Vyberte stránku

Jeden by si řekl, že reflektovat uplynulý rok na konci ledna už je trošku s křížkem po funuse. Ale to mi nevadí. V karanténě, kterou jsem musela povinně absolvovat po návratu z Čech do Norska, jsem měla spoustu času na přemýšlení o tom, co mi rok 2020 dal a vzal.

Příjemně mě překvapilo, že jsem ho nakonec zhodnotila velmi pozitivně. A to i přesto, že jsme přerušili (nebo ukončili) naší vysněnou cestu po jižní Americe, odseděli si 6 týdnů v domácím vězení v Argentině a po návratu do Norska žili z jednoho kufru na cestách v autě či ve stanu, na chatě nebo v Ivarově dětském pokoji u jeho mamky v Oslu. 

Toliko k těm negativům. 

Pozitiv je ale mnohem více! 

Vyzkoušeli jsme si, že s Ivarem vydržíme společně 24/7

Letošní rok rozhodně byl určitě náročný, co se partnerských vztahů týče. Být totiž permanentně zavřený s partnerem (a nedejbože ještě s malými dětmi) několik týdnů nebo měsíců doma, není žádná hitparáda. My jsme z toho před naší cestou do Ameriky měli po pravdě trochu respekt a často jsme diskutovali, jak si nelézt krkem, když spolu budeme trávit 24 hodin denně několik měsíců v kuse. A to jsme ještě netušili, že nás čeká dvouměsíční karanténa, kdy budeme opravdu zavření jak ve vězení.

To, jakým způsobem jsme to zvládli nás oba mile překvapilo. Ivar mi byl (a stále je) neuvěřitelnou oporou. A já doufám, že i já jemu. Samozřejmě, že nám občas tekly a tečou nervy. Obzvlášť, když člověk řeší takové otázky jako zanechání auta v Argentině a přesun do Evropy, kdy pokaždé když vysvitne jiskřička naděje, že by se to mohlo povést, tak zákonitě přijde ledová sprcha. Návrat do Evropy, kdy se Ivar chtěl vrátit zpět do Trondheimu, a já byla zásadně proti, taky nebyl po partnerské stránce žádný med.

Letošní rok nám ale ukázal, že spolu nejen zvládneme vydržet 24/7/365, ale že nám to tak i vyhovuje, a že se pořád ještě máme rádi. Co nám naopak nevyhovovalo byla situace na konci roku 2019, kdy jsme měli oba dva až čtyři pracovní úvazky a prakticky jsme se vůbec neviděli. Byl to tedy trochu skok z extrému do extrému.

Procestovali jsme západní Norsko

V roce 2020 jsme sice měli v plánu objevování úplně opačného konce světa, ale v konečném důsledku si nemáme vůbec na co stěžovat. Po dvou měsících strávených na pár čtverečních metrech byl pro nás návrat do Norska naprosto neskutečný. Najednou jsme mohli chodit ven! A to nejen jednou denně na hodinu, ale kamkoliv a kdykoliv se nám zachtělo!

Navíc jsme z roku 2020 vytěžili to nejlepší počasí! Leden – duben jsme si užili letní a podzimní počasí v Patagonii a vrátili se do nádherného norského jara, kdy se zazelenaly louky, rozkvetly stromy a narodila se jehňata. Okamžitě po skončení poslední povinné karantény v Norsku jsme vyrazili do Hardangeru, který je známý produkcí ovoce. A když jabloně a třešně na jaře rozkvetou, tak jsou ty scenérie s kvetoucími stromy a loukami v kombinaci se zasněženými vrcholky hor v okolí fjordu až kýčovité.

Jelikož jsme měli ohromnou touhu se hýbat, objevovat a cestovat, a navíc jsme v Norsku neměli ani bydlení, ani práci, tak jsme si koupili stařičkého Forda Focuse a objevovali krásy západního Norska. Norsko mě nepřestává fascinovat svojí krásou. Už jsem se tu něco nacestovala, ale mohutné vodopády, praskající ledovce, hluboké fjordy, opuštěné horské farmy a odlehlé vesničky mi stále svoji krásou vyrážejí dech. A je mi jedno, jestli místo vidím poprvé nebo podvacáté – vždy je to zážitek!

Za nejkrásnější letošní túry považuji výšlap na Bakkanosi se spektakulárním výhledem na Nærøyfjord. A v těsném závěsu bude túra na Reinanuten, kde člověk přijde na dosah ruky k ledovci Folgefonna. Okouzlil nás také roadtrip po jižním pobřeží Norska, při kterém jsme prozkoumali spoustu nádherných míst, které můžete navštívit cestou z Kristiansandu na Preikestolen. Velkým zážitkem také bylo výletování v Hjørundfjordu a Sunnmørských Alpách. Ale Ivar mi ztratil můj disk z fotkami z těchto míst, takže na to mám trochu hořkosladké vzpomínky. 

Vytvořila jsem mapu Norska

Už dlouho mi v hlavě zrál nápad, že vytvořím průvodce po Norsku. Chtěla jsem lidem ukázat, že Norsko je mnohem, ale mnohem víc, než jen Preikestolen, Trolltunga a Lofoty. (Ne, že by tato místa nebyla krásná, ale vykouknou na vás pokaždé, když se googlu zeptáte, co navštívit v Norsku.) Jenže jak to udělat, aby to nebyla jen nudná tlustá bichle plná nepřehledných informací o výletech?

Nápad na vytvoření mapy přišel letos po návratu do Norska. Už ani nevím proč, ale nadchla mě architektura norských sloupových kostelů (stavkirke). Tyto dřevěné kostely byly vystavěny převážně v 12. století a v Norsku jich stávaly stovky. Do dnešní doby se jich ale dochovalo pouhých dvacet osm. A já se rozhodla, že je potřebuji vidět všechny!

Zanesla jsem si tedy jejich polohu do mapy a začala vymýšlet ideální trasu, která by jich propojila co nejvíce. Potom jsem začala přidávat horské výšlapy a další zajímavá místa v jejich okolí (abych k výletu nadchla i Ivara) a základ mapy byl na světě.

Popravdě jsem byla moc ráda, že jsem měla na co zaměřit energii, protože jinak by mě z hledání práce a nejistoty ohledně bydlení, financí a možného návratu nebo nenávratu do Argentiny asi hráblo. Práce na mapě mi tedy na pár měsíců nahradila prácovní úvazek a já tak neměla pocit, že jenom plýtvám časem a svět se točí, zatímco já se zastavila a nemůžu se pohnout z místa.

Mapa je zatím v angličtině, ale už pracuji na překladu do češtiny. Anglická část je z 95 % hotová a aktuálně řeším technické náležitosti spojené s prodejem mapy skrze webové stránky. Anglická verze bude (doufám) k dispozici na začátku února. (V půlce ledna jsem totiž nastoupila do nové práce a volného času i mentální kapacity citelně ubylo, ale o tom víc v dalších odstavcích). 

Donutila jsem se k učení se norštiny

Naučit se pořádně norsky mám na seznamu už pěkných pár let a zatím se mi to každý rok podařilo kvůli nějaké více či méně relevantní výmluvě odložit. Abych to uvedla na pravou míru, tak norsky umím celkem dobře číst a psát. Porozumění trochu pokulhává, obzvlášť co se dialektů týče. S čím ale nejvíc bojuji je to, že se stydím norsky mluvit a při prvním zaváhání si vypomáhám angličtinou.

A právě na můj strach z mluvení jsem se letos po návratu z Argentiny rozhodla zaměřit. Paradoxně doba covidová tomu hrála do karet, protože se kurzy norštiny přesunuly do online prostředí. Ve své předchozí práci (pracovala jsem jako osobní asistentka pro zdravotně postižené) jsem často cestovala. A když jsem zrovna nebyla v práci nebo na pracovní cestě, tak jsem cestovala na vlastní pěst. Kvůli častým absencím a nedostatečné docházce mě z kurzů norštiny vyhodili.

Letos běžela většina kurzů online přes Teams nebo ZOOM a bylo tedy srdečně jedno, jestli se připojuji z Osla, z Ivarovy chaty v západním Norsku nebo z Skjervøy, kam jsme v listopadu vyrazili na pozorování velryb.

Celkem jsem tedy měla 10 – 12 hodin norštiny týdně a už za dva týdny byl vidět (nebo spíš slyšet) neuvěřitelný pokrok. Už mi nevadí komunikovat norsky s Ivarem a moc mi pomohlo, když jsme se přestěhovali k Ivarově mamce, která se mnou měla úžasnou trpělivost – možná to je tím, že je učitelkou ve školce, a má roky zkušeností s dvouletými žvatlajícími dětmi. Protože zhruba tak si často připadám. Pořád jsem sice daleko od mety, kterou jsem si vytyčila (ach, my perfekcionisti), ale v příštím roce budu mít spoustu příležitostí k tomu, abych své mluvení zdokonalila a hlavně se přestala stydět. V lednu totiž nastupuji do nové práce, kde bude komunikace s Nory velkou částí mojí pracovní náplně.

Našla jsem si práci

Tak jo, velká pecka na konec! Ani ne za 14 dní nastupuji do práce. A dokonce se na to fakt těším! Od ledna budu pracovat v horském středisku v Dagali nedaleko Geilo. Je to super místo obklopené nádhernou přírodou na okraji náhorní plošiny Hardangervidda. V zimě se Dagali Fjellpark mění na malé lyžařské středisko s nejdelší sáňkařskou drahou v Norsku (na kterou vás vyveze vlek).

V létě pak nabízí raftování na řece Numedalslågen, která je mezi vodáky vyhlášená a náročností zastíní i známější Sjou. Já budu mít na starost práci a komunikaci s hosty, takže přijeďte na návštěvu!

Pochopitelně se s novou prací pojí i stěhování. Osobně doufám, že se nám podaří najít si ubytování přímo v Dagali, což je fakt malá vesnička asi 30 km od Geilo. Bydlení na malé vesnici se spoustou sportovního vyžití v okolí je něco, po čem jsme s Ivarem vždycky toužili. A Dagali to splňuje (skoro) do puntíku. Snad jen moře nám může trochu chybět, ale k nejbližší větvi Hardangerfjordu to jsou dvě hodinky jízdy, takže vlastně v norských měřítkách, co by kamenem dohodil.

*Edit: Trochu mi trvalo, než jsem článek dopsala a poslala do světa, takže už máme za sebou stěhování do Dagali a první dny v nové práci. Podařilo se nám najít ubytování skrze kommune (ekvivalent okresního úřadu) v jejich plonkovém bytě. Hehe. Není to žádná hitparáda, a když jsme sem po osmi hodinách cesty po zasněžených a zledovatělých silnicích dorazili a uvítalo nás skladiště zaplněné nábytkem ze staré školy, tak jsme zrovna neskákali nadšením do stropu.

Ale pomalu se zabydlujeme, máme prima souseda, levný nájem a před domem nám začíná běžkařská trasa, která vede až před moji práci. Co se týče práce, tak si také nemohu stěžovat. Norština je výzvou, kterou ale vítám. Je na čase se přestat bát mluvit. Byl mi předán služební telefon a byla jsem hozena do vody, ať plavu. A zatím jsem se neutopila 🙂

Rok 2020 sice nebyl takový, jaký jsme si vysnili, ale když se člověk ohlédne zpět, tak si myslím, že jsme z něj vytěžili, co se dalo, a já jsem spokojená. Příští rok podle nás cestování také přát nebude, takže se těšíme na to, že se usadíme v Dagali a já konečně budu mít práci, která má obří potenciál mě bavit!

A vím, že předsevzetí si člověk dávat nemá, protože stejně nevyjdou, ale já jsem se tuhle nasmála, když jsem si četla, co jsme měli v plánu na rok 2019 a jak nám ty plány vyšly nebo nevyšly. Vloni bylo mým předsevzetím si srovnat spánkový a stravovací režim, což si myslím, že se mi nakonec povedlo. 

Od roku 2021 si slibuji, že:

  • se rozmluvím norsky. Kdo ví, třeba dojde i na tu jazykovou zkoušku 🙂 

  • dám si do pořádku bolavá kolena, abych mohla v létě zase běhat po horách. 

  • zapracuji na své lyžařské technice. (Byla by to ostuda pracovat v lyžařském centru a nelyžovat)

  • navštívím zbývající sloupové kostely 😀

  • dodělám mapy Norska a Islandu. 

  • zredukujeme množství odpadu, které produkujeme. (Když jsme se teď trochu usadili, tak máme v plánu zasadit bylinky a pořídit si kompost. Možná dojde i na pečení chleba.)

  • slevím ze svého puntičkářství a zkusím nebýt svým největším kritikem 🙂 

    Jaké jsou vaše plány? 🙂 

shares