REALCAMPLIFE

Vše co potřebujete vědět předtím než navštívíte Špicberky

Špicberky v zimě

Špicberky (norsky Svalbard) je souostroví v Severním ledovém oceánu severně od evropské pevniny. Přísně vzato se Špicberky (Spitsbergen) jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví, označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené. Trvale obydlené jsou pouze 3 ostrovy – Medvědí ostrov, Hopen a Západní Špicberk.

Jak se dostat na Špicberky a kolik to stojí

Do Longyearbyenu létají z Osla dvě letecké společnosti – Norwegian a SAS. Ceny letenek se samozřejmě v průběhu roku liší, ale nejlevnější jednosměrné letenky se dají pořídit kolem 700 NOK (současný kurz je 1 NOK =  2,863 Kč) . Pokud jste mladší 26 let můžete u obou leteckých společností využít slevu na letenky. U norwegian musíte do kolonky pro slevový kód zadat: UNDER26, u SASu pak hledejte možnost koupit UNDGOMSBILET. 

Kdy jet na Špicberky?

Celoročně! Svalbard má co nabídnout v každou roční dobu. Tzv. dark season, kdy slunce nevychází nad obzor, trvá od poloviny listopadu do konce ledna. V tu dobu sice panují poměrně nehostinné podmínky a teploty klesají k minus třiceti, na druhou stranu je to ideální období pro pozorování polární záře.
Na začátku února se každý den přidá zhruba čtvrthodina slunečního světla a od konce dubna do konce srpna už slunce nezapadá a vy tak můžete zažít ten pravý polární den. Pokud toužíte po výletu na sněžných skútrech nebo psích spřeženích pak je nejlepší období březen – květen.
Ke konci května už taje sníh, tvoří se potoky, které není možné na skútru bezpečně přejet a roztává led ve fjordech. Což ale znamená, že naopak začíná vhodná doba pro výlety lodí. Stává se, že i ke konci května není možné kvůli ledovým krám dojet až k Pyramiden a vystoupit tam a turistům pak musí stačit pohled na sovětské město duchů jenom z paluby lodě.
Největší nápor turistů zažívají Špicberky  jednoznačně během letních měsíců. Je to docela vtipné, když v přístavu zakotví obří výletní loď, vyskáčou z ní němečtí důchodci a populace Longyearbyebu se na dvě hodiny zdvojnásobí.
 
Léto je také oblíbeným obdobím klasických batůžkářů, kteří touží poznat arktickou divočinu. Oblíbená trasa pro delší výlet je okruh Longyearbyen – Colesbukta – Barentsburg – Longyearbyen. Popřípadě se dá cesta zpět zkrátit lodí. (Pozor, lodě nejezdí každý den, nutno zamluvit předem!). V létě si ale přivezte kvalitní nepromokavé boty – budete se brodit bahnem, podmáčenými úseky, brodit řeky i potoky a možná i překonávat sněhová pole.
 
Z vlastní zkušenosti doporučuji pro jistotu igelitové pytle a stříbrnou pásku nebo kondomy, do kterých si v případě nouze největší můžete zabalit nohy. Sušení bot na vícedenním treku ve svalbardských podmínkách není totiž žádný med. Jo a pokud spíte venku a máte promočené boty, nezapomeňte si je dát přes noc do spacáku. Mně se totiž stalo, že mi přes noc zmrzly a druhý den jsem dupala pěkně v sandálech.

Špicberky – jak a kde najít ubytování, které vás nezruinuje?

V Longyearbyenu není problém najít ubytování. Město v podstatě žije z turistů. Problém je najít ubytování, které nestojí stejně jako měsíční nájem v Čechách. Nejlevnější možnosti jsou Gjestehuset 102 a Coal miners cabins v Nybyenu, což je cca 2 km chůze od centra města, nebo Mary-Ann Polarrigget. Cena za dvojlůžkový pokoj v sezoně je 1150 nok/noc (Mary-Ann) nebo 910 nok/noc (Gjestehuset 102). V Gjestehuset je také možno si zaplatit postel v dormitory za 330 nok/osoba/noc.

Pokud hledáte nějaké komfortnější ubytování, pak bych doporučila Radisson Blu Polar Hotel nebo Svalbard Hotell & Lodge. 

 

Ubytování nabízí také Vilmarkssenter, které se nachází asi 2 km od centra Longyearbyenu (přímo u notoricky známé cedule ‚Bacha na polární medvědy‘). V nabídce ubytování tu jsou látková iglů (takové jurty) za 1200 noků/noc (1-3 osoby), dvojlůžkový pokoj (v sezoně za 850 noků/noc) nebo čtyřlůžkový (1600 noků/noc).

Samozřejmě, že i na Svalbardu funguje couchsurfing. Problém je, že lidí, co hledají levné ubytování je spousta, couchsurferů málo a touha ubytovávat lidi, kteří začnou request stěžováním si, jak je ubytování na Svalbardu drahé, ještě menší. Obyvatelé Svalbardu také vědí, že zadarmo ani kuře nehrabe, takže mnohem víc než couchsurfing se oblibě těší airbnb, kde se dá pronajmout pokoj okolo 500 noků, matrace či gauč 350 noků a apartmenty v rozmezí 1200 – 2500 noků za noc. 

 

Pokud ještě nejste registrování na airbnb, můžete využít slevu 725 Kč na první ubytování přes tento odkaz. 

Kempování na Špicberkách

 Další možností je longyearbyen camping, kde je možné kempovat od 1. června do 5. září (sezona 2016) za 120 nok/osoba/noc. Stanování je na Svalbardu povoleno v podstatě kdekoliv při dodržení několika pravidel. Stan by neměl být umístěný blíž než 100 m od nejbliižšího obydlí nebo kulturní památky (všechno co je na Svalbardu starší než 60 let je bráno jako kulturní památka). 
Samozřejmostí je absolutní úklid tábořiště a nerozdělávání ohně na místě pokrytém vegetací. Zároveň je potřeba si uvědomit důležitost volby správného tábořiště pro minimalizování šance střetnutí se s ledním medvědem a zvolit vhodná bezpečnostní opatření (dráty s výbušninami, světlice, puška, medvědí hlídky…). 

Vodu je doporučené převářet, protože může obsahovat echinokoky (vajíčka liščí tasemnice), které se do vody dostanou s liščími výkaly.


Na Svalbardu je poměrně hodně cabin (chatek). Některé jsou soukromé, jiné jsou součástí kulturního dědictví. Některé jsou otevřené, některé ne. Při trekování z Longyearbyenu do Barentsburgu je možnost využít legálního přespání v Rusanově chatě nedaleko Colesbukty.

Špicberky – co navštívit?

Tak to záleží jednak na vašem rozpočtu nebo na vaši odvaze. V nabídce cestovních kanceláří najdete v podstatě cokoliv od snowmobile safari na východní pobřeží, výlety lodí do Barentsburgu nebo Pyramiden, dogsledging, pozorování polární záře, výlet do ledové jeskyně, kajakování nebo trekování po okolí. Problém je, že žádná z těchto aktivit nevyjde levněji než 500 noků.

Na Svalbardu se nachází celkově jenom tři a půl města – norský Longyearbyen, ruský Barentsburg a vědeckými pracovníky obývaný Ny-Ålesund. Jako půlku počítám ruské město Pyramiden, které je ale od roku 1998, kdy se tam přestalo těžit uhlí, vybydlené a opuštěné. Krom těchto zmíněných městeček, žije ještě pár lidí ve Svea a Hornsund. 

Longyearbyen

V předchozím článku naleznete popisy půldenních až jednodenních výletů na kopce v okolí Longyerbyenu. Například výstup s guidem na Trollsteinen nabízí cestovní kanceláře okolo 700 NOKů. Kdo se nebojí, může si tam ale vyběhnout i sám – pozor, i tady je na místě opatrnost a měli byste s sebou mít pušku nebo alespoň světlici kvůli ledním medvědům. Pravděpodobnost, že se medvěd zatoulá blízko města je sice malá, ale opatrnosti není nikdy nazbyt.
 

V roce 1995 tak přišla o život dvaadvacetiletá Norka při výletu na Platafjellet, v podstatě na dohled od Longyerbyenu, a od té doby je povinné nosit mimo město zbraň. Je také dobré vědět, jak ji použít, takže bych doporučila si spolu s půjčením pušky zakoupit munici a domluvit si s longyearbyenským loveckým klubem čas na střelnici (skytebane).


Celý Longyearbyen projdete křížem krážem za dvě hodinky, pokud se budete hodně ploužit. Centrum za 5 minut. Centrum města (rozuměj tam co mají pár restaurací a jediný obchod) je kousek od pobřeží.

Letiště je vzdálené asi 3 km na západ, směrem na jih končí silnice asi po 2 km v Nybyenu a východně je po cca 1 km Vilmmarksenteret, u kterého je známá cedule ‚Bacha na polární medvědy‘. Tímto směrem silnice pokračuje ještě nějakých deset kilometrů k jedinému doposud funkčnímu dolu na černé uhlí – dolu číslo 7 a observatoři pro pozorování polární záře.

Nicméně toto už je opět cesta za hranicemi města, kde se doporučuje mít s sebou zbraň. 

Co navštívit v Longyearbyenu?

Muzeum vzducholodí

Muzeum vzducholodí je vystavěno na místě bývalé prasečí farmy 🙂 Na výstavě si můžete prohlédnout fotografie, filmy a modely vzducholodí z expedic, které mířily ze Svalbardu na severní pól.

Mezi ně patří America, která podnikla neúspěšné pokusy o dobytí severního pólu mezi lety 1906 – 1909, Norge (první vzducholoď, která pod vedením norského polárníka Roalda Amundsena přeletěla přes severní pól z Evropy do Ameriky.
A v neposlední řadě i Italia, která ztroskotala v květnu 1928 nedaleko Severovýchodní země na Špicberkách.

Členům posádky pod vedením Umberta Nobileho se podařilo zachránit se a vysílačkou přivolat pomoc. Při následném pátrání ale zahynul Roald Amundsen. Český vědec František Běhounek popisuje cestu a ztroskotání Italie v knize Trosečníci na kře ledové. 

Svalbardské muzeum

Zde si můžete prohlédnout exhibice popisující historii Špicberk spojenou především s lovem velryb a těžbou černého uhlí i unikátní exhibici svalbardské flóry a fauny. Taky tu mají vycpaného ledního medvěda, takže si můžete udělat představu o jeho velikosti, když mu koukáte z očí do očí 🙂 Muzeum má otevřeno denně od 10 do 17 hodin.

Důl číslo 2b

Opuštěný důl na černé uhlí se nachází na svahu Gruvefjellet v půli cesty mezi centrem Longyearbyenu a Nybyenu. Těžilo se zde mezi lety 1913 a 1964. Během druhé světové války, 8.září 1942, důl 2b vyhořel poté, co byl Longyearbyen napaden německou válečnou lodí Scharnhorst a dvěma dalšími loděmi z řady Zerstorer (destroyer). Oheň se nepodařilo kompletně uhasit až do roku 1962!

Nyní je to národní kulturní památka a mezi místními i turisty oblíbený cíl procházek. Místní ho přezdívají „Julenissegruva“ – důl Santa Clause. Děti v Longyearu totiž věří, že tam žíje Santa Claus. Každý tok o Vánocích mohou děti napsat svoje vánoční přání a hodit je do schránky umístěné u silnice pod dolem.

Důl má několik pater. Ve spodním patře si můžete prohlédnout zbytky transportního systému, kterým se přepravovalo uhlí do přístavu. V horním patře je pak samotný vstup do dolu. Doporučuji si s sebou vzít dobré boty, oblečení, které si můžete ušpinit a silnou svítilnu, pokud se chcete pustit do většího průzkumu.

V horní části jsou cedule upozorňující na možnost kumulace důlních plynů a nebezpečí udušení se, či dokonce výbuchu – tak opatrně. Z obou pater je ale krásný výhled na Longyearbyen. (Dále se dají omezeně prolézt vstupy do dolů číslo 5 a 6, které jsou ale už mimo Longyearbyen.)

Do dolu číslo 3, kde se v době těžby vytěžilo více než polovina celé produkce uhlí SNSK (Store Norske Spitsbergen Kulkompani), a který byl uzavřen v roce 1996 se nyní můžete podívat v rámci organizované turistické prohlídky. Důl číslo 3 se také využíval jako semenná banka, než byla vystavěna nová budova.

(Update 2016: Důl 2b byl bohužel pro veřejnost uzavřen, kvůli možnosti zřícení dřevěnných konstrukcí)

Semenná banka

Svalbardská semenná banka byla oficiálně otevřena 26.února 2008. Je zde uchováno okolo 1.5 milionu různých semen. Špicberky byly zvoleny jako ideální místo díky tomu, že je zde permafrost a naopak tu není žádná tektonická aktivita. Umístění banky (130 metrů nad mořem a 120 metrů uvnitř skály) má uchovat semena i v případě masivního tání.

Dovnitř banky se samozřejmě jen tak nepodíváte. Jsou tam velmi přísná bezpečnostní opatření a banka je otevřena v podstatě jen když se přivezou nová semena. Nicméně v Norsku mají zákon, že každá budova, jejíž výstavba přesáhla určitou částku, musí obsahovat umělecké dílo, tudíž je na budovu banky docela hezký pohled i zvenčí. Střecha a vstup do banky jsou pokryty reflexními materiály, které v létě odráží světlo. V zimě vstup svítí nazelenalým světlem díky více než dvěma stům optických kabelů. 

Výlet lodí do Pyramiden nebo Barentsburgu

V sezóně jezdí loď do opuštěného ruského městečka Pyramiden třikrát týdně (někdy denně, je potřeba kontaktovat agenturu) a cena se pohybuje okolo 1850 NOKů (Spitsbergen travel). V ceně je zahrnuto barbeque na palubě.

Na začátku sezony se může stát, že kvůli neroztátému ledu v Billefjordu nepůjde dojet až do Pyramiden. Pokud se toto stane, cena je nevratná. Podle mého názoru je trochu smutné, že v samotném Pyramiden má člověk jenom asi dvě hodinky času. Ono to leckomu stačí, město je malé. Nicméně my jsme si dohodli, že pojedeme v úterý tam a v neděli zpět a vylezeme si na horu Pyramiden podle které bylo město pojmenováno. Ale o tom někdy příště 🙂

Výlet do Barentsburgu je obdobný, cena stejná. Nicméně pokud bych si měla vybrat jeden z těchto dvou výletů, doporučila bych Pyramiden.

 

Orientační ceny dalších aktivit:
  • Výlet na Trollsteinen (800 NOKů)
  • Kajakování v Adventfjordu (1050 NOKů)
  • Návštěva psince (395 NOKů)
  • Prohlídka dolu číslo 3 (590 NOKů)
  • Psí spřežení (1290 NOKů)
  • Ledová jeskyně (795 NOKů)
  • Organizované výlety na sněžném skútru (od 1595 NOK)

Ceny na Svalbardu

Na Svalbardu se platí norskou korunou (i v Pyramiden a Barentsburgu lze zaplatit v NOK). Stejně jako na pevnině lze takřka všechno zaplatit kreditní kartou (dokonce i autobus z letiště do města). Longyearbyen je i přes svou velikost správním střediskem souostroví a naleznete tu vše, co potřebujete – bankomat, lékárnu, malou nemocnici, kavárny, kino, obchody, restaurace, bary a dokonce i thajskou restauraci. (Thajci jsou hned po Norech, Švédech a Rusech největší menšinou na Svalbardu.)

Ceny na Svalbardu vám nicméně můžou trochu vyrazit dech. Alkohol a cigarety tu jsou sice levné, protože Svalbard je tzv. tax free zónou, nicméně například litr mléka vyjde na cca 100 Kč. Veškeré potraviny se dají nakoupit ve Svalbardbutikken, který je otevřený denně včetně neděle.

Pokud si na Svalbardu zakoupíte nějaké zboží v hodnotě 315 NOKů a vyšší (pozor, tahle informace se vztahuje i na pevninské Norsko) a nerozbalené ho hodláte odvézt z Norska, tak můžete na letišti v Oslu požádat o tax return.

V obchodě při nákupu musíte požádat o TAX FREE Shopping cheque a se zbožím vycestovat nejpozději do 30-ti dnů od nákupu. Pak jen vyplníte formulář na přepážce Global Blue na letišti v Osle a do 4 až 6 ti týdnů by vám měly přijít vrácené peníze. 

Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej dál, třeba pomůže dalším cestovatelům, kteří se chystají na Špicberky. Pokud máte další zkušenosti, poznámky nebo komentáře, napište je prosím zde do komentářů, ať si je můžou přečíst i ostatní! 🙂

Související příspěvky

realcamplife

,

10 komentářů: “Vše co potřebujete vědět předtím než navštívíte Špicberky”

  1. Super článek. Na Špicberky se chystám příští rok, tak se určitě bude hodit! Já jsem teda spíš tropickej tvor, ale tohle podle mě musí člověk alespoň jednou v životě zažít. 🙂

    Odpovědět

    • Ahoj Lucko, jsem ráda, že se článek líbil. Užij si Špicberky. Máš úplnou pravdu, to se musí zažít! 🙂

      Odpovědět

  2. Veľmi dobrý článok, niečo podobné som hľadal, tipy, odporúčania, informácie o cenách, nielen tie základné relatívne známe veci, ktoré sa opakujú v ostatných článkoch. Ďakujem pekne za to, snáď sa mi to raz podarí 😉

    Odpovědět

    • Ahoj Ondreji, dekuji moc za pochvalu a drzim pesti, at se ti vylet na Spicberky jednou podari! Ja se chystam cca za mesic, tak clanek pak zaktualizuji 🙂

      Odpovědět

      • No to je škoda, že som to nevedel skôr, keďže zohnať spolucestovateľa na Svalbard je dosť problém, včera som už zmenil plány, odložil som to na iný termín, ale budem čakať na ďalší článok 😉

        Odpovědět

    • Ahoj Lenko. Nebo Terez 🙂

      Pěkný článek! I když to se „zbrojním průkazem“ je tam poněkud nepřesné. Zbrojní průkaz nepotřebuješ. Potřebuješ si nechat přeložit výpis z trestního rejstříku do aj a ten pak poslat společně se žádostí o povolení k půjčení pušky guvernérovi. S tímto povolením se pak vydáš do půjčovny, kde ti půjčí pušku. (Občas ale chtějí vidět, že víš, jak s ní zacházet).

      Já jsem na Špicberkách strávila několik měsíců, takže těch věcí, které se mi líbily byla spousta. Nejvíc mě nadchlo okolé Pyramiden a Nového Alesundu, ale do Nového Alesundu se moc turisté nedostanou. A do Pyramiden také jezdí loď až v době, kdy roztaje led na fjordu, takže to může být oříšek. V okolí LYR je krásná ledová jeskyně na Larsbreenu.

      Držím pěsti, ať to s jarním tripem vyjde. Norsko dnes oznámilo, že v pátek uzavírá hranice pro všechny nerezidenty 🙁

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..