najednou nezní tak přitažlivě, tak čtěte dál o tom, jak se v posledních letech rozšířil masový turismus v Norsku a která místa tím nejvíce trpí.

Proč jsem se rozhodla psát o problémech, které způsobuje masový turismus v Norsku?

Důvodů k napsání článku mám několik. Norsko je ohromně populární destinace, kterou si zamilovali i čeští turisté. V létě na turistických místech slýchám češtinu mnohem častěji než norštinu.

Pro mnoho lidí je cesta do Norska splněným snem a samozřejmě, že chtějí navštívit všechna ta místa, která znají z průvodců, cestovatelských blogů a sociálních médií. Netvrdím, že tato místa nejsou spektakulární. To dozajista jsou. Ale fotografie, které jsou na sociálních médiích málokdy ukazují jak to vypadá ve skutečnosti. 

Množství lidí čekajících i hodinovou frontu na fotku není tím jediným a hlavním problémem, který způsobuje masový turismus v Norsku. Mnoho míst není na takový nával lidí připravená. Chybí jim infrastruktura, možnosti parkování, řešení svozu odpadů i veřejné toalety. Netrpíte jen vy, když musíte jít v davu turistů, ale trpí především křehká severská příroda.

Norové jsou na svoji přírodu náležitě pyšní a sami si ji velmi cení. S přírodou Norové vyrůstají a podle toho se k ní i chovají. Většinu z nich by nikdy nenapadlo odhodit v přírodě odpadky. Což se bohužel nedá říct o turistech. V momentě, kdy budou muset začít regulovat turismus (a otázkou není jestli budou muset, otázkou je kdy), tak tím nejvíce utrpí oni sami.

Posledním, ale neméně důležitým důvodem, proč toto téma nakusuji je to, že v Norsku se o problémech spojených s masovým turismem mluví už docela dlouho. Každé léto se norské noviny plní články o tom, jak Trolltunga, Preikestolen nebo Lofoty zaznamenávají rekordní návštěvnost. Rozebírá se kolikrát už musel norský červený kříž (složený z dobrovolníků!) vyrazit na záchranu špatně vybavených turistů, nebo o tom jak se kvůli znečištěnému ovzduší z výletních lodí nedá ve fjordech pořádně dýchat.

Titulek norských novin Aftenposten: "Turista přijel za čistým vzduchem a zůstal v šoku. Prohlédněte si jak výletní lodě znečišťují Geiranger

Nicméně dohledat o těchto tématech články v angličtině je takřka nemožné a v češtině neexistuje snad ani jeden. Budete překvapeni, ale většina Norů, které znám na níže zmíněných turistických místech nikdy v životě nebyli! 

Ivar (můj přítel) byl třeba v Geirangeru poprvé v životě až se mnou. Na Preikestolen nebyl nikdy. Jeho teta a sestřenice jely na Preikestolen poprvé tohle léto. A to vyrosly dvě hodiny jízdy odtamtud! 

I když počet návštěv norských turistů na Trolltunze nebo Preikestolen také každoročně stoupá, tak Norové nejsou tím hlavním problémem. Jak by se ale zahraniční turisté měli dozvědět o tom, jaký mají dopad na norskou přírodu, když jediné co se na ně ze všech stran valí jsou perfektní fotky ze sociálních médií a články s názvy TOP 10 NEJKRÁSNĚJŠÍCH MÍST, KTERÉ V NORSKU MUSÍTE NAVŠTÍVIT? Nemusíte. 

Přečtěte si prosím o následujících místech, které ovlivňuje masový turismus v Norsku a zvažte, jestli je opravdu tak nutně potřebujete vidět. 

Trolltunga – hodinová fronta na fotku? 

Skalní útes Trolltunga neboli Trolí jazyk, který se tyčí vysoko nad jezerem Ringedalsvatnet je asi nejlepším příkladem toho, jak se v Norsku na některých místech v posledních letech rozjel masový turismus. Když jsem do Norska jela poprvé v roce 2009, tak jsem s sebou měla malého průvodce od Rothera s 50 nejkrásnějšími trasami v jižním Norsku. O Trolltunze v něm nebyla ani zmínka.

V roce 2010 na Trolltungu zavítalo jen zhruba 1000 turistů. V roce 2017 tam stejný počet turistů vyrazil denně!!!

My jsme se na Trolltungu vydali naposledy loni v létě (2018). Plánovali jsme si, že necháme auto na parkovišti v Skjeggedalu a během třech dní obejdeme jezero Ringedalsvatnet kolem dokola. K parkovišti jsme přijeli kolem desáté večer. I tak bylo z půlky plné. Krom toho nás uvítala nově vystavená silnice vedoucí až na Mågelitoppen! Když jsme došli k parkovacím automatům, tak mě málem křísili – 500 NOK za den parkování! Jako to myslí vážně?

Túru kolem Ringedalsvatnet jsme vzdali. Pardon, ale platit 1000 NOK (cca 2.700 Kč) za tři dny parkování je i na norské poměry přehnané. Dali jsme si místo toho túru u vodopádu Langfossen, kde jsme za tři dny nikoho nepotkali.

Počet turistů, kteří přijdou na Trolltungu si začíná vybírat svoji daň na přírodě. Některé dny se musí nahoře čekat na fotku i hodinu a půl. Chtěli bychom regulovat počet lidí, kteří budou mít povoleno na Trolltungu denně vyrazit. Co se kempování týče, věříme, že by mělo být vyžadováno povolení a také by mělo být limitováno.

–  Erlend Indrearne, průvodce Trolltunga Active

Smutné je, že tu přehnanou cenu za parkování i chápu. Představte si, že kousek za Oddou ve vesničce Tyssedal, která má pouhých 600 obyvatel odbočíte z hlavní silnice a dále se vydáte klikatou silničkou, kde je občas problém utočit zatáčku i s naší dodávkou. Když na ní potkáte auto v protisměru, tak s velkou pravděpodobností budete muset značný kus cesty couvat. Karavany a autobusy tu nemají nejmenší šanci a tak sem mají vjezd zakázán. 

Po cca sedmi kilometrech dojedete do Skjeggedalu, kterému se snad ani nedá říkat vesnička. Tvoří ho pár rekreačních chat a několik budov patřících k přilehlé přehradě. Před první světovou válkou byl Skjeggedal oblíbeným cílem turistů, kteří si přijeli prohlédnout spektakulární vodopády Tyssestrengene a Skjeggedalsfossen. Ty už dnes ale s největší pravděpodobností neuvidíte. Oba jsou svedeny do trubek a  vedeny na turbíny vodní elektrárny. 

Fronta na fotku na Trolltunze. Foto: © Ilona Ina Bradáčová

A najednou se o téhle s prominutím zapadlé díře dozvěděl díky sociálním médiím doslova celý svět. Kdo nemá fotku na Trolltunze ten snad ani nenavštívil Norsko! Silnička vedoucí do Skjeggedalu rozhodně nebyla dimenzovaná na takovýhle počet aut. Stejně tak cesta vedoucí nahoru na Mågelitopp nebyla na takovýhle nápor turistů připravená.

Na mnohých místech v Norsku pracují nepálští šerpové, kteří upravují cesty tak, aby byl zachován jejich přírodní ráz. To samozřejmě něco stojí. Stejně tak se musí někdo vypořádat s tou záplavou odpadků, kteří za sebou turisté zanechají, zajistit úklid veřejných toalet a v případě Trolltungy například i lidi, kteří otáčejí turisty s nedostatečnou výbavou. Finanční pokrytí záchraných akcí, ztracených,  podchlazených nebo vyčerpaných turistů už ani nebudu zmiňovat.

Jen mně by osobně víc vyhovovalo zaplatit vyšší částku za vydání povolení k výšlapu na Trolltungu, podobně jako se vydávají povolení v USA, než platit 500 NOK za parkovné, přestože chci jít na druhou stranu jezera.

Masový turismus v Norsku: ve frontě na skalní útes Trolltunga se někdy čeká i hodiny
Fronta na Trolltungu. Foto: © Jakub Kousal

Na videu si můžete prohlídnout to, co vám většina fotek na instagramu neukáže aneb jak to často vypadá na Trolltunze během letní sezóny. Já nevím jak vy, ale já jsem ztratila veškerou chuť tam jít. 

Trolltunga: Informace o výstupu

Pokud jsem vás dostatečně neodradila a vy pořád máte Trolltungu na vrchní příčcce svého Bucket listu, tak tady je pár užitečných informací.
  • Výchozí bod: Skjeggedal. Pokud nemáte auto, tak tam jezdí shuttle bus z Oddy.
  • Parkovné: 600 NOK na Mågelitopp, 500 NOK v Skjeggedalu, 300 NOK v Tyssedalu  za auto na den (2018)
  • Sezóna: Od 15. června do 15. září. Od půlky března a do půlky října se doporučuje jít s horským vůdcem. V zimě se výstup na Trolltungu nedporučuje vůbec.
  •  Délka: 22 km
  • Převýšení: 700 m
  • Čas: 10 – 12 h
  • (Délka, čas a převýšení jsou od parkoviště v Skjeggedalu. Nově je vybudována silnice až na Mågelitopp, kam také jezdí shuttle bus z Skjeggedalu. Ušetříte si tak 4 kilometry a prvních 400 výškových metrů)
 

Preikestolen – Skalní kazatelna z Mission Impossible

Skalní kazatelna Preikestolen, která se tyčí vysoko nad Lysefjordem je norskou dominantou číslo jedna. Na okraji skalní plošiny o rozměrech 25 X 25 metrů není žádné zábradlí a vy si tak můžete sednout na okraj skály a pod nohami mít šestisetmetrovou propast. Zapomeňte ale na to, že byste tam byli sami. 

V roce 2018 Preikestolen navštívilo na 300.000 turistů. Vezmeme-li v úvahu, že sezóna je přibližně 4 měsíce, tak se bavíme o cca 2.500 lidech denně! Turisté se ale vydávají na Preikestolen i v zimních měsících.

Sdružení Preikestolen je od toho v nedávné době přestalo odrazovat. Naopak se snaží o větší davů do celého kalendářního roku. Zatímco od listopadu do března 2016/2017 navštívilo Preikestolen 2.900 lidí, v zimě 2017/2018 už to bylo 6.800.  Audun Rake, předseda Sdružení Preikestolen, odhaduje že v roce 2027 Preikestolen navštíví až 600.000 turistů.

Masový turismus v Norsku: přelidněná Preikestolen
Skalní kazatelna Preikestolen za hezkého počasí. Foto © Jakub Kousal

V roce 2011 byl Preikestolen v hodnocení od CNN a Lonely Planet spolu s Viktoriinými vodopády a oblastí Grand Canyon označen za jedno z nejúchvatnějších vyhlídkových míst na světě.

Preikestolen opravdu nepotřebuje u turistů větší publicitu. I proto se v Norsku hodně diskutovalo o kontroverzním uzavření téhle přírodní atrakce z důvodu filmování nové Mission Impossible s Tomem Cruisem. Ve filmu je sice Preikestolen umístěna kdesi v indickém Kašmíru, ale i tak dělá Mission Impossible Norsku pořádnou reklamu. Přímo na Preikestolen proběhla i exkluzivní předpremiéra filmu, které se zúčastnilo na 2.000 lidí. Tom Cruise sice nedorazil, ale alespoň o tom tweetnul celému světu!

Stejně jako další turistické atrakce jako je Trolltunga, Kjerag, Romsdalseggen nebo Skåla i Preikestolen bojuje s odpadky a exkrementy podél cesty. Toaletní papír najde člověk po cestě na Preikestolen pomalu za každým stromem a v obzlášť slunné a teplé dny to na mnoha místech nepříjemně zapáchá.

K dnešnímu dni (2017) turisté neplatí skoro nic za návštěvu Preikestolen. Jsme to my, daňoví poplatníci, kteří musí platit za úklid odpadků, opotřebené cesty a další věci. Ne ti, kteří to mají na svědomí.

– Strand kommune

Preikestolen: Informace o výstupu

  • Výchozí bod: Preikestolen Fjellstue
  • Parkovné: 250 NOK za auto na den (2018)
  • Jak se tam dostat: Trajektem ze Stavangeru do Tau nebo z Lauvvik to Oanes
  • Sezóna: cca od dubna do října
  • Délka: 8 km
  • Převýšení: 350 m
  • Čas: 4 – 5 h

Spolu s námi si to na vyhledávanou turistickou atrakci štrádovalo stovky dalších lidí. Už od začátku se jde v podstatě pořád do kopce. Celá trasa je udržovaná a z 90% půjdete po kamenech, ze kterých jsou udělané schody. Místy půjdete po dřevěných chodníčcích či plošinách. Nikde po cestě nejsou záchody ani odpadkové koše.

Více o cestě na Preikestolen si můžete přečíst na webu Eagles na cestách

Souostroví Lofoty – oběť filmu Frozen? 

Souostroví Lofoty patří k nejvnavštěvovanějším místům na severu Norska. Turisty láká především drsná, oslnivě krásná krajina. Na relativně malém území tu najdete snad všechny krásy Norska. Malé vesničky s typickými červenými domky se tu krčí pod ostrými hřebeny hor. Rybářské loďky se líně pohupují v průzračně čistých fjordech a když budete mít štěstí, tak na nebi spatříte mořské orly.

Ročně tyto ostrovy, kde žije pouhopouhých 25.000 obyvatel navštíví neuvěřitelných milión turistů! Za tuto popularitu “vděčí” Lofoty mimo jiné animovanému filmu Frozen, který vznikl v roce 2013 ve spolupráci s norským úřadem pro cestovní ruch. Po uvedení filmu zaznamenal turismus na ostrovech dvacetiprocentní nárůst oproti minulému roku.

Nárůst turistů je těžko zvladatelný. Máme problémy s infrasturktuou, svozem odpadů, udržováním veřejných toalet i s parkováním.

– Fredrik Sørdal, starosta Flakstad (2016)

Leckdo si asi řekne, no a co dobře pro ně – víc turistů znamená více peněz, že? Ale Lofoty nejsou na takový nával turistů vybavené. Napříč ostrovy se klikatí v podstatě jedna hlavní silnice, kde je často problémem aby se tu vyhla dvě auta. V létě se pak v některých místech tvoří kolony kvůli turistům parkujícím na krajnici nebo na rozšířených místech, která jsou primárně určená pro vyhýbání aut. 

Lofoty zápasí s nedostatkem parkovacích míst, odpadkových košů i veřejných toalet. Lesík při cestě na známou vyhlídku Reinebringen už místní překřtili na “Les hoven”. Přímo ve vesničce Reine se také každoročně potýkají s neukázněnými turisty, kteří zneužívají norského Allemansretten – tedy práva na volné kempování v přírodě. Turisté si tu například s klidem postavili stan na místním hřbitově.

Allemannsretten (právo každého muže) je tradiční norský zákon, podle něhož se může každý volně pohybovat po neobdělávané půdě (i na soukromém pozemku) a až dva dny na něm také nocovat. Je nutné dodržet pravidlo stanování v minimální vzdálenost 150 m od nejbližšího obydleného stavení. V národních parcích může být toto právo omezeno, nebo jinak upraveno lokální vyhláškou.

Právě s dlouholetou tradicí práva Allemannsretten bojují obyvatelé, kteří bydlí poblíž nádherné pláže Uttakleiv na severním pobřeží Lofot. Samozřejmě není problém, když si někdo někde postaví stan. Ale co když jich tam najednou vyroste deset. Dvacet? Sto? V roce 2005 byla pláž Uttakleiv vyhlášena časopisem National Geographic za nejromantičtějších pláž na světě. A najednou do místa, kde žije trvale jen 12 obyvatel zavítal masový turismus.

Během léta se zde vystřídá na 25.000 turistů, kteří kromě malého poplatku za parkování až donedávna nic neplatili, ulevili si kde se jim zachtělo a zanechali za sebou tuny odpadků. (Relativně nedávno byl zaveden poplatek 160 NOK za auto a stan).

Během hlavní sezóny nemůžete ani jít podél silnice, protože je přecpaná autobusy a auty. Nezbývá tam ani místo pro projetí sanitky!

– Liv Rask Sorensen, asistentka ředitele Rady pro regionální rozvoj v kraji Nordland

Hlavním problémem je, že příjmy z daní z turistického ruchu jdou do státní kasy a potom jsou přerozdělovány do okresů na základě počtu obyvatel. Vesnička o 12 obyvatelích tedy nemá moc šancí na větší finanční pomoc ze státních peněz. Obyvatelé Lofot volali po zavedení turistické daně (podobně jako se chystá v italských Benátkách). To ale norská vláda zamítla.

Namísto toho vyhlásila vloni (2018) oblast v okolí Moskenes a Flakstad na západě Lofot národním parkem Lofotodden. Díky vyhlášení národního parku může být regulováno volné kempování a rozdělávání ohně a do oblasti se dostane více financí na tolik potřebnou modernizaci infrastruktury a další výdaje spojené s turismem.

Geirangerfjord – nejkrásnější norský fjord

Geirangerfjord, který je společně s Nærøyfjordem zapsaný na seznamu kulturního dědictví UNESCO bývá často označován za nejkrásnější norský fjord. Já bych ho překřtila na nejnavštěvovanější. Krásu fjordu totiž zastíní výletní lodě a davy turistů.

Vesnička Geiranger, která leží na břehu fjordu má zhruba 220 obyvatel. V roce 2018 do ní ale zavítalo 186 výletních lodí s více než 360.000 lidmi na palubě. A to se nebavíme o lidech, kteří přijedou autem a karavany.

Tuto sezónu (2018) jsou maximem 3 velké výletní lodě a 6.000 turistů na den. Tohoto maxima dosahujeme v červenci. I tak je ale mnoho dalších výletních lodí, které mají zájem kotvit v Geirangeru. Nyní musíme pracovat na rozšíření sezóny tak, aby všichni nepřijížděli do Geirangeru ve stejnou dobu.


– Ove Skylstad, generální ředitel Geirangerfjord-Trollstiegen AS

Masový turismus v Norsku: Výletní lodě v Geirangeru
Jedna z obřích výletních lodí přijíždějící do Geirangeru. Foto: © Helena Křenková

Nejenom místní si stěžují na dlouhodobě se zhoršující kvalitu ovzduší v Geirangeru. Norské Ministerstvo životního prostředí už obdrželo několik stížností od nespokojených turistů, kteří přijeli za přírodní krásou fjordů a dostalo se jim tak akorát výfukových plynů z výletních lodí. Norský parlament tedy nedávno schválil nové ustanovení a od roku 2026 budou ve fjordech v západním Norsku povoleny pouze elektrické lodě s nulovými emisemi.

V podobné situaci jako Geiranger jsou i městečka Flåm a Aurland na břehu Nærøyfjordu. I sem míří stovky výletních lodí. Do míst, kde žije jen něco přes 2.000 obyvatel přes léto zavítá více než 250.000 turistů.

Když jsme v létě 2014 jeli na kole Rallarvegen z Haugastølu do Flåmu, tak jsme si nemohli nevšimnout nápisů “No cruise ships” (žádné výletní lodě) na balících sena na stráni ve Flåmu. Každoročně je tam umísťuje Anders Fretheim, který ve Flåmu žije a spolu s ostatními obyvateli požaduje aby alespoň některé dny nekotvili v přístavu žádné výletní lodě.

Jsme to my, kdo musí dýchat znečištěný vzduch. Jsme to my, komu velké výletní lodě  ničí výhled. Jsme to my, kdo musí přihlížet, jak je naše příroda ničena.

– Anders Fretheim, obyvatel Flåmu

Norsko je se svojí rozlohou 323,802 km a jenom 5.4 miliony obyvatel relativně málo zalidněnou zemí. (Pro představu se bavíme o cca 16.5 lidech na km čtvereční). Rozhodně není nemožné tady strávit dny i týdny v horách úplně sám.

Neberte prosím tento článek jako odrazování od výše zmíněných turistických atrakcí. Berte ho spíše jako doporučení, čemu se vyhnout pokud máte rádi klid a ticho a do Norska jedete spíše za přírodou než kvůli čekání ve frontě na fotku na facebook.

 Edit: Po některých bouřlivých reakcích na tenhle článek bych se chtěla k pár z nich vyjádřit: 

1) Nikomu nezakazuji nikam jezdit. Pouze ukazuji i druhý pohled na to, jak dané lokace vypadají. 

2) Samozřejmě že na Trolltunze ani na Preikestolen nejsou takovéto fronty 24hodin denně. Skvělé pro vás, že zrovna vy jste tam byli v době, kdy tam nikdo nebyl. Uvedené počty návštěvníků jsou v průměru na den. 

3) Hlavním problémem, na který jsem se snažila upozornit není počet lidí, ale problémy, které jsou s vysokým počtem lidí spojené – viz špatná infrastruktura, nedostatek parkovacích míst, problém s odpadky a toaletami atd. 

4) K regulaci turismu dochází na řadě míst ve světě. Například v USA musíte mít k mnohým trekům povolení: namátkově třeba k výstupu na Half Dome, k návštěvě the Wave v Arizoně nebo třeba povolení k hikování John Muir Trail. Od roku 2016 začal platit systém povinných rezervací kempů v národním parku Torres del Paine v Chile, kam vás bez rezervace prostě nepustí. Od roku 2011 potřebují turisté permit k tomu, aby se vydali na Inca Trail v Peru. Benátky zavádějí daň pro turisty. Island zakázal spaní v obytných autech mimo kempy a stále více reguluje volné kempování. Podle mě je otázka času, kdy bude Norsko následovat. 

Tipy jak se vyhnout davům turistů v Norsku

  • Jeďte mimo sezónu

Hlavní sezóna je v Norsku od půlky června zhruba do půlky srpna. V červenci jsou navíc v Norsku fellesferie (taková celonárodní dovolená), takže řady turistů rozšiřují i Norové.

V Norsku začíná škola už v polovině srpna, takže bych pro cesty doporučila přelom srpna a září nebo naopak začátek června. To se ale může stát, že bude v horách ještě spousta sněhu a některé silnice mohou být stále ještě uzavřené. Od konce srpna máte v severnějších oblastech šanci na pozorování záře

Může vás zajímat: 10 nejčastějších chyb, které lidi dělají při plánování dovolené do Norska 

  • Přivstaňte si!

Neplatí jen pro Norsko, ale pro jakoukoliv jinou destinaci. Že je vám nepříjemné vstát v pět ráno a vyrazit na túru? Skvělé, pravděpodobně to totiž bude nepříjemné i stovkám dalších lidí, kteří se chtějí o dovolené vyspat do růžova a vyrazit až po kontinentální snídani.

  • Objevujte! 

Norsko nabízí mnohem více než jen instagramové lokace typu Trolltunga, Preikestolen nebo Lofoty. Co takhle nemít stejné fotky jako má milion lidí před vámi a po vás a vyrazit do nějakých méně profláklých míst? Věděli jste, že v Norsku je skoro 50 národních parků? V nějakém příštím článku vám možná nabídnu pár tipů 🙂

 Ať už vyrazíte kamkoliv, chovejte se prosím ohleduplně. Nenechávejte v přírodě žádné odpadky a pokud můžete, tak si s sebou sbalte extra igelitku a když nějaké odpadky uvidíte, tak je prosím seberte a odneste <3 Stejně tak zkuste při podobných túrách myslet na to, že je dobrý nápad si odskočit na toalety před túrou, popřípadě si s sebou vemte zip-bag a použitý toaletní papír si prosím zase odneste.
Opuštěná farma nad Nærøyfjordem

CHYSTÁTE SE DO NORSKA? PAK VÁS MŮŽE ZAJÍMAT:

PLÁNOVÁNÍ DOVOLENÉ

Než začnete plánovat dovolenou do Norska, koukněte prosím na tenhle článek o nejčastějších chybách, které lidé při plánování dělají.

JAK DO NORSKA

Plánujete jet do Norska vlastním autem a váháte nad tím, jaký trajekt zvolit? Tipy na trajekty, ale i na cestování vlakem, autobusem nebo trajekty po Norsku najdete v tomto článku. V souvislosti s cestou vlastním autem také doporučuji mrknout na článek o mýtném.

PŮJČENÍ AUTA

Asi nejjednodušší možností je použití vyhledávače rentalcars.com. Alternativou může být P2P půjčení auta přes gomore.no.

CO V NORSKU NAVŠTÍVIT

Hledáte inspiraci co v Norsku navštívit? Chcete vědět tipy na méně známá místa? Podívejte se na našeho Průvodce norskými regiony nebo se nechte inspirovat jedním z našich itinerářů (ve výstavbě).

ZAJÍMAVOSTI O NORSKU
Kromě článků o cestování sem tam napíšu i něco o životě v Norsku.

CO SI S SEBOU ZABALIT

Podívejte se na náš článek o vybavení na Island s tipy, co si s sebou zabalit pro kterékoliv roční období! (Ano, není o Norsku, ale ohledně věcí co sbalit je Island a Norsko prašť jak uhoď 🙂 )

POLÁRNÍ ZÁŘE

Chcete-li v Norsku vidět polární záři, pak se tam musíte vypravit mezi koncem srpna a začátkem dubna. Během letních měsíců není v noci dostatečná tma a tak není možné polární záři vidět. Pro více informací doporučuji článek: Polární záře na Islandu – Tipy a triky jak ji pozorovat a fotografovat. (Opět článek o Islandu, ale většina faktů je aplikovatelná i na Norsko.)

PRÁCE V NORSKU

Obecné informace o tom, kde a jak najít práci v Norsku najdete zde. V článcích níže si můžete přečíst zkušenosti s prací v Norsku v různých odvětvích.

DALŠÍ ZAJIMAVÉ ČLÁNKY K PŘEČTENÍ

Děkujeme, že jste dočetli až sem! 

Pokud nechcete, aby vám unikly články, fotografie či zážitky z našich cest, pak nás můžete sledovat na facebooku.

Pokud máte nějaké otázky ohledně Norska, tak nám napište do komentářů nebo do skupiny Cestujeme do Skandinávie!

Nejdelší zipline na světě

3 Replies to “Masový turismus v Norsku aneb opravdu potřebujete fotku z Trolltungy?”

  1. […] (mé myšlenky v tomto podpořil nedávný článek o masové turistice Norsku – najdete jej tady), Zermatt je místo, které místo, o jehož návštěvě sním, sotva jsem se dozvěděla, že se […]

    1. Ahoj Hanko! Díky za odkaz a možnost dozvědět se tak o Tvých zážitcích ze Švýcarska. Příjemně jsem se začetla! 🙂 Kdysi dávno jsem chvíli chodila se Švýcarem a relativně často jsem tam tedy cestovala. Při té příležitosti i v Zermattu 🙂 🙂 🙂

  2. Čau,
    super článek. Na základě něj se radši na několik míst nepodívám (myšleno v dobrém 🙂 Proč nejsou tyhle krásné výhledy vykoupeny alespoň dvoudenní radostí (leckdo by četl “dřinou”) putování? Musí ke všemu vést silnice? Kde to je dostupné, tam jsou davy (tedy přijde mi).

    Mnějéša

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.