Vyberte stránku

Štěnice byly v minulosti celosvětovým zdravotním problémem, který se podařilo dostat pod kontrolu až v polovině 20 století.  Nyní jsou kdysi téměř zapomenuté štěnice ale zase na vzestupu.  A můžeme za to také my – cestovatelé. Štěnice jsou totiž pravidelně převáženy v zavazadlech nebo v oblečení. 

Jak a kde jsme se s nimi setkali my? Jak jsme se s nimi vypořádali? A co můžete dělat vy pro to, aby vás nepotkala ta samá nemilá zkušenost? 

Jak jsme našli štěnice v posteli v luxusním hotelu v Los Angeles

Za život už jsem se něco málo nacestovala. Prostopovala jsem Patagonii, východní Afriku nebo velkou část Asie. Často jsem přespávala v těch nejlevnějších hostelech. Nikdy by mě tedy nenapadlo, že se se štěnicemi setkám právě v relativně luxusním hotelu na předměstí LA, kde jsme byli s Ivarem na pracovní cestě. 

Po první noci v hotelu jsem si všimla několika divných štípanců za krkem, které neskutečně svěděly a natekly tak, že jsem měla ztuhlý celý krk. Ještě nikdy jsem se s takovými štípancemi nesetkala a tak jsem se dokonce šla zeptat na recepci, jestli mají v Kalifornii nějaký divný druh hmyzu, na který můžu být alergická. Ani na recepci nepoznali kousnutí od štěnice a zbavili se mě s tím, že se pravděpodobně jedná o komáří štípance, na které divně reaguji, protože jsem z Evropy.

Štěnice v luxusním hotelu

Nezáleží na tom, kolik má hotel hvězdiček… Se štěnicemi se můžete setkat i v těch luxusních…

Další den se ale objevily další. Tentokrát na předloktí a pažích. Další den stehna, bok a záda. Když jsme pak předposlední den byli na prohlídce Hollywoodu a mě něco štíplo pod kolenem skrz jeanové kalhoty a další do chodidla, a to přesto že jsem na sobě měla kozačky, nadobro jsem přestala věřit povídačkám o komárech.

Štípance od štěnic

Moje štípance od štěnic asi třetí den od pokousání. Otok už trochu opadl…

Celou následující noční směnu jsem strávila na internetu prohlížením obrázků kousnutí od komárů, štěnic, blech a jiné havěti a byla jsem si čím dál tím víc jistější, že mě poštípaly štěnice. Už jsem měla připravené postahované obrázky a články, kterýma jsem je na recepci chtěla ráno přesvědčit, ale nakonec nebyly potřeba. 

Našla jsem totiž jednu z těch malých krvežíznivých bestií, jak po mně uprostřed noci leze. Potlačila jsem instikt ji rozmáznout a jen jsem ji zamáčkla do kusu toaletního papíru. Později se ale ukázalo, že to bylo málo a tak jsem strávila další půlhodinku hledáním živé štěnice po koupelně.

štěnice

Takhle vypadá dospělá štěnice. Foto je od kamaráda, který se s nimi setkal na Islandu…

Pokousali mě štěnice. Jak reagoval hotel?

Na recepci jim nakonec stačilo ukázat moje štípance a mrtvou štěnici. Paní manažerka se velmi omlouvala a slibovala, že udělá vše co je v jejích silách, aby nám špatnou zkušenost vynahradila. Pro nás to znamenalo, že jsme museli přebalit všechny věci, které jsme už měli zabalené k odjezdu. Což v případě našeho klienta, který je na vozíku a vozí s sebou milion zdravotnického vybavení, nebyla zrovna práce na deset minut.

Já jsem se pak místo tolik potřebného spánku po noční směně a před dvanáctihodinovým letem zpět do Norska vydala s Ivarem nakoupit nové oblečení. Paní manažerka nám dala limit 200 dolarů pro všechny čtyři lidi, což upřímně není moc, vezmete-li v potaz, že potřebujete veškeré oblečení od trenýrek a bot až po zimní bundu. Což je mimochodem velká zábava, snažit se v pětadvacetistupňovém vedru v Los Angeles sehnat svetr a zimní bundy. 

Vlítli jsme tedy jako tornáda do nejbližšího obchodu, kde jsme si během půl hodiny před odjezdem taxíku pořídili novou garderobu. Do Norska jsme letěli v otrhaných džínech, teniskách, které mi dřely paty a jenom v mikinách. Řeknu vám, že přistání v Trondheimu ve sněhové bouři a minus deseti bylo parádní…

Štenicě v hotelu

Oblečení, které nám bylo umožněno si koupit, opravdu nevyhovovalo podmínkám v Trondheimu…

Máme štěnice v zavazadlech. Co budeme dělat dál?

Ještě v hotelu jsme všechno co jsme měli zabalili do několika vrstev igelitových pytlů a zazipli do cestovní tašky. Z představy, že si domů z cest přitáhneme štěnice se mi ježily vlasy na hlavě. 

Z internetu jsme vyčetli, že existují dva efektivní způsoby, jak štěnice zahubit. 

  • Jedna varianta je hodit veškeré oblečen do pračky nebo do sušičky na 60 stupňů. Což pro nás nepřipadalo v úvahu, jelikož jsme s sebou měli spoustu oblečení, které nesnese praní na více než třicet stupňů.
  • Další možný způsob je pak věci zmrazit. Na internetu udávali dobu alespoň 24 hodin a teplotu minus 18 stupňů. 

My jsme se nakonec rozhodli zavolat specializované firmě v Čechách zabývající se hubením štěnic, co by nám doporučili. Dozvěděli jsme se, že zmražení na minus 18 nemusí být dostatečné. 

Na základě toho jsme se tedy kontaktovat specializovanou firmu v Trondheimu. Ti pak dali přes víkend naši tašku do mrazáku na minus pětačtyřicet stupňů. Zaplatili jsme za to 500 NOKů bez daně (cca 1300 Kč) a doufáme, že nám to hotel proplatí.

Zmražení štěnic

Tašku s věcmi jsme museli nechat zmrazit ve speciálním kontejneru…

Po celé téhle nemilé zkušenosti, která nám přebila vzpomínky na to hezké v Los Angeles jsme zjistili, že na internetu koluje celá řada mýtů a polopravd o hubení štěnic. Proto jsme se rozhodli vám sepsat odpovědi na nejčastější otázky o štěnicích.