Už jste slyšeli o národním parku Femundsmarka? Ne? Nevadí. Nezná ho totiž ani spousta Norů. My jsme se sem vypravili s Ivarem a jeho starším bratrem Erlingem na pětidenní lyžařské dobrodružství. Byl to můj druhý větší výlet na lyžích. Přechod národního parku Dovrefjell, kam jsme se s Ivarem vypravili o měsíc dřív byl naprostá katastrofa. A přechod Femundsmarky nedopadl o mnoho lépe. Ostatně přečtěte si o tom sami 🙂
Femundsmarka: největší oblast divočiny v jižní Skandinávii
Femundsmarka se rozkládá při hranicích se Švédskem východně od jezera Femund, které je třetím největším jezerem v Norsku. Dohromady s přírodní rezervací na švédské straně tvoří největší souvislou chráněnou oblast divočiny v jižní Skandinávii.
Kopcovitá zvlněná krajina, formovaná kdysi ustupujícím ledovcem, je domovem řady vzácných a ohrožených druhů zvířat a ptactva. Narazit tu můžete na mořské orly, sokoly, vydry nebo i pižmoně, kteří se oddělili od původního stáda v Dovrefjellu.
Femundsmarka slouží jako celoroční pastvina pro soby patřící Sámům a není tedy problém tu narazit na jejich stáda. Další zajímavostí jsou kanály, které propojují jmnožství jezer, po kterých se kdysi dopravovalo dříví. Nyní lákají hlavně v létě turisty na kánoích.
Velikonoční stěhování národa do hor
Pokud nesnášíte velikonoční šílenství spojené s praním záclon, mytím oken, pečením beránka, pletením pomlázky a podobně a zároveň milujete přírodu, hory a nejlépe běžky, tak je Norsko tou správnou zemí pro vás.
Bohužel to také znamená, že horské oblasti, kde normálně potkáte jen pár turistů jsou přes velikonoční prázdniny přeplněné a předražené.
Probíhá totiž každoroční norské stěhování národa do hor. I proto jsme si vybrali Femundsmarku, kde je takřka zaručené, že celý den na nikoho nenarazíte. To je další věc, která je pro Nory příznačná. Čím méně lidí potkáte, tím lepší výlet to byl!
Kdo maže, ten jede?
Plánem bylo jet vlakem do malebného městečka Røros (které je mimochodem na seznamu UNESCO), odtamtud pokračovat na východ k jezeru Femund a dále směrem na jih do Elgå. Odtamtud jsme plánovaly jet autobusem.
Průšvih ale byl, když jsme poslední den zjistili, že autobus o Velikonocích nejezdí a nám nezbyde než si vzít taxi za nekřesťanských 12.000Kč!!!! Což je víc než můj měsíční nájem v Trondheimu!!!. Ale o tom až později.
Mimochodem víte jak se pozná totální amatérský běžkař? Třeba tak, že má úplně na hovno navoskováno. Sníh se mi od prvního kroku lepil pod paty a hromadil se tak, že jsem si během chvilky připadala jak modelka na deseticentimetrových podpatcích.
Ivar prohlásil, že to s tím voskem asi úplně nevychytal, bo to voskoval před odjezdem a neměl čas na to, aby vosk zažehlil. Nebo vlastně ani na to, aby vosk zaschl. Takže při snaze dostat ten hnus dolů z mých lyžích jsme za chvíli oba zalepení klistrem až po uši.
Gjennomslag – slovo, které se mi vrylo pod kůži. Doslova.
Kousek za Rørosem potkáváme skupinku postarších běžkařů z DNT (norský turistický svaz), kteří přicházejí ze směru, kam my směřujeme. Jelikož mají divný dialekt, tak jim moc nerozumím. Z konverzace jsem pochopila jen to, že chtěli jít, tam co my, ale otočili to, protože prej nějakej gjennomslag.
Co to je ten gjennomslag jsem pochopila velmi brzo. Erling i Ivar byli vcelku hodně přede mnou, tak jsem si říkala, že jim trochu nadjedu a sjedu kopec mimo stopu. Rozjedu se tedy z kopce, párkrát píchnu hůlkami a nabírám rychlost…
Vzpomínám si ještě, jak jsem si říkala, jak asi zabrzdím, když tu se mi doslova propadla zem pod nohama a prásk! letím hubou a foťákem napřed do sněhu, zatímco lyže stojí na místě, tak padesát centimetrů pod sněhem.
Je libo padat do hlubokého sněhu nebo na led?
Večer jsme to prodiskutovali nad velikonočním kvízem a turnaji v Yatzi (což jsou další norská velikonoční klišé) a kluci vymysleli, že vstaneme brzo, dokud bude sníh ještě zmrzlý a s trochou štěstí urazíme pár kilometrů než to začne tát.
Co ale pánové nezakomponovali do svých plánů je to, že já neumím lyžovat. Teda jako sjezdovat. Na ledu. Na běžkách, které nemají žádné hrany.
Musím říct, že preferuju padat do hlubokého mokrého sněhu, ze kterého je problém vstát než na ledu, kde to pekelně bolí. V půli kopce jsem odepla lyže s tím, že to sejdu a hned druhý krok jsem zapadla po pás do sněhu.
Tak byla alespoň nějaká multi kulti výměna. Já se naučila norské výrazy pro různé druhy sněhu a kluci zas různé výrazy pro “do prkýnka dubovýho…!” a podobné.
“Kde že je ten zatracený most?!”
Ale byly i krásné úseky – rovinaté s parádním sněhem a báječným výhledem na okolní hory, pokroucené borovice či pasoucí se stáda sobů. Často jsme taky přecházeli zamrzlá jezera, kde to lyžování byla jedna radost, obzvlášť když foukal vítr do zad.
Občas ale byl led rozmrzlý v místech, kde do jezera ústila nějaká větší řeka. Na břehu jedné takové jsme si dali oběd. Kluci rozbalili mapu a Ivar mi nadšeně povídá: “Teď přejdeme řeku a pak to bude už jen po jezeře do místa, kde přespíme… Tak deset kilometrů. Maximálně dvě hodinky!”
“Hmmm…” nasadím skeptický výraz. “Pamatuješ si, jak to dopadlo minule, když jsi tohle řekl?” (viz článek Z Rondane do Dovrefjellu). “Teď je ale všechno jinak,” povídá mi. “Za šest set metrů přejdeme most a pak se jen vrátíme k jezeru… No a pak to jsou dvě hodinky…” O kilometr dál mi to nedalo – “Kde že je ten zatracený most?!”
O dvě hodiny později a nyní patnáct kilometrů od plánované místa na nocleh je před náma řeka dvakrát širší, než když jsme začali hledat místo k jejímu překročení. Zhruba tak půlka Vltavy 😀
Pánové, vezmeme to zkratkou… je to sice dál…
Nezbývá nám tedy než to vzít zkratkou do lesa a dostat se skrze meandry a další útrpné úseky plné gjennomslagu na zimní stezku pro skútry. Nikdy bych nevěřila, že dvě stě metrů, které nám GPS ukazovala k cestě mohou být takové utrpení.
Parádní totiž je, že jakmile spadnete tlamou napřed a k zemi vás přimáčkne batoh, tak vstávání není až tak jednoduché. Zkoušíte se vzepřít na rukách, ale ty vám zajedou až po ramena do sněhu. Hůlky jakbysmet. Takže se v podstatě převalujete z boku na bok, přičemž se vám kroutí nohy v běžkách do nesmyslných pozic a vy v duchu s láskou vzpomínáte na praní záclon, mytí oken a poslouchání koled 😀
Postapokalyptická krajina
Po úsecích s hlubokým sněhem přišly úseky s žádným sněhem a můj osobní favorit byl poslední den, kdy jsme vyšli nad hranici lesa a sníh zmizel. A barvy taky. Zbyly jenom šedivé kameny, lišejník, protivítr a nehostinná krajina.
Rozhlédnu se kolem a křičím do větru: „Tak takhle nějak si představuju postapokalyptickou krajinu!!!“
Ivar se na mě zazubí a křičí nazpět: „Takhle já si představuju Velikonoce!“
Ale máme to za sebou – nějakých osmdesát kilometrů divočinou. Slzičky byly jen jednou a že je to poslední běžkování sezóny, tak předpokládám, že do příště zas zafunguje vzpomínkový optimismus a já se nechám znova přemluvit k nějakému bláznivému podniku. A co já vím, třeba už mi to jednou vyjde a bude teplo, sluníčko a nádherný prašan 🙂
Taxi v ceně letenek
Jak to vlastně dopadlo s tím předraženým taxi? Místo toho, abychom došli do Elgå a platili 12.000Kč, tak jsme se z DNT chaty Svukurisset vydali přes zmrzlé jezero Femund do Jonasvollen a vzali si taxi odatmtud za pouhopouhých 6.000Kč. Pohodka ne? 😀 Letenky z Trondheimu do Prahy mě vyjdou levněji!
CHYSTÁTE SE DO NORSKA? PAK VÁS MŮŽE ZAJÍMAT:
PLÁNOVÁNÍ DOVOLENÉ
Než začnete plánovat dovolenou do Norska, koukněte prosím na tenhle článek o nejčastějších chybách, které lidé při plánování dělají.
JAK DO NORSKA
Plánujete jet do Norska vlastním autem a váháte nad tím, jaký trajekt zvolit? Tipy na trajekty, ale i na cestování vlakem, autobusem nebo trajekty po Norsku najdete v tomto článku. V souvislosti s cestou vlastním autem také doporučuji mrknout na článek o mýtném.
PŮJČENÍ AUTA
Asi nejjednodušší možností je použití vyhledávače rentalcars.com. Alternativou může být P2P půjčení auta přes gomore.no.
CO V NORSKU NAVŠTÍVIT
Hledáte inspiraci co v Norsku navštívit? Chcete vědět tipy na méně známá místa? Podívejte se na našeho Průvodce norskými regiony nebo se nechte inspirovat jedním z našich itinerářů (ve výstavbě).
- Magické souostroví Lofoty: Vše co potřebujete vědět
- 8 úchvatných ledovcových splazů ledovce Jostedalsbreen
- Střední Norsko: 10 nejkrásnějších turistických treků, které nesmíte vynechat
- Články o Špicberkách
Kromě článků o cestování sem tam napíšu i něco o životě v Norsku.
- Zajímavosti o Norsku: 8 perliček o životě na severu
- Dalších 6+1 zajímavostí, které jste o Norsku (možná) nevěděli…
- Zajímavosti o Norsku: Kde mají největší táborák na světě?
- Zajímavosti o Norsku: 5 nepřeložitelných norských výrazů
- Velikonoce v Norsku: Kde se vzala posedlost detektivkami?
- Vánoce v Norsku: Posedlost českou Popelkou a další divnosti
CO SI S SEBOU ZABALIT
Podívejte se na náš článek o vybavení na Island s tipy, co si s sebou zabalit pro kterékoliv roční období! (Ano, není o Norsku, ale ohledně věcí co sbalit je Island a Norsko prašť jak uhoď 🙂 )
POLÁRNÍ ZÁŘE
Chcete-li v Norsku vidět polární záři, pak se tam musíte vypravit mezi koncem srpna a začátkem dubna. Během letních měsíců není v noci dostatečná tma a tak není možné polární záři vidět. Pro více informací doporučuji článek: Polární záře na Islandu – Tipy a triky jak ji pozorovat a fotografovat. (Opět článek o Islandu, ale většina faktů je aplikovatelná i na Norsko.)
PRÁCE V NORSKU
Obecné informace o tom, kde a jak najít práci v Norsku najdete zde. V článcích níže si můžete přečíst zkušenosti s prací v Norsku v různých odvětvích.
- Práce na farmě v Norsku: Sbírání jahod aneb zákulisí reklamy na mrože
- Zkušenosti s prací v Norsku v továrně na zpracování ryb
- Zkušenosti s prací v Norsku: Asistent v mateřské škole
- Kde beru čas na cestování? Pracuju jako osobní asistentka v Norsku.
DALŠÍ ZAJIMAVÉ ČLÁNKY K PŘEČTENÍ
Děkujeme, že jste dočetli až sem!
Pokud nechcete, aby vám unikly články, fotografie či zážitky z našich cest, pak nás můžete sledovat na facebooku.
Pokud máte nějaké otázky ohledně Norska, tak nám napište do komentářů nebo do skupiny Cestujeme do Skandinávie!
