Isle of Skye trail je 128km dlouhá trasa, která vám ukáže to nejlepší z celého ostrova. Putování vede od rozeklaných mořských útesů v jižní části ostrova, přes pěšinky vyšlapané všudypřítomnými ovcemi, ve stínu vrcholků hřebene Cuillins,, až po bizarní skalní útvar Old Man of Storr k nejsevernějšímu bodu ostrova. Cesta sice není značená a zatím se nejedná o oficiální turistickou trasu, ale pokud máte trochu orientačního smyslu a nějakou zkušenost s pobytem v horách, tak se nejedná o nijak náročnou turistiku. Většina úseků vede víceméně po rovině a větší převýšení je jenom na Trotternish ridge. Jednotlivé etapy jsou rozděleny tak, aby bylo na konci každé z nich možné nalézt ubytování v kempu nebo hostelu. Zároveň je ale možné si najít místa pro kempování na divoko, daleko od lidí.

Od severu k jihu nebo od jihu k severu?

Touhle otázkou jsme si dlouho lámali hlavu. Oficiální stránky trasu popisují od severu k jihu, ale nám přišlo zvláštní jít z nejsevernějšího a nejdivočejšího konce ostrova zpět do civilizace. Mnoho lidí se v diskuzi ohánělo tím, že je lepší přejít Trotternish ridge, dokud jste čerstvý a plný elánu a ne utahaný a mokrý po několikadenním pochodu. My jsme šli Trotternish ridge úplně poslední den, po více než týdnu chození a problém jsme v tom neviděli. Později jsme se několikrát utvrdili v tom, že zvolit cestu od jihu na sever byl dobrý nápad. Krajina se nám měnila před očima a byla stale krásnější a krásnější. Věřím tomu, že kdybychom začli hned Trotternish hřebenem a Old Man of Storr, pak by pro nás poslední etapy z Elgolu do Broadfordu byly veskrze nudné.

Kde si nakoupit zásoby?

Nejlépe ještě mimo ostrov, protože na Isle of Skye je všechno dražší než na pevnině. Během cesty jsou pak obchody v Elgol, Portree, Broadford a Almadale. Nezapomeňte (stejně jako my), že v neděli je zavřeno!

Užitečné tipy

• Jeďte stopem!

Autobusová doprava na ostrově Skye je velmi sporadická a občas nespolehlivá. Bez auta se občas neobejdete. Naštěstí jak místní, tak turisté nemají problém s přibráním stopařů. My jsme odstopovali celou cestu z Edinburghu na Skye a zpět a stejně tak i pár úseků po ostrově (od Fairy Pools přes Neist Point do Portree a pak z Old Man Of Storr do Flodigarry) a nikdy jsme nečekali déle než 30minut.

• Připravte se na všechny druhy počasí.

Balte vše do voděodolných obalů! Počasí na Isle of Skye je nevyzpytatelné – zabalte si proto radši spacák a suché oblečení do nepromokavého obalu – samotná pláštěnka na batoh vás mnohdy neochrání. Navíc zde dost fouká, tak si pláštěnku radši pořádně přidělejte! Nepodceňte ale ani opalovací krém.

• Kempujte!

Kempování na divoko je možné v podstatě všude. Občas je trochu problém najít rovné místo, které není podmáčené, vystavěné přílišnému větru a nežerou vás tam midges zaživa. Ale kdo hledá, ten najde. Pokud chcete přespat v hostelu nebo v B&B, je lepší mít ubytování zajištěné předem. Isle of Skye je především v sezóně zaplaven turisty a sehnat ubytování může být trochu oříšek. Při stopování nám dokonce místní vyprávěli, že se stalo, že v sezóně kontrolovali policisté turisty u mostu při vjezdu na ostrov a pokud neměli zajištěné ubytování, tak nebyli na Isle of Skye údajně vůbec puštěni.

• Nenoste s sebou hektolitry vody!

Vodu seženete v podstatě všude. Ujistěte se, že je voda přiměřeně čistá, nejlépe rychletekoucí. Dokonce i na Trotternish ridge narazíte na potůčky s vodou. Problém s nedostatkem vody jsme měli jenom během stage 1 (Flodigarry), vodu jsme si potom dotočili po zeptání se v hostelu. Není problém pít vodu přímo z potoku. Pokud se vám to ale nezdá, potom doporučuji s sebou vzít filtr na vodu (např Sawyer)

• Investujte do klobouku s jemnou síťkou proti midges

Budete sice vypadat jako trotlové, ale později mi poděkujete. Vážně. Na repelent se asi s klidem vykašlete. Nezdálo se mi, že by nějak fungoval.

• Mluvte s místními!

Ještě jsem snad na svých cestách nepoznala milejší lidi než Iry a Skoty. Potřebujete-li pomoc, nebojte se zeptat. Nám takhle jeden hodný pán v Elgol nabalil jídlo na celý trip, když jsme zjistili, že je v neděli zavřený obchod.

Isle of Skye trail – jednotlivé etapy (od severu k jihu)

Na stránkách walkhighlands.co.uk jsou jednotlivé etapy výborně popsané i s přehlednými mapkami. Pokud se na stránkách zaregistrujete, dostanete přístup k online mapě v měřítku 1:25000. Tu jsme my shledali jako dostatečně přijatelnou, jednotlivé etapy si vytiskli a pak je zapomněli v prvním autě, které jsme si stopli. Oficiální etapy téhle neoficiální cesty jsou uzpůsobeny tak, aby se na konci každé části dalo přespat trochu na úrovni (kemp, hostel). My jsme si je trochu poupravili a přizpůsobili vzhledem k počasí a naší energii. Některé části jsme vynechali, jinde jsme si naopak přidali.

• Stage 1: Rubha Hunish – Flodigarry

(11,5 km, 6 hodin, možnost přespat v Dun Flodigarry Hostel, 20 liber za noc na dormce )

• Stage 2: Flodigarry – The Storr

(29 km, 9 hodin, dá se snadno rozdělit na dva úseky, na konci této etapy není žádné ubytko, museli byste dostopovat nebo vzít taxi to Portree)

• Stage 3: The Storr – Portree

(14 km, 5 hodin, možnost přespat v Portree Youth Hostel za cca 800Kč nebo v Portree Independent Hostel)

• Stage 4: Portree – Sligachan

(19 km, 6 hodin, možnost přespat v Sligachan hotelu nebo za 8 liber v kempu – bez rezervace)

• Stage 5: Sligachan – Elgol

(18 km, 7 hodin, možnost ubytování v B&B)

• Stage 6: Elgol – Torrin

(17km, 6 hodin)

• Stage 7: Torrin – Broadford

(20km, 7 hodin)

Isle of Skye trail den po dni

Den 1 – Z Broadfordu kamsi

Jen co jsme přejeli most na Isle of Skye, tak začalo pršet. Pršelo zezhora, vodorovně a občas se nám zdálo, že prší i zespodu. Během chvilky jsme byli promočení na kost, tak jsme se rozhodli, že si zkrátíme nudný úsek po asfaltové cestě a budeme dál stopovat. Původně jsme si chtěli vyšlápnout na Blabheinn, ale v tomhle počasí to nemělo absolutně smysl. Sympatický pár ze Švýcarska nás vyhodil kousek za Torrinem a dál jsme pokračovali v urputném dešti po svých. Cesta byla bahenitá a víc než cestu připomínala potok. Pohorky provlhly a usušila jsem je až doma v Čechách. Ve chvíli, kdy na pár minut přestalo pršet, jsme si vyhlédli relativně rovné a relativně suché místo na stan a utábořili se.

Den 2 – Odkudsi do Camasunary

K ránu se počasí trochu umoudřilo a misty jen drobně mrholilo. Cesta v podstatě kopírovala pobřeží a většinu času se šlo po asfaltu. Místy jsme potkali auta turistů z Elgolu, hledající jeskyni. Nebe bylo bohužel zatažené, a tak jsme neviděli hřeben Cuillins tyčící se nad přístavní (tomu se snad nedá říkat ani vesnice) vesničkou Elgol. V Elgolu je pár domků, z nichž většina funguje jako B&B, přístav, odkud vyjíždějí výletní a rybářské čluny a obchod. Ten byl ale v neděli zavřený, což nám vůbec nesecvaklo. Neměli jsme s sebou totiž skoro žádné jídlo. Zachránila nás neskutečná skotská pohostinnost, kdy jsme se pána, který před domem uklízel ovčí bobky zeptali na obchod a on se nám nejdřív trochu vysmál, ale pak zaběhl dovnitř domku (který mimochodem fungoval jako B&B), tak kdybyste sháněli ubytování, tak prosím tam a že mu moc děkuju!!!) a vrátil se s dvěma kilama těstovin, pár konzervami, hromadou sušenek, džemem a obřím kusem parmezánu. Zaplatit si to od nás nenechal. Naopak ještě vytáhl mapu a naplánoval nám trasu cesty, kempovací místa i různé zacházky. Z Elgolu do Camasunary vede moc krásná stezka po útesech a kopcích nad mořem. Místy je trochu exponovaná a erodovaná. V případě hezkého počasí se nenechte moc unést pohledem na Cuillins a radši koukejte pod nohy. Ivar se tam několikrát natáhnul na kluzkých a bahnitých kamenech. Naštěstí ne v těch exponovaných částech. TIP: V Camasunary je jedna z proslulých skotských bothies – chatek, kde je možné zdarma přespat. Vyhnete se tak stavění stanu a můžete se trochu usušit. V chatce je místo cca pro 20 lidí.

Den 3 – Camasunary – Sligachan

Z Camasunary do Sligachanu je možné dojít dvěma cestami. Jedna vede přes turisty vyhledávaný, ale i obávaný skalní boulder s příhodným názvem The Bad Step. Ten je nutné přetravezrovat, což může být za špatného počasí, kdy je skála kluzká trochu o ústa. My jsme se původně chtěli vydat touto cestou, ale vzhledem k předchozím dešťům nám náš dobrodinec z Elgolu tuhle cestu nedoporučil. Museli bychom prý překonávat rozvodněnou řeku, než bychom se vůbec k Bad Step dostali. Vydali jsme se tedy klasickou cestou, ale nebylo čeho litovat. Kolem poledního se zdvihla mlha a my jsme mohli obdivovat okolní vrcholky a dokonce poprvé spatřit hřeben Cuillins. S utuchajícím deštěm se ale odněkud vyrojily midges a já si občas přála, aby zas foukalo a poprchávalo. Když ale bylo nejhůř, nasadila jsem slušivý klobouček a šlapala dál. Čím vice jsme se přibližovali ke Sligachanu, tím vice čistých a navoněných turistů jsme potkávali. Ve Sligachanu je totiž kromě kempu i fancy hotel s restaurací, kde jsme do sebe hned hladově nacpali obří burger. (Hned potom, co jsme před restaurací zahodili nevábně vonící pohorky a promočené fusekle pověsili na plot). TIP: Vykašlete se na kempování ve Sligachanu a popojděte kousek po cestě směrem k Fairy Pools – odměnou vám bude skvělý výhled na Sligachan, Cuillins a Red Cuillins!

Den 4 – Sligachan – Fairy Pools

Bylo nádherné počasí, tak jsme se odchýlili od trasy the Isle of Skye trail a vydali se po cestě na západ směrem k Fairy Pools. Stezka mírně stoupá podél říčky s nádhernými lagunami a vodopády, nad kterými se ční hřeben Cuillins a podle mě se tenhle úsek může úplně směle měřit s Fairy Pools. Původně jsme neměli v plánu lézt na hřeben, ale podařilo se nám na cestě předčasně odbočit. Když jsme si v půli kopce uvědomili, že jsme se tam plazili celkem zbytečně, rozhodli jsme se zahodit batohy a vystoupat si na vršek Bruach na Frithe. A rozhodně jsme nelitovali – celý Isle of Skye jsme měli jako na dlani! Po večerní hygieně v řece jsme postavili stan ve vrchní sekci Fairy Pools. TIP: Fairy Pools s klidem vynechejte – vodopádky kolem Sligachanu jsou hezčí a nehemží se to tam turisty v žabkách.

Den 5 – Fairy Pools – Neist Point – Portree

Pořasí na starou belu. Stopujeme tedy k nejzápadnějšímu bodu ostrova – majáku na Neist Pointu. Prší, nepříjemně fouká a je pěkně vlezlo. Foťák skoro ani nemá cenu vyndávat. Přesto jsem se o to pokusila a chtěla si pořídit fotku majáku s majestním útesem v popředí. Kolem mě široko daleko nikdo a nic, když tu mě loktem odstrčí ruská babizna s tím, že si musí udělat obrázek na svůj pozlacený iphone přímo z toho místa, kde jsem stála. Jak jsem jinak mírumilovnej tvor, tak mi proběhlo hlavou, že bych jí taky trochu odstrčila…. Dolů z útesu ale.  Na Neist Pointu čekáme docela dlouho na stop – skoro půlhodinku. Opět se ale projevuje skotská pohostinnost – týpek, kterému jsme to zakufrovali na podezdívce se na nás přišel zvědavě podívat a pozvat nás do tepla na čaj.  

Den 6 – Portree

Nemáme prostě štěstí na počasí – na noc hlásí 10mm deště a nárazový vítr, tak plánujeme přenocovat v hostelu v Portree. V Portree jsou dva hostely – v Portree Youth Hostel ale nemají smíšené ložnice a museli bychom spát zvlášť, a tak jsme se ubytovali o dům vedle v Portree Independent Hostel. Po noci strávené na pokoji s dalšími třemi lidmi na 12 metrech čtverečních jsme ale už celý natěšený na další kempování. TIP: Cca 2km od Portree směrem k Old Man of Storr najdete prima kempovací místo při břehu moře i s ohništěm.

Den 7 – Portree – Old Man of Storr

Dneska nepršelo, za to foukalo. A to fest. Cesta z Portree k Old Man of Storr vede podél mořského břehu, většinou přes ovčí pastviny. Směrem k jihu se nabízejí parádní výhledy z vysokách útesů, ke kterým jsem se ale při téhle síle větru moc nepřibližovala. Výhodou chůze od jihu k severu je to, že v podstatě celý úsek vidíte pomalu se zvětšující se skalní útvar Old Man of Storr, takže se máte na co těšit. Předpověď  na další den předpovídala vítr o síle 14m za sekundu v Portree, tak jsme se rozhodli vynechat druhý den Trotternish Ridge, ze kterého by nás to stejně asi odfouklo, a odstopovat na sever k Rubha Hanish a jít pro změnu na chvíli od severu k jihu. Přestože jsme měli možnost přenocovat na úplném severu ostrova v tzv Lookout bothy, našli jsme si raději parádní závětří pod menší skálou a postavili si stan. Tahle bothy je totiž vporovnání s Camasunary dost malá, s místem tak pro 4 lidi.

Den 8 – Rubha Hanish – Flodigarry

Předpověď nekecala a vítr dělal tenhle úsek skoro nesnesitelným. Nezachránily to ani výhledy z vysokých útesů. Když jsem se někde za půlkou etapy už potřetí marně snažila udělat krok do kopce a místo toho skončila balancováním a pěti kroky zpátky dolů, tak jsme zaveleli k ústupu a zbytek etapy jsme došli po silnici. Na tomhle úseku jsme měli trochu problém s pitnou vodou – tak jsme si později doplnili lahve v hostelu ve Flodigarry. Večer jsme troche bojovali s nalezením místa na stan – nabízelo by se krásné kempovací místo u jezera kousek od Flodigarry, jenže to v tomhle větru nepřicházelo v úvahu. Stan jsme se pokusili postavit alespoň trochu v závětří. Na kolíky jsem nanosila velké kameny. Další hromadu kamení jsme složili do rohů stanu. I tak to ale občas vypadalo, že v noci odletíme i se stanem.

Den 9 – Flodigarry – Old Man Of Storr

Úsek z Flodigarry přes Trotternish ridge k Old Man of Storr je sice dlouhý a trochu vyčerpávající, ale pro mě to byla zaručeně nejkrásnější etapa celé Isle of Skye trail. Nenechte se vyděsit popisem téhle etapy – i nahoře na hřebeni se dá najít voda a kempovací místa, terén to není nikterak náročný. Pokud se vám nechce jít celý úsek v kuse, tak není problem zakempovat například u Quirang (při trase od jihu k severu) nebo před sestupem k Old Man of Storr. Přechod hřebene ale zvažte, pokud není dobrá viditelnost. Nám už při sestupu k Old Man of Storr padla mlha hustá tak, že by se dala krájet a bylo velmi obtížné se v ní orientovat.

Závěrem…

Hurá, došli jsme to! Isle of Trail není nijak náročná trasa co se orientace nebo převýšení týče. Počasí ji ale dovede pěkně znepříjemnit, ať už se jedná o déšť nebo silný vítr. Ale víte co, když neprší a nefouká, tak se vyrojej midges. Takže tak 🙂 Tip: Pokud váháte co si s sebou na Isle of Skye Trail vzít za outdoorové vybavení, můžete se mrknout, co s sebou taháme my.