Byl rok 2020 vážně tak na ho*no? A jaké jsou naše plány na rok 2021?

Jeden by si řekl, že reflektovat uplynulý rok na konci ledna už je trošku s křížkem po funuse. Ale to mi nevadí. V karanténě, kterou jsem musela povinně absolvovat po návratu z Čech do Norska, jsem měla spoustu času na přemýšlení o tom, co mi rok 2020 dal a vzal.

Příjemně mě překvapilo, že jsem ho nakonec zhodnotila velmi pozitivně. A to i přesto, že jsme přerušili (nebo ukončili) naší vysněnou cestu po jižní Americe, odseděli si 6 týdnů v domácím vězení v Argentině a po návratu do Norska žili z jednoho kufru na cestách v autě či ve stanu, na chatě nebo v Ivarově dětském pokoji u jeho mamky v Oslu.

Toliko k těm negativům.

Pozitiv je ale mnohem více!

Vyzkoušeli jsme si, že s Ivarem vydržíme společně 24/7

Letošní rok byl určitě náročný, co se partnerských vztahů týče. Být totiž permanentně zavřený s partnerem (a nedejbože ještě s malými dětmi) několik týdnů nebo měsíců doma, není žádná hitparáda. My jsme z toho před naší cestou do Ameriky měli po pravdě trochu respekt a často jsme diskutovali, jak si nelézt krkem, když spolu budeme trávit 24 hodin denně několik měsíců v kuse. A to jsme ještě netušili, že nás čeká dvouměsíční karanténa, kdy budeme opravdu zavření jak ve vězení.

To, jakým způsobem jsme to zvládli nás oba mile překvapilo. Ivar mi byl (a stále je) neuvěřitelnou oporou. A já doufám, že i já jemu. Samozřejmě, že nám občas tekly a tečou nervy. Obzvlášť, když člověk řeší takové otázky jako zanechání auta v Argentině a přesun do Evropy, kdy pokaždé když vysvitne jiskřička naděje, že by se to mohlo povést, tak zákonitě přijde ledová sprcha. Návrat do Evropy, kdy se Ivar chtěl vrátit zpět do Trondheimu, a já byla zásadně proti, taky nebyl po partnerské stránce žádný med.

Letošní rok nám ale ukázal, že spolu nejen zvládneme vydržet 24/7/365, ale že nám to tak i vyhovuje, a že se pořád ještě máme rádi. Co nám naopak nevyhovovalo byla situace na konci roku 2019, kdy jsme měli oba dva až čtyři pracovní úvazky a prakticky jsme se neviděli. Byl to tedy trochu skok z extrému do extrému.

Procestovali jsme západní Norsko

V roce 2020 jsme sice měli v plánu objevování úplně opačného konce světa, ale v konečném důsledku si nemáme vůbec na co stěžovat. Po dvou měsících strávených na pár čtverečních metrech byl pro nás návrat do Norska naprosto neskutečný. Najednou jsme mohli chodit ven! A to nejen jednou denně na hodinu, ale kamkoliv a kdykoliv se nám zachtělo!

Navíc jsme z roku 2020 vytěžili to nejlepší počasí! Leden – duben jsme si užili letní a podzimní počasí v Patagonii a vrátili se do nádherného norského jara, kdy se zazelenaly louky, rozkvetly stromy a narodila se jehňata. Okamžitě po skončení poslední povinné karantény v Norsku jsme vyrazili do Hardangeru, který je známý produkcí ovoce. A když jabloně a třešně na jaře rozkvetou, tak jsou ty scenérie s kvetoucími stromy a loukami v kombinaci se zasněženými vrcholky hor v okolí fjordu až kýčovité.