Omán bez cestovky: Vyražte na roadtrip po severním Ománu

Omán bez cestovky - roadtrip

Chcete-li poznat Omán do hloubky a vlastním tempem, nebojte se prozkoumat Omán bez cestovky. Pronajměte si auto a vyražte na roadtrip! Omán je nádherná a BEZPEČNÁ země plná pohostinných a usmívajících se lidí. Kvalita hlavních silnic je špičková, navigace poměrně jednoduchá, benzin je doslova za hubičku a Omán má rozhodně co nabídnout co se přírody, kultury nebo historie týče.

Omán bez cestovky: Západ slunce v Sur, Omán

Užitečné tipy jak si užít Omán bez cestovky

Víza do Ománu

Víza do Ománu lze získat buď na letišti (on arrival) nebo jsou od března 2018  víza do Ománu vydávána on-line prostřednictvím Royal Oman Police. Jedná se o poměrně jednoduchý a rychlý proces. My jsme víza obdrželi na email do 3 dní.

  •  10 denní víza stojí 5 OMR
  •  30 denní (single entry) stojí 20 OMR
  •  30 denní (multi entry) stojí 50 OMR

Pronájem auta v Ománu

Finančně vyjde mnohem výhodněji si pronajmout auto v Muscatu než v Dubaji. Většina aut z dubajských autopůjčoven nesmí přes hranice, a když ano, tak je potřeba zaplatit drahé pojištění. My jsme siv Muscatu půjčili sedan Nissan Sunny přes rentalcars.com. Náš itinerář byl bez problémů zvladatelný v sedanu.

  • Půjčovné nás vyšlo na 6 dní na 4 600Kč
  • Ceny benzínu se pohybují okolo 15 Kč na litr.
  • Většina půjčoven má limit 200km na den. Cena za extra km byla RO 0.040
  • Nikdo od nás nechtěl mezinárodní řidičský průkaz
  • Pozor na zpomalovací retardéry a radary!

Ubytování v Ománu

Najít ubytování v Ománu není nijak velký problém. Když bylo třeba, našli jsme si ubytování přes booking.com, které vycházelo levněji než bookování přímo v hotelu.

  • Ve větších městech v Ománu je také limitovaná nabídka ubytování přes airbnb.
  • V Ománu je celkem aktivní couchsurfingová komunita. Všichni, komu jsem napsala couchrequest mi odpověděli (ne vždy kladně 🙂
  • Omán je skvělá země pro kempování. Vemte si ale s sebou stan nebo moskytiéru!

Chcete vědět víc?

Přečtěte si náš další článek: 15 věcí, které musíte vědět před cestou

Itinerář roadtripu po Ománu

My jsme v rámci našeho 15-ti denního itineráře podrobněji prozkoumali severní část Ománu. Procházeli jsme se po liduprázdných plážích, šnorchlovali při útesech, plavali v tyrkysových vodách wádí, pozorovali čerstvě vylíhnuté želvy, obdivovali starověké pevnosti, hrady i ruiny a prošli se po okraji ománského Grand Canyonu.

Náš itinerář rozhodně není příkladem perfektního návodu, jak vidět vše co Omán nabízí. Pevné itineráře jsou totiž doménou cestovek, zatímco my necháváme věci plynout. Pokud se nám někde líbí, rádi tam zůstaneme o den dýl.

Když nám někdo doporučí jiné místo, než máme na našem plánu, tak naše plány rádi pozměníme. Proto náš itinerář zahrnuje relativně hodně přejezdů tam a zpět po zdánlivě stejné trase (ano kolem Suru jsme projeli asi šestkrát 🙂 Pokusím se vám ale k jednotlivým dnům přidat i alternativní místa, kam my jsme se pro nedostatek času nebo z jiných důvodů nevydali, ale která by vás mohla zajímat.

Náš road trip po UAE a Ománu

  • Den 1 a 2: Prozkoumání Dubaje
  • Den 3: Nejdelší zipline (lanová dráha) na světě
  • Den 4 a 5: Šnorchlování a plavba na tradiční lodi Dhow ve fjordech v okolí Musandamu
  • Den 6, 7 a 8: Muscat, hlavní město Ománu
  • Den 9: Bimmah Sinkhole, Sur
  • Den 10: Wadi Shab, Sur
  • Den 11: Ras al Jinz – pozorování želv a šnorchlování
  • Den 12: Majis al Jinns – jedna z největších jeskyních světa
  • Den 13: Wadi Bani Khalid
  • Den 14: Balcony walk na hoře Jebel Shams
  • Den 15: Vrácení auta v Muscatu, přejezd do Dubaje

1. a 2. den – Prozkoumávání Dubaje

O Dubaji se mnoho rozepisovat nebudu. Jednak je tohle cestopis o Ománu a druhak nás Dubaj úplně nenadchla. Nejsme příznivci betonové džungle, nakupování a už vůbec ne čtyřicetistupňových veder.

Za zmínku možná stojí zmínit, že do Dubaje jsme letěli proto, že jsme našli mnohem levnější spoj na trase Oslo – Dubaj než Oslo – Muscat. Mezi Dubají a Muscatem pak denně jezdí autobusy. Cesta trvá cca 6 hodin a stojí 5,5 OR nebo 55 AED (cca 330 Kč). Více informací o cestě autobusem mezi Dubají a Muscatem najdete zde (v angličtině).

Noční Dubaj

3. den – Nejdelší zip-line na světě v horách Jebel Jais

Měli jsme namířeno na poloostrov Musandam, který je ománskou exklávou na východě UAE. Kdysi jsem si v magazínu v letadle přečetla o tom, jak se Emiráty snaží rozjet turismus v tomto regionu a proto na hoře Jebel Jais vybudovali nejdelší zip-line na světě. Ukázala jsem tedy Ivarovi promo video a než jsem stačila protestovat, že jsem si myslela, že by to bylo super POUZE PRO NĚJ, tak už jsme měli oba koupené lístky. 

Bohužel shuttle bus, kterým je možné se na Jebel Jais dostat byl plný a jiné časy nám nevyhovovaly, tak jsme si museli půjčit auto. Z Dubaje do Ras Al-Khaimah, kde jsme si půjčovali auto na den, dostali s Uberem. Z Ras Al-Khaimah do Khasabu byl problém se dostat.

Kývli jsme na nabídku pána z půjčovny, který nám řekl, že nás za 100 AED hodí na hranice s Ománem. (Bohužel to byl Ind a řekl že nás odveze „for hundred dirhams“ z čehož se později vyklubalo, že myslel za „four hundred dirhams“). Tak nás nějakých padesát kilometrů jízdy stálo 2 500 Kč. Tolik let na cestách a pořád se nám povede s občas někde spálit…

Přesun tedy nebyl vůbec levnou srandou a trochu jsme na něm prodělali kalhoty, ale 2,8 km dlouhý let, při kterém se v pozici supermana řítíte až 150 km rychlostí za to rozhodně stál.

Nejdelší zipline na světě
Nejdelší zipline na světě

Do Khasabu, hlavního města exklávy Musandam, jsme dostopovali. Od lokálního couchsurfera jsme dostali doporučení, že můžeme přespat na veřejné pláži Bassa nedaleko od Khasabu. 

Spaní jsme si rozbalili v jednom z mnoha altánů, ve kterém byly elektrické zásuvky a k našemu štěstí i stropní ventilátor. I v noci bylo totiž neskutečné horko. Samozřejmě jsme neodolali nočnímu koupání a bylo to skvělé. Pláž jsme měli sami pro sebe a Ivar poprvé v životě plaval s fosforeskujícím planktonem.

 

4. a 5. den- Šnorchlování a Dhow-cruise ve fjordech v okolí Musandamu

Poloostrov Musandam je ománskou exklávou. To znamená, že je od území Ománu oddělen východní částí Spojených arabských emirátů. Těm málo turistům, kteří se sem vypraví nabízí úžasné horské scenérie, rybářské vesničky, nepřístupné jinak než lodí, skvělé podmínky pro potápění a šnorchlování a úchvatné výhledy na celé pobřeží, které je lemováno fjordy. Právě díky rozeklanému pobřeží se Musandamu přezdívá Norsko Středního východu.

Tradiční lodě Dhow v Musandamu, Omán

My jsme strávili den šnorchlováním a plaváním na pláži Bassa. Odpoledne (když nám začala docházet voda) jsme si stopli odvoz do Khasabu, kde jsme se měli později sejít s naším hostitelem přes couchsurfing. Při obědě v místní libanonské restauraci mu píšu, že už jsme v Khasabu a kde se s ním můžeme sejít. Přidávám poznámku, že jsme zrovna v jedné libanonské restauraci u přístavu. Obratem mi přišla celkem vtipná odpověď. Tam jsem zrovna vyhodil dva stopaře, které jsem nabral na pláži 🙂

 

Bader, náš hostitel, vedl v Khasabu potápečský obchod. Dal nám k dispozici místnost s kuchyňkou a vlastní koupelnou hned za obchodem, zavezl nás do supermarketu, kde jsme si zařídili ománskou sim kartu a koupili místní oblečení, abychom trochu zapadli.

 Chtěli jsme se Baderovi alespoň trochu odvděčit za to, že nás u sebe nechá bydlet a tak jsme ho pozvali na večeři.

Oblečení v Ománu

Ukázalo se ale, že pozvat superpohostinné Ománce na večeři není až tak jednoduché, protože když jsme se přihlásili číšníkovi o placení, tak nám sdělil, že Bader už účet uhradil. Jsem strašně ráda za tak skvělého hostitele, protože tohle byla Ivarova první zkušenost s couchsurfingem, který si hned zamiloval 🙂

Další den jsme si naplánovali celodenní plavbu na tradiční lodi Dhow, na kterých rybáři brázdí musandamské fjordy nebo vozí turisty na šnorchlování a pozorování delfínu. Kromě nás bylo na lodi asi dalších patnáct turistů.

Krátce po opuštění přístavu v Musandamu jsme měli možnost poprvé spatřit v dálce delfíny. Kapitán lodi se vždycky snažil loď nasměrovat co nejblíž k nim, tak jsme si je mohli několikrát prohlídnout krásně zblízka potom co minuty plavali a skotačili vedle lodi. 

Omán bez cestovky: Delfíni v Musandamu

Na lodi bylo k dispozici občerstvení a delikatesní oběd a na dvou místech poblíž ostrovů Telegraph Island a Seebi Island jsme měli možnost šnorchlovat se spoustou barevných rybiček 🙂 (Jo, šnorchlování je pro mě nový sport a tak jsem nadšená z každé rybky :)))

https://www.instagram.com/p/BEqvTMsQR_J/?tagged=khawrnajd

Den 6, 7 a 8 – Muscat, hlavní město Ománu

Přejezd trajektem a autobusem mezi Khasabem a Muscatem nám zabil celý jeden den. Více se o bookování lístků a cestě zmiňuji v článku 15 věcí, které musíte vědět před cestou do Ománu. 

Muscat se skládá z několika části – Qurm, Ruwi, Mutrah a dalších, které se rozkládají v délce několika kilometrů podél pobřeží Ománskeho zálivu a nemá žádné definované centrum města. Památky a zajímavosti jsou tak trochu rozeseté všude po okolí. 

Na kopcích nad Starým Muscatem jsou krásné pevnosti. Bohužel vstup do nich a víceméně i blíže k nim je zakázán. Do paláce Al Alam (Sultánův palác) se nesmí. K rozhledně ve tvaru obřího kadidla se nesmí. Rybí trh nemusím, protože se mi z rybího smradu zdvihá žaludek a souk (tržiště) ve čtvrti Mutrah nás nijak neoslovil. Souky ve staré Marakeši, kde jsme byli před půl rokem se nám líbily o poznání více.

V podstatě jediná věc, která nás v Muscatu nadchla byla Velká mešita sultána Kábúse, která byla dokončena roku 2001. (Pozor, vstup do mešity pro veřejnost je pouze mezi 8 a 11 hodinou dopolední.)

Omán bez cestovky - mešita sultána kábuse

9. den – Bimmah Sinkhole: koupání v Ďáblově jámě

Ráno jsme si na letišti v Muscatu konečně vypůjčili auto a vyrazili na cestu. Mimochodem autobusy v Muscatu jsou za celkem rozumnou cenu (0.2 OR po centru a 0.5OR na letiště) což je celkem kontrast oproti ceně, kterou si říkají taxikáři (nikdo, s kým jsme jeli neměl zaplý taxametr. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli taxametr měli). Jen se připravte na to, že zatímco venku je klidně přes 40 stupňů, tak v autobusech je klimatizace nastavená tak na minus 10!

Bimmah Sinkhole leží mezi městy Thibab a Bimmah asi hodinu a půl jízdy na jih od Muscatu.  Místní věří, že se jedná o meteorický kráter, ale velmi pravděpodobně za vznikem Bimmah sinkhole stojí propadnutí stropu jeskyně. 

Omán Bimmah Sinkhole

Musím se přiznat, že mě Bimmah Sinkhole naprosto fascinovala. V totálně rovné vyprahlé pouštní krajině je najednou cca 20 metrů hluboká jáma a v ní tyrkysově modré jezero. Dolů k jezeru vedou trochu nevzhledné betonové schody.

Místní zřídkakdy sejdou dolů k jezeru, a tak se spolu s námi se v Bimmah Sinkhole koupalo možná dalších deset až dvacet turistů. Pro nás s Ivarem to byl malý vodní ráj, kde jsme strávili hodiny šnorchlováním a lezením a skákáním ze skal. Mně bohatě stačilo skočit z cca 4 metrové skalky, ale na fotkách jsem viděla, jak borci skákají až z vršku.

Méně dobrodružné typy si mohou u břehu dopřát pedikúru od hladových rybiček Garra rufa 🙂

Omán bez cestovky: Bimmah Sinkhole

Původně jsme ten den ještě chtěli stihnout Wadi Shab, ale nečekali jsme, že se v Sinkhole zasekneme tak dlouhou dobu a také, že na začátku Wadi Shab je potřeba přejet wádí loďkou a tu místní obsluhují jen do 17h. Proto jsme navečer dojeli na večeři a západ slunce do Suru a pak se opět vrátili a přespali na pláži u městečka Fins.

10. den- Turistika, plavavání a šnorchlování ve Wadi Shab

Já tady furt plácám něco o wadi a vlastně jsem se nikdy nezmínila, co to takové wadi je. Teta wikipedie říká, že: „Wadi je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v aridních (suchých) oblastech pouští a polopouští. Vádí zůstávají po většinu doby suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku a často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokryje horninovou sutí.“

Wadi Shab je naprosto nádherný kaňon. Začátek cesty wádím se nachází na druhém břehu než je parkoviště pro auta. Za 1 riál vás ale místní převozníci svezou na loďce na druhou stranu. 

Omán bez cestovky - Wadi Shab

Pak už vás čeká túra kolem koryta místy mizející říčky s úchvatnými výhledy na vysoké stěny kaňonu nad vámi. Po cca 45 minutách to vypadá, že jste došli na místo. Cesta skončila a vy se můžete smočit v přírodních bazénkách s průzračně čistou vodou. To ale zdaleka není konec cesty. Jen dál musíte pokračovat vodou – na konci vás čeká překvapení v podobě malé jeskyně, do které padá malý vodopád!

11. den: Ras al Jinz – pozorování želv a šnorchlování

Na Muhammeda jsme narazili úplnou náhodou v libanonské restauraci v Khasabu na poloostrově Musandam. Byl tam zrovna na obchodním jednání a spolu s kolegy s námi prohodili pár slov. Když jsme z restaurace odcházeli, tak za námi vyběhl a daroval nám flashky ve tvaru tradiční ománské dýky khanjar. Připojil k nim i svoji vizitku, ať se mu ozveme, až budeme v okolí Suru.

Potom dni stráveném koupáním ve Wadi Shab jsme Muhammedovi napsali zprávu, že míříme směr Sur a že bychom rádi pozorovali želvy, které kladou vejce na plážích v okolí Raz al Jins. Muhammed nám ihned odpověděl, že není problém, a že můžeme zůstat v jeho chaletu. Aha! Tak tady byl ten háček, říkali jsme si, a přemýšleli jak uctivě odmítnout jeho nabídku s tím, že na spaní v chaletu nemáme rozpočet.

Muhammed se nám ale vysmál. Odepsal nám, že nás to nic stát nebude a že nám hodlá zapůjčit svoji víkendovou vilu. Setkali jsme se s ním v Suru, kde nás pozval na vodní dýmku a občerstvení. Pak nás doprovodil do jeho vily (mimochodem vzdálené hodinu jízdy od jeho bytu), kde nám ukázal co a jak, předal klíčky a připojil instrukce k tomu jak a kde můžeme pozorovat želvy bez toho, abychom si platili průvodce v nedalekém rezortu.

Na pláž jsme vyrazili ještě tu samou noc. Už po cestě jsme viděli několik malých, čerstvě vylíhlých želviček, které se doplazili od pláže až k naší vile. A že to byl pořádný kus cesty!

Želvy využívají jemných rozdílů mezi jasem moře a pevniny k orientaci během kritické fáze svého života – líhnutí na plážích. Pokud se ovšem v blízkosti nachází zdroj světla, stává se dominantním prvkem v nočním prostředí a vylíhnuté želvičky jsou pak dezorientované a místodo moře se snaží dostat ke zdroji světla.

Všechny želvičky, které byli přitahovány světlem od (nejen) naší vily jsme posbírali a v lavoru je odnesli zpět do moře. Při večerní procházce na pláži jsme sice neviděli žádnou dospělou želvu klást vejce, ale našli jsme hnízdo s čerstvě vylíhnutými želvičkami.

12. den: Majis al Jinns – jedna z největších jeskyní světa

Jeskyně Majis Al Jinns byla de facto hlavním důvodem, proč jsme se vypravili do Ománu. Ivar totiž někde na internetu našel obrázek malilinkaté postavy slaňující do obří jeskyně v kuželu světla a od té doby si nepřeje nic jiného, než tam také seslaňovat.

Jeskyně byla objevena v červnu 1983 americkým hydrologem W. Don Davisonem a jeho ženou Cheryl S. Jones, kteří se do jeskyně spustili v dubnu 1985. Majlis al Jinn znamená v překladu Místo setkání s džiny a je to jedna z největších jeskyní na světě. Dostat se do ní dá jediným způsobem, a to tak, že slaníte 160 metrů. Nebo skočíte., stejně jako do ní v roce 2007 seskočil slavný basejumper Felix Baumgartner. 

Já jsem samozřejmě Ivarovi řekla, že se zbláznil a ať ode mě nečeká, že se svým strachem z výšek budu slaňovat skoro dvě stě metrů do jeskyně, která je bezpochyby plná obřích pavouků 😀 Navíc je vstup do jeskyně (údajně) ilegální. To ale neznamená, že mě nelákalo se k jeskyni jet alespoň podívat.

Silnice k jeskyni začíná mezi Wadi Shab a městečkem Fins. Cesta ale rozhodně není vhodná pro sedan, proto nám Muhammed dohodl svého známého s Toyotou LandCruiser, který nám dělal řidiče. Musím říct, že ta cesta nahoru do hor byl zážitek sám o sobě. Já osobně bych tam nechtěla řídit, ani kdybychom čtyřkolku měli.

Omán horská silnice

Po skoro dvou hodinách jízdy a kodrcání se po prašné cestě v horách jsme dorazili k jeskyni, která je coby kamenem dohodil od malé vesnice. Vstupy do jeskyně jsou celkem tři a přestože člověk nedohlédne na dno, tak se mi při pohledu do té díry v zemi točila hlava.

Ivar samozřejmě prozkoumával, kde jsou bolty a další můžnosti ukotvení lan pro slanění. Také se s naším guidem bavil tím, že do jeskyně házeli kámen a čekali, kdy dopadne. Trvalo to dlouhých 7 vteřin! Dokonce i Ivar přiznal, že je trochu podělaný strachy, když si představí slaňování, ale že to je pořád v plánu.

Omán jeskyně Majis Al Jinns
Omán jeskyně Majis Al Jinns

Po nervy drásajícím sjezdu po silnici zpět k Fins jsme se vydali znovu do Sur, kde jsme při západu slunce pozorovali želvy plavající u pobřeží. Sur je také známý tradiční stavbou Ománských lodí, která tu má své kořeny už od 6. století. Za vstup do areálu, kde řemeslníci lodě vyrábí se nic neplatí. Lodě můžete libovolně prozkoumávat jak zvenčí tak zevnitř a navíc se tu na vás každý usmívá 🙂

Výroba lodí v Sur, Omán

Spali jsme u Wadi Bani Khalid, které jsme chtěli prozkoumat následující den. Teda spali – po dvou hodinách, kdy jsme se snažili ignorovat, že jsme žráni za živa otravnými komáry jsme vyhlásili úprk a přečkali jsme noc v autě.

13. den: Wadi Bani Khalid

Do Wadi Bani Khalid jsme přijeli v pátek večer a mysleli jsme si, že když je víkend, tak tam bude plno lidí. Už se ale stmívalo a nebyla tam ani noha. Prošli jsme se proto okolo uměle vytvořených bazénků a užívali si večerního kvákání žab. Taky nás mohlo napadnout, že když tam jsou tuny žab, tak tam pravděpodobně budou i tuny komárů. No nevadí.

Trochu nás zaskočily všudypřítomné cedule s různými příkazy a zákazy: Neskákejte ze skal, nekoupejte se mezi šestou odpolední a devátou ranní, neplavte ve velkém bazénu, koukejte se zahalit a podobně.

Na ranní „otevíračku“ o deváté hodině jsme nečekali a už před osmou jsme byli ve vodě a užívali si, že máme celé wádí jen pro sebe. Plavali jsme v průzračné vodě, trochu šnorchlovali a skákali z okolních skalek. Když kolem deváté dorazili první turisté, tak jsme vyrazili proti proudu prozkoumat wádí.

Celé místo je jako jeden velký přírodní akvapark – plavete mezi strmými skálami, můžete se sklouznout po přírodní skluzavce nebo skákat do vody z okolních skalek. Dejte si ale pozor, kameny ve wádí jsou extrémně kluzké a stejně tak i okolní skály, když se namočí. Já jsem si takhle zhučela asi ze 4 metrů po zadku do vody, potom co jsem uklouzla a skončila s pěkně naraženou kostrčí.

Wádí Bani Khalid není ukončené spektakulární jeskyní s vodopádem jako Wadi Shab. Celkem je podle mě ta sekce, kde člověk plave o něco kratší. Když ale pokračujete ještě kus po souši, tak dojdete k hezké jeskyni, kterou můžete prozkoumat. Doporučuji si s sebou ale vzít boty a čelovku. (K jeskyni se dá dojít i suchou nohou). Nebo doporučím naši super čelovku od Fenix, která je do 2m voděodolná 🙂

Po plavání nám neskutečně vyhládlo a tak jsme navštívili restauraci přímo ve Wadi Bani Khalid. Vzali jsme si s sebou ale jen 5 OR s tím, že bychom si rádi dali ománský chléb ragag a tradiční sladký, kořeněný čaj karak, na kterým se Ivar stal doslova závislým. V restauraci ale neměli žádná „malá“ jídla, ale jen all you can eat buffet, kdy jedna porce stála 4 OR. Příjemný Ománec ale nad naší pětirielovou bankovkou jen mávl rukou a řekl nám, že pět bude stačit za oba 🙂

Odpoledne jsme strávili přejezdem k Jebel Shams s krátkou zastávkou v ruinách nedaleko městečka Ibra. V Jebel Shams nám poprvé za celou dovolenou pršelo, tarp jsme tedy rozbalili v altánu kus cesty pod vrcholem hory. Přestože bylo v noci o něco chladněji než na pobřeží, tak mě bylo ve spacáku vedro a komáři otravovali úplně stejně jako ve Wadi Beni Khalid. Ivar to po dvou hodinách vzdal a odešel znovu spát do auta.

14. den: Balcony walk na hoře Jebel Shams

Kaňon Nakhr pod horou Jebel Shams je nazýván ománským Grand Canyonem a údajně by měl být i po Grand Canyonu tím druhým nejhlubším na světě. Mě tadyhlencty rozdělení na největší, nejvyšší, nejhlubší a podobně připadají absurdní.

Například vůbec nevím, kde se vzalo, že by Grand Canyon měl být tím nejhlubším kaňonem na světě. Co takhle The Yarlung Tsangpo Grand Canyon v Tibetu? Nevadí, i kdyby byl pátým nebo desátým nejhlubším kaňonem, tak je pohled do hloubky kaňonu Wadi Nakhr impozantní a nejednomu se z něj zamotá hlava.

Na horu Jebel Shams se dá dojet z městečka Al Hamra i v sedanu, nepotřebujete nutně čtyřkolku. Poslední cca 2 km úsek silnice k parkovišti, odkud se vychází na známou Balcony walk je sice trochu hard core, ale také se dá. Zvážila bych to ale po silném dešti, kdy bude silnice rozbahněná.

Na Balcony walk je dobré vyrazit brzo po ránu, protože jakmile se do stěn kaňonu opře sluníčko, tak začne teplota strmě stoupat. Nikde není možnost se ukrýt do stínu nebo doplnit vodu. Výhledy po cestě jsou ale dechberoucí a přestože jdete po úzké pěšince vysoko ve stěně, tak zde není moc míst, kde by vás přepadaly závratě. Jen si občas říkáte při pohledu do dáli, kudy ksakru povede ta cesta?

Na konci asi 2-hodinové nenáročné túry je nyní opuštěná vesnička As Sab. Jeden se musí ptát, jak tady mohl někdo žít? Copak se tu dá něco vypěstovat? A kde brali vodu? Ze skály nad námi kapala voda s frekvencí asi tak jedna kapka za 10 vteřin a my jsme se notnou chvíli bavili tím, že jsme se snažili chytat kapky padající tak z osmi metrové výšky do pusy.

Kousek cesty za vesničkou je malé terasovité políčko, kde rostlo pár stromů. Údajně tam mělo být i jezírko, ale my jsme žádné nenašli. Asi bylo moc sucho. Od tohoto bodu už dál žádná cesta nevede a tak se musíme vrátit zpátky stejnou cestou, jakou jsme přišli. Je něco po desáté hodině a sluníčko už pěkně praží.

My máme s Ivarem takovou „úchylku“. Hrozně nás totiž štvě to, když někdo v přírodě dělá bordel. Proto s sebou většinou nosíme rezervní igelitku a snažíme se posbírat odpadky, které cestou najdeme. I tady jich nebylo zrovna málo. Převažovaly hlavně plastové lahve od vody a jednorázové plastové nádobí, které tam zřejmě zanechali lidé po nějakém grilování či pikniku. Najednou nám byli čtyři ruce málo.

Cestou zpět jsme potkali několik turistů, kteří se s námi dali do řeči a zajímali se proč to děláme. U většiny z nich to vzbudilo velmi pozitivní reakce a přislíbili, že nám pomůžou. (Jelikož jsme neměli kapacitu vše odnést, tak jsme po cestě udělali hromádky s odpadky, tak doufám, že jsme snad inspirovali pár dalších, kteří je pomohli odnést.

15. den: Vrácení auta v Muscatu, přejezd do Dubaje

Tady asi není nic moc co zmiňovat. Po třetí nebo čtvrté probdělé noci, kdy nás opět komáři nenechali se vyspat a my jsme se opět na noc uchýlili na přední sedačky auta jsme se akorát vrátili na letiště do Muscatu vrátit auto.

Před vrácením je potřeba nechat auto omýt a vyčistit interiér, jinak budete v půjčovně platit asi OR 20 extra příplatek. Zajeli jsme tedy na nejbližší benzinku, asi 10min jízdy od letiště a nechali tam auto za 2 OR omýt (jak zevnitř, tak zvenčí).

Ukázalo se ale, že o myčku je v Ománu (nebo alespoň na téhle pumpě) velký zájem. My jsme tam byli v sedm, myčka otevírala v osm. Tak jsme si v místním bistru dali snídani. Když jsme si v půl deváté přistavovali auto k myčce, tak už před námi byla slušná fronta.

Auto nám předali v 10:00, což byl čas, kdy jsme ho měli vrátit na letišti, kam jsme přijeli as o 15 minut později. Naštěstí si z toho půjčovna nic nedělala a nezaúčtovali nám extra čas. Napočítali nám ale extra kilometry a to ještě k tomu blbě. Nevím, na jaký měřák se koukali, ale místo cca 200km, které jsme projeli nad rámec nám zaúčtovali 1200km. Když jsme je ale na chybu upozornili, tak se omluvili a zapsali tam správné číslo. Nezapomeňte si tyhle věci kontrolovat!!!

Kolik jsme zaplatili za 15. denní trip po Ománu

Ubytování

  • 2 noci přes airbnb v Dubaji
  • 3 noci v hotelu Mutrah v Muscatu 4 600 Kč 
  • Zbylé noci jsme buď kempovali nebo couchsurfovali

Půjčení auta

  • Půjčovné auta v UAE na jeden den 950 Kč
  • Zapůjčení auta v Ománu na 6 dní 4 600 Kč 
  • Benzín 1 200Kč 

Jídlo

Když se podívám na naše účty z Ománu, tak to vypadá, že jsme většinu peněz na dovolené doslova prožrali 🙂 Cenu ale notně zdvihají dvě luxusnější večeře, které jsme si dopřáli v Dubaji (2 700 Kč)

  • Bez nich jsme za jídlo v restauracích utratili cca 4 200 Kč
  • Dalších 4 700 Kč jsme utratili za jídlo v supermarketech

Orientační ceny jídla v Ománu

  • Voda 1,5 l  – OR 0.15
  • Voda 6 l – OR 0.450
  • Džus mango 1l – OR 0.4
  • Feta sýr – OR 0.6
  • Instantní nudle – OR 0.695
  • Avokádo – 1ks OR 0.5
  • Arabský chléb – OR 0.4
Omán indické jídlo

Doufám, že vám tento článek pomohl s plánováním vaší dovolené. Pokud máte nějaké další dotazy nebo něco, co vám nedá spát, neváhejte nám napsat. Nejlépe sem do komentářů, ať z odpovědi můžou benefitovat další cestovatelé.

Radka & Ivar


17 komentářů: “Omán bez cestovky: Vyražte na roadtrip po severním Ománu”

  1. Ahoj, oba Vás zdravím!

    Musím říct, že tento průvodce je zatím nejlepší a nejpraktičtější, co jsem četl. Letíme do Ománu 24.12.2018 také přes Dubaj, takže různé informace hledám už asi 2 měsíce.

    Nejvíce mě zaujalo pozorování želv mimo národní park, kde i když zaplatíte, negarantují vám, že je uvidíte. Je logické, že přírodě neporučíte, nelogické ale, že si peníze nechají.
    A protože v prosinci je výskyt želv v Ománu velmi řídký, chtěl bych Vás poprosit o pokud možno přesnou lokalizaci, kde jste se na ně dívali, abychom to alespoň zkusili, ale zbytečně neplatili.
    Už jsem vylíhnuté želvičky zažil na Srí Lance a bylo to krásný zážitek.
    Kontakt na Muhammeda by byla asi drzost:-)

    Děkuji předem za info o želvičkách a přeji hodně dalších zajímavých cest.

    S pozdravem Samuel. Olomouc.

      • Ahoj, perfektní cestopis, nejucelenější informace na webu v češtině. To co jsem načetla na různých místech je tady pohromadě a ještě jsem se dozvěděla hodně věcí navíc. třeba jsem vůbec netušila, že přejezd z dubai do muscatu zajišťují dvě autobusové společnosti, věděla jsem pouze o Mwasalat.
        Stejně jako Jaromíra mě zaujala informace o pozorování želv. Organizované věci odmítám, na želvy se chystáme vydat, ale moc nevíme kam, bylo by možné prosím poradit? Přesněji lokalizovat místo?
        Moc děkuji za odpověď
        Lucie

        • Ahoj Lucie, díky moc za komentář a pochvalu! Koordináty jsem poslala emailem, ozvi se, kdyby nedošel! A užijte si ománskou dovolenou! 🙂

  2. Potreboval bych poradit existuje trajekt z Arabskych Emiratu do Iranu a naopak z Indie do Omanu ? Nema nekdo tuto zkusenost ? Chci jet na pul roku na motorce
    Slovensko,Madarsko,Rumunsko,Gruzie,Azerbajijan,Turkmenistan,Uzbekistan,Tajikistan,Kyrgystan, Kazachstan, Rusko, Mongolsko, Cina, Vietnam, Kambodza,Thajsko,Myanmar,Banglades,Indie,Pakistan,Iran,Armenie,Turecko,Bulharsko,Srbsko,Madarsko,Rakousko. 
    Chci se vyhnout Pakistanu a mozna ani prejezd Pakistanu po pozemnich komunikacich neni mozny odpoved z ambasady jsem jeste nedostal. Dik za jakykoliv info pripadne na email [email protected] Tomas

  3. Dobrý den,
    začátkem dubna se do Ománu chystám s manželem a přáteli.
    S velkým zaujetím jsem si přečetla všechny zajímavé informace psané velmi lidským způsobem. Rádi bychom viděli želvičky. mohla bych i já požádat o přesné koordináty? Byla bych Vám velmi povděčná.
    Cestu k balcony walk jste popsala dokonale, snad si poradíme 🙂
    Díky
    Monika

  4. V Ománu jsem byl dvakrát,v Ras al jinz na pozorování želv také.Odehrava se to v noci,koupí se časová vstupenka ve středisku ochrany želv.A stojí to za to.Pozorovani na černo může ohrozit bezpečnost želv a navíc tam funguje ochrana.Snad není takový problém investovat pár stovek do oficiální pozorování,peníze získané ze vstupného jsou zpět investovány do ochrany želv.Přes den doporučuji tuto pláž navštívit k relaxaci a koupání,je to k ní z parkoviště asi dva km pěšky,je to jedna z top pláží co jsem viděl.Vodu sebou !

    • Problém to samozřejmě není. Nicméně pokud mám na výběr bydlet v domě u místních a pozorovat želvy na pláži stejně jako oni (samozřejmě s největší opatrností), tak volím tuto možnost.

  5. Do Ománu se chystám se svou maminou, která je celkem čiperná, jen chůzi do kopce velmi špatně udýchává. Plánuji tedy nějakou nenáročnou okružní cestu, především tam, kam se dostaneme co nejblíže autem. Váš cestopis mi hodně pomohl. Přesto bych se ráda zeptala, jak to vypadá s náročností cesty k jezírkům ve Wadi Shab. Píšete, že se jde asi 45 minut. Jak výškově náročný terén to je ? Případně další Vaše poznatky o náročnosti terénů pro pěší chůzi.Odpověď prosím do emailu.
    Díky moc a přeji hodně nových cestovatelských zážitků

    • Dobrý den,

      cesta k Wadi Shab není nijak výškově (ani fyzicky) náročná. Pokud tedy pominete teplotu, ale to záleží na období, kdy pojedete. Cestička v podstatě sleduje koryto potoka-říčky a občas vystoupává trochu nad ni, maximálně ale nějakých 50 metrů. Zvládnou to i starší osoby a malé děti.

      Užijte si dovolenou

      Radka

  6. Zdravím, předně chválím skvělý cestopis, neskutečně mi usnadnil práci, ale chtěla bych se zeptat. Není třeba mít při cestě do Emirátů předem zabookované ubytování? 🙂

    Děkuji za info.

    • Zdravím Markéto,
      děkujeme za pochvalu! 🙂 Se zabookovaným ubytováním se to má asi jako ve spoustě dalších jiných států. Můžou se vás na to na letišti ptát a nemusí. Někdy stačí říct jméno a adresu jakéhokoliv hotelu nebo hostelu. Po mě za dobu, kdy cestuji, chtěli vidět rezervaci jen jednou a to na Kubě. Každopádně my jsme zrovna v UAE měli zamluvené ubytování přes Airbnb. V Ománu to po nás nikdo nechtěl. R.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..