Panamerická dálnice: Nejčastější otázky o našem plánovaném výletě

Panamerická dálnice Realcamplife 2020 Perrito Moreno Argentina

Už je to přes tři roky od té doby, co jsem potkala Ivara a víceméně tři roky od té doby, co jsme začali snít o tom, že bychom si jednoho dne mohli počídit dodávku a projet s ní po Panamerické dálnici skrze Jižní a Severní Ameriku. Před třemi lety Ivar akorát začínal studovat na zdravotní sestru, takže jsme věděli, že si budeme muset na splnění tohohle snu chvilku počkat, ale už se začíná blížit termín, kdy bude hotov a tak můžeme vyrazit.


Lidi nám na FB sdílí odkaz na článek bez mého původního komentáře, takže pointa je, že hledáme někoho s kým se podělit o náklady na 40ft kontejner na trase Hamburg- Montevideo). Nechcete se přidat? Nebo nevíte o někom, kdo by měl podobné plány?

⚈ Auto bychom chtěli poslat v průběhu prosince (doprava trvá cca 6 týdnů).

⚈ Cena za půl 40ft kontejneru je 2.500 Euro (jedna cesta).

⚈ Kontejner má 12m, naše auto má 5m na délku.

⚈ Pokud nikoho neseženeme, tak budeme muset poslat auto sami 20ft kontejnerem a zaplatit tak o 1.200 Euro navíc 😭


Co je to Panamerická dálnice a proč tam proboha chcete jet?

Protože proč ne? Panamerická dálnice je síť silnic, které spojují Prudhoe Bay na Aljašce a Ushuaiu v Argentině. Se svojí délkou přes 48.000 (záleží na zvolené trase) je to nejdelší silnice na světě. Celkem prochází skrze 14 zemí.

V Jižní Americe prochází Panamerická dálnice skrze Chile, Argentinu, Bolívii, Peru, Ekvádor a Kolumbii.

Panamerická dálnice v Jižní Americe
Naše trasa po Jižní Americe v hodně hrubých obrysech

V Severní Americe pak prochází skrze Kanadu, USA, Mexiko, Guatemalu, El Salvador, Honduras, Nicaraguu, Costa Ricu a Panamu.

Panamerická dálnice v Severní Americe
Naše trasa po Severní Americe v ještě hrubších obrysech…

Mezi Kolumbií a Panamou je Panamerická dálnice přerušena neprostupnou úžinou Dárien, což je zhruba 100km úsek s pralesem a ne zrovna nejlepší pověstí.


Kdy hodláte odjet a jak dlouho chcete cestovat?

Letošní Vánoce bychom rádi strávili s našimi rodinami, protože je možné, že je delší dobu neuvidíme. Proto bychom chtěli poslat naši dodávku lodí ideálně na začátku prosince (už nám hoří koudel u pr…) a sami bychom pak chtěli odletět do Argentiny na začátku ledna 2020.

Jak dlouho budeme cestovat popravdě netušíme ani my sami. Na začátku jsme plánovali roční cestu. Realističtější odpověď je, že tak dlouho jak nás to bude bavit a dokud nám nedojdou peníze. Cesta je pro nás cíl a dosažení Aljašky pro nás není nic přes co by nejel vlak. Třeba strávíme jen rok v Jižní Americe. Kdo ví?

Auto není dodělané, zatím jsme nesehnali nikoho s kým sdílet kontejner, vytyčený rozpočet zatím nemáme a španělsky taky ještě neumíme. Odkládat to ale nebudeme…

Jak plánujete dostat vaši dodávku do Jižní Ameriky?

Plánujeme ji poslat lodí z Hamburgu pravděpodobně do Urugaye . Dlouho jsme se rozhodovali, jestli jet Panamerickou dálnici z jihu na sever nebo naopak. Když jsme se konečně rozhodli, že vyjedeme v lednu, tak nám přišlo logické začít na jižní polokouli, kde mají v té době léto.

V Jižní Americe je několik přístavů, kam je možné dodávku dopravit. Jelikož ale chceme začít cestu na jihu Jižní Ameriky, tak pro nás připadají v úvahu přístavy dva: buď Montevideo v Uruguayi (eventuelně Buenos Aires v Argentině) nebo Valparaíso v Chile.

Lokální trajekt v Norsku
Takhle nějak funguje Ro-Ro (podobně jako trajekty v Norsku…) My bychom ale radši našli někoho s kým se podělit o kontejner 🙂

Kolik stojí přeprava dodávky z Evropy do Jižní Ameriky

To záleží na tom, jaký způsob přepravy zvolíte. Možnosti jsou v podstatě dvě. Buď auto nalodíte na Ro-Ro trajekt (roll on – roll off), který funguje podobně jako trajekty u nás v Norsku. Akorát pokud necestujete se svým autem na lodi, tak musíte předat klíčky někomu jinému, kdo bude s autem najíždět a vyjíždět z trajektu.

V každém přístavu to je pak většinou jiný člověk a různí cestovatelé reportují, že není neobvyklé, že se při tomto způsobu přepravy z auta ledasco ztratí. My si chceme v autě nechat kola, kanoi a veškeré kempovací vybavení, takže jsme Ro-Ro zamítli. I když to je oproti našemu zvolenému způsobu přepravy o dost levnější sranda.

Druhou možností je pak přeprava v uzavřeném kontejneru. Ve vybraném přístavu prostě s autem vjedete do kontejneru a ten se uzavře, zaplombuje a vy si ho pak přeberete v cílové destinaci. O dost bezpečnější varianta. A taky o dost dražší.

My máme cenové nabídky od třech různých společností, které se lehce liší cenou. Doufáme, že se nám podaří sehnat parťáka, se kterým bychom se mohli podělit o 40ft kontejner, ale pokud se nám to nepodaří, tak budeme muset zaplatit 20ft kontejner.

Pokud bychom sehnali někoho do 40ft kontejneru, tak nás jedna cesta přes moře vyjde na zhruba 2.500 Euro. Pokud bychom museli platit celý 20ft kontejner, tak se bavíme o 3.700 Euro.

Takže moc moc prosím, pokud byste věděli o někom s podobným plánem v podobném datumu, tak nám dejte vědět!

Tohle je naše malá kráska, kterou si chceme převézt do Ameriky. Malá proto, abychom mohli s někým sdílet kontejner a neplatili tak majlant. Což teď úplně nevypadá, že klapne, takže jsme si klidně mohli pořídit Sprintera s bublinkovou vanou v koupelně a pokojem pro hosty.

Proč si raději nekoupíte auto v Jižní Americe?

Věřte nám, že jsme tuto možnost několikrát zvažovali. Nakonec jsme se rozhodli, že si raději dovezeme vlastní auto. A to hned z několika důvodů.

  • Chtěli jsme si koupit auto, které budeme moct používat už před cestou. V Norsku je člověk bez auta trochu jako bez ruky. A proč si kupovat auto na dva roky a pak ho nechat na dva roky někde stát?
  • Lákalo nás si dodávku přestavit vlastnoručně tak, abychom si ji uzpůsobili našim potřebám. Přece jenom s sebou hodláme vézt celkem dost kempovacího vybavení. Plus Ivar měří skoro dva metry, takže se tomu musela uzpůsobovat postel atd.
  • Nechtěli jsme si kupovat auto od cestovatelů, kteří s ním už ujeli několik tisíc kilometrů po bůhvíjakých cestách. Už jednou jsme si koupili dodávku, která se nám vysypala ještě než jsme ji dovezli do Trondheimu (prasklé těsnění hlavy motoru). Takže nás neláká představa trávení naší vysněné dovolené v jihoamerických servisech. Radši si dovezeme vlastní auto, které je zkontrolované mechanikem, kterému věříme a máme představu o tom, co by se mohlo po cestě posrat.
  • Chtěli jsme se vyhnout problémům s papírováním kdesi v jižní Americe. Slyšeli jsme až moc o lidech, kteří měli problémy na hranicích kvůli přepisu auta.
Panamerická dálnice: Koupení auta v Jižní Americe
Chtěli jsme si být jistí, že si nekoupíme žádného šmejda, a že nebudeme třeba dva měsíce sedět na zadku a čekat, až se objeví auto, které by nám vyhovovalo.

Jaký máte rozpočet?

Co jsme zkoumali stránky dalších cestovatelů, kteří už mají trip po Panamerické dálnici za sebou, tak většina z nich mluví o částkách mezi 40 – 150 dolary na den v závislosti na jejich stylu cestování. My jsme se rozhodli počítat s průměrem 80 dolarů na den. Pokud bychom tedy byli na cestě 1 rok, tak potřebujeme zhruba 650.000 Kč.


Proč jste si pořídili Toyotu HiAce a ne nějaké obvyklejší auto?

Opět hned z několika důvodů. Zatímco v Čechách Toyotu HiAce skoro nikdo nezná, tak v Norsku to je jedna z nejčastěji prodávaných malých dodávek. Má tu reputaci nezničitelného a snadno opravitelného stroje. Navíc předpokládáme, že narozdíl od VW a podobných značek nebude v případě nouze problém sehnat na ní v Jižní Americe náhradní díly.

Na druhou stranu musím říct, že kdybychom plánovali cestovat po Evropě, tak asi zvolíme nějakou značku, která je více camping-friendly. Tak například pořídit si do naší Toyoty otočnou sedačku byla práce na měsíc. Jednak jsme museli sehnat otočnou platfomu, která by seděla na námi zakoupenou sedačku a pak něčím dorovnat profil naší podlahy, která je všechno, jen ne rovná. V takových chvílích jsme si trochu nadávali, proč jsme si nekoupili VW.


Kolik času a peněz jste investovali do přestavby dodávky?

Naprosto upřímně přesnou částku nevíme a asi ani vědět nechceme. Toyota není první auto, které jsme si koupili. Jak jsem zmiňovala výše, naše první auto byl Hyundai H-1 za cca 80.000 Kč. Ten se ale rozbil v podstatě ještě než jsme s ním dojeli z Bergenu do Trondheimu a pak jsme strávili více než rok tahanicemi ve sporu s chlápkem, který nám auto prodal.

Po roce otravného papírování nám byl donucen zaplatit plnou cenu zpět a my jsme se rozhodli si koupit o něco dražší, ale doufejme spolehlivější auto. Toyota nás tedy přišla na cca 250.000 Kč. (Než začnete protáčet panenky, že v Čechách by to vyšlo mnohem levněji, tak vemte na vědomí, že bychom museli platit poplatek za importování auta do Norska, který je leckdy stejně drahý jako auto samo, takže se to fakt nevyplatí…)

Protože je v Norsku všechno zhruba třikrát dražší než v Čechách a také proto, že tu nemáme garáž, dílnu ani žádné větší nástroje (máme vrtačku a přímočarku), tak jsme se rozhodli realizovat přestavbu dodávky v Čechách.

Představte si tedy, že máte 2-3 týdny dovolené a z toho 3 dny strávíte cestou na jih a 3 dny zpět na sever. (Tímto se omlouvám všem kamarádům, kteří jsou uražení, že jsem za poslední dva roky byla v Čechách a nenašla jsem si na ně čas). Přestavba by se tedy určitě dala udělat kvalitněji a levněji, pokud by na to byl čas. My jsme ji zrealizovali po částech celkem za cca 6 týdnů v průběhu dvou let.

Neznám tedy přesnou cenu, ale můžu vám nadhodit orientační cenu těch dražších pložek.

  • Solární systém nás vyšel na cca 25.000 Kč
  • Střešní okno cca 4.000 Kč
  • Lednička cca 15.000 Kč
  • Otočná platforma a sedačka cca 13.000 Kč
  • Střešní nosníky a střešní box cca 10.000 Kč
  • Ostatní položky se pohybují tak trochu tisícovka sem, tisícovka tam, ale právě tyhle výdaje se pak nejvíc nasčítají (barvy, šroubky, OSB desky, dřevěnné desky a latě, lino na podlahu, odhlučnění podlahy a dveří atd.)
  • Další nemalou částku jsme zaplatili mechanikovi. V první fázi nám opravil řemen k alternátoru, který norští šašci v servisu, kde nám auto prodali nandali špatně… Pak jsme si nechali vyměnit brzdy, olej a podobně. Takže zhruba 30.000Kč padlo na mechanika. Toho ale rozhodně nelitujeme. (Jen pro zajímavost automechanici v Norsku si berou cca 2.000Kč na hodinu práce.)
Usazení otočné sedačky byl celkem oříšek a my bychom to sami nikdy nezvládli. Naštěstí nám kamarád vymyslel a rozměřil mezikus mezi podlahu a platformu, další kamarádka udělala technický výkres a my se teď můžeme točit! Díky moc!

Kde na to berete peníze?

Kde berete peníze vy? Já pořád nechápu, že je to pro spoustu lidí nepochopitelné, ale prostě chodíme do práce a šetříme. Tohle je náš vysněný výlet a šetříme na něj skoro 3 roky.

Oba jsme v tom období měli až čtyři práce a občas se nám stane, že v práci trávíme klidně 16 hodin denně.


“Šetřím na Ameriku, šetřím na Ameriku, šetřím na Ameriku…”

Tahle věta se mi minulý týden stala jakousi mantrou. Už jsem tady párkrát zmiňovala, že pracuju jako osobní asistentka pro zdravotně postižené a že mám hodně nepravidelný rozvrh.

Zatímco v březnu jsem neměla skoro žádnou práci a tři týdny jsem seděla doma na zadku zoufalá, že takhle asi nikam nepojedeme, tak v dubnu mám najednou 17 směn. Do toho mi zavolali z hotelu, kde jsem kdysi pracovala jako pokojská a v rámci březnového zoufalství jsem se tam zašla zeptat, jestli by neměli nějakou práci.

Dopadlo to tak, že jsem minulý týden pracovala 19 hodinové směny. Pěkně noční dvanáctka, půlhodinový přesun do hotelu a sedmihodinovka v hotelu. Doma mi zbyly přesně dvě hodinky času na jídlo, sprchu a spánek.

Na tenhle status budu odkazovat, až mi zase někdo příště vmete do tváře, jaká jsem privilegiovaná, že si můžu dovolit cestovat po světě a nepracovat.. 👿👿👿


Takže ne, nemáme bohaté rodiče, kteří by nás finančně podporovali. Nezdědili jsme majlant a nemáme sponzory. Kdybyste nás ale chtěli sponzorovat, tak se ozvěte! 🙂


Budete po cestě pracovat?

Bohužel nejsme žádní digitální nomádi, kteří by mohli pracovat odkudkoli kde je WiFi. Ivar je zdravotní sestřička a já pracuju jako osobní asistentka pro postižené, takže práce na dálku pro nás není možná.

Proto se snažíme před odjezdem co nejvíce pracovat a brát si směny navíc a co nejvíc ušetřit. Prodali jsme byt (ne, nesedíme teď na milionech, jen už nemáme hypotéku) a snažíme se prodat co nejvíce našich věcí.

Maličkatý příjem máme z tohohle blogu, ale stačí nám tak na to, abychom splatili měsíční splátky za Ivarovu studentskou půjčku. Takže tak. Když se nám po cestě naskytne nějaká příležitost si nějakou kačku přivydělat, tak po ní velmi pravděpodobně skočíme.


Nemohli jste si vybrat víc nebezpečnou destinaci?

Mohli! Jižní Amerika podle nás není zas až tak nebezpečná. Jasně, jsou určité oblasti, kterým je lepší se vyhnout. Taky je fajn nebýt naivka a nemyslet si, že se nám nemůže nic stát a podle toho se chovat.

Nicméně projet Panamerickou dálnici není žádné objevení Ameriky. Ročně se na tuhle cestu vydají stovky lidí. Například facebooková skupina PanAmerican Travelers Associations, ve které je spousta užitečných informací, má přes 24.000 členů. Také existuje aplikace iOverlander, ve které člověk najde informace o místech na přespání, doplnění plynu, mechanicích a podobně.

Už nějakou chvíli sledujeme politickou situaci v zemích, kudy hodláme projíždět a věříme, že komunikací s místními se nám podaří se vyhnout potenciálně nebezpečným místům. Ono i v Evropě člověk slýchá příběhy o tom, jak se ve Francii a Španělsku vykrádají obytná auta s použitím uspávacího plynu a podobně…


Co máte cestou po Panamerické dálnici v plánu vidět?

Tohle je otázka, na kterou se většinou ptáme sami sebe. Nikoho ostatního to nezajímá. No a my sami moc nevíme. Takhle dlouhý trip se prostě nedá naplánovat den po dni, jako by to byla dvoutýdenní dovolená. Samozřejmě, že každý máme nějakou představu o místech, která bychom chtěli vidět. (Ivar hlavně o horách, na které by chtěl vylézt.)

Já se třeba osobně nejvíc těším na Patagonii (a to už jsem tam byla), Bolívii a pak na hikování v USA a Kanadě. Ivar se asi nejvíc těší na Yosemity a mexické jídlo 😀

Do Yosemit musíme. Přes to nejede vlak.

Co je potřeba zařídit před cestou po Panamerické dálnici?

Očkování a pojištění

Jelikož už jsme se něco nacestovali, tak máme většinu očkování pořešených. Taková základní očkování, který by si každý cestovatel měl hlídat jsou Žloutenka typu A a B, břišní tyfus a tetanus. Já mám kvůli předešlým návštěvám Afriky platné očkování proti žluté zimnici, Ivar si ho pravděpodobně nechá píchnout. Zvažujeme ještě očkování proti choleře které by mělo pomoct i proti většině cestovatelských průjmů. Na očkování nejsme žádní odborníci, proto se raději než na nás obraťte na očkovací centrum.

Co jsme se snažili pohlídat si před odjezdem jsou vyšetření zubů. Já jsem do svého úsměvu investovala v posledních měsících několik tisíc, tak doufám, že nebude nutnost někde po cestě navštívit zubaře.

Co se týče pojištění, tak my jsme pojištění celoročně skrze norské cestovní pojištění. Když jsem se vyptávala českých přátel, s kým se pojišťují na cesty, tak většina zmiňovala pojištění od AXA.

Důležité dokumenty a platební karty

Z dalších takových důležitých věcí, které jsme zařizovali je druhý cestovní pas (kdybychom o jeden náhodou přišli). Pas i další důležité dokumenty – pojištění, pojištění auta apod. pak máme nafocené a uložené na google disku, abychom k nim měli v nouzi přístup přes internet.

Každý pak máme minimálně dvě platební karty (jednu kreditní, jednu debetní) a používáme i Revolutku.

Lokální SIM karty a Internet

Zatím jsme se do plánování nákupu SIM karet a řešení internetu nechtěli moc pouštět. Koupě SIM karty v každé zemi nám totiž přijde mimořádně otravná. Znáte někdo nějakou službu, která by tenhle problém vyřešila? My jsme zatím narazili jenom na celkem zajímavou nabídku od Google Fi. Roaming do 15GB nabízejí měsíčně za 60 dolarů. Za 20 dolarů navíc pak máte i volání a sms. Není to nejlevnější, ale mělo by to fungovat ve většině zemí kudy pojedeme. Nemáte s tím někdo zkušenost?

Co budete dělat, až se vám na Panamerické dálnici někde podělá auto?

V první řadě doufáme, že se nic vážného nepodělá! No a když jo, tak to samé co bychom dělali v Čechách nebo v Norsku. Seženeme mechanika. A budeme doufat, že sehnat náhradní díly na Toyotu bude tak jednoduché, jak se říká.

Stopování v Patagonii
V nejhorším případě budeme stopovat. Radka už má prostopovanou Patagonii a vůbec by ji nevadilo stopovat znovu.

Můžeme za vámi přijet nebo se potkat?

Klidně! Návštěvy od rodiny i přátel i od těch co ještě přátelé nejsou uvítáme. Akorát vám neodpovíme na otázky typu: “V červenci mám dva týdny dovolené, kam za vámi můžu přijet?” nebo “Kdy plánujete být v Mexiku?” Prostě nevíme. Až tam dojedeme, tak tam dojedeme.

Narozdíl od Asie nejsou nikde v Jižní Americe potřeba víza, tak nás nic nehoní a my se můžeme pohybovat podle toho, jak se nám v dané zemi líbí nebo nelíbí. Když ale vše půjde dobře, tak by Radka měla průvodcovat jednu expedici do Patagonie v dubnu a jednu do Bolívie v červenci, tak do srpna budeme velmi pravděpodobně v Argentině, Chile nebo Bolívii…

Dojeďte, viď!

Plánujete po cestě svatbu?

Možná.


Co budete dělat po návratu?

Jo, to bychom taky rádi věděli. Vrátíme se zpět do Norska a najdeme si nějaký pěkný domek s travnatou střechou, výhledem na hory a daleko od sousedů. A pak se uvidí…

Třeba takovejhe…

Radka Realcamplife cestovatelský blog o Norsku

Radka žije už nějaký pátek spokojeně v Norsku. Nyní se ale s přítelem rozhodli objevit Ameriku a projet Panamerickou dálnici ve své konvertované dodávce.

Více o nás a našem blogu si můžete přečíst zde.


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Rolovat nahoru