Barentsburg, pojmenovaný po nizozemském mořeplavci Willemu Barentsovi, je druhé největší město na Svalbardu. A to slovo největší i slovo město berte hodně s nadsázkou. Bydlí tam totiž zhruba 500 obyvatel, hlavně Rusů a Ukrajinců. Přestože Svalbard administrativně patří Norsku, díky Svalbardské smlouvě z roku 1920, kterou mimochodem podepsalo i bývalé Československo, mohou její signatáři Svalbard využívat k různým komerčním aktivitám či vědeckému výzkumu. V praxi toto využívají nicméně pouze Norové a Rusové především za účelem těžby černého uhlí.
Těžba uhlí na Špicberkách
Store Norske Spitsbergen Kulkompani v současné době operuje tři černouhelné doly. Svea Nord byl otevřen v roce 2002 a po více než deseti letech intenzivní těžby jsou zde zásoby uhlí takřka vyčerpány. Zatímco v roce 2011 byla roční produkce uhlí 1.6 milionu tun, v roce 2012 to bylo už jen 1.2 milionu.
Gruve 7 leží pouhých 15 kilometrů od Longyearbyenu a v provozu je od roku 1975. V roce 2012 zde bylo vytěženo 67.000 tun uhlí, ze kterých zhruba 25.000 tun spotřebuje Longyearbyen Energiwerk – jediná norská tepelná elektrárna, na dodávku tepla a elektřiny lidem v Longyearbyenu.
Lunckefjell, který leží severozápadně od Svea Nord, byl otevřen teprve v únoru 2014. Očekávané rezervy jsou 8.4 milionu tun. Přestože poslední důl byl otevřen teprve v roce 2014, norská vláda v roce 2017 oznámila, že končí s těžbou uhlí na Špicberkách. Funkční zůstane pouze Gruve 7, který dodává uhlí do longyearbyenské tepelné elektrárny.
Riziková práce dělníků v uhelných dolech Barentsburg
Ruská společnost Trust Artikugol v minulosti operovala doly v Pyramiden (uzavřen v roce 1998) a v Grumantu (uzavřen 1961). V současnosti pouze důl v Barentsburgu produkuje okolo 120.000 tun ročně. Práce v barentsburgském dole je riziková – v roce 1989 zde zahynulo při výbuchu 5 dělníků, v roce 1997, taktéž při výbuchu, jich zahynulo dokonce 23. V roce 2008 pak zemřeli dva lidé při požáru a těžba musela být na další dva roky pozastavena.
Další nehody na sebe nenechaly dlouho čekat. V dubnu roku 2013 zemřel ukrajinský dělník, kterého zasáhl kus padající skály a v červnu pak další při skalním sesuvu. Po posledním incidentu, v září 2013, kdy musela být jinému dělníkovi po nehodě v dole amputována noha byla společnosti Trust Artikugol uložena pokuta ve výši 1.3 milionu NOK (4 miliony Kč) za porušení norského pracovního zákona.
Po změnách ve vedení společnosti a zavedení nových bezpečnostních opatření byl důl v Barentsburgu znovuotevřen v roce 2014. Arktikugol zvažoval otevření nového dolu v zátoce Colesbukta na půli cesty mezi Longyearbyenem a Barentsburgem, úřad svalbardského guvernéra to ale s odvoláním na ochranu přírody neschválil.
Barentsburg má podobně jako Longyearbyen svoji vlastní tepelnou elektrárnu, která ročně spálí okolo 45.000 tun uhlí. (To je skoro polovina celé roční těžby). Přes čtyřicet let stará elektrárna je dlouhodobým zdrojem znečištění ovzduší v Barentsburgu a trnem v oku norským autoritám.
Ochrana přírody a výskyt polychlovoraných bifenylů na Špicberkách
V roce 2007 provedl norský Národní geologický ústav (NGU) měření obsahu polychlorovaných bifenylů (PCBs) v nátěrových barvách v Barentsburgu, Longyearbyenu a v Pyramiden a později i ve všech ostatních sídlech na Svalbardu.
Polychlorované bifenyly jsou persistentní látky, které se v životním prostředí těžko odbourávají. Navíc mají tu schopnost, že se hromadí v tukových tkáních živočichů a jejich koncentrace je tím vyšší, čím výš se na potravním řetězci postupuje. Největší je pak u predátorů – například u polárních medvědů.
PCBs narušují hormonální systém, nervovou soustavu, funkci jater i rozmnožování a jsou prokázanými karcinogeny. Analýzy ukázaly, že především v ruských osadách jsou vysoké hodnoty PCBs (60% budov v Barentsburgu a v Pyramiden obsahovaly materiály s obsahem PCBs).
Jak ruské, tak norské autority se tedy snaží o odstranění všech materiálů obsahujících PCBs (kondenzátory z elektrického osvětlení, stavební materiály s nátěry obsahujícími PCBs…) Všechny kontaminované materiály měly býti odvezeny do Longyearbyenu a odtud transportovány na pevninu.
Jak to skutečně je s odvozem kontaminovaných materiálů konkrétně z Barentsburgu netuším, ale první, co nás při vjezdu do Barentsburgu uvítalo, byl hustý černý dým stoupající ze zdejší skládky, kde se dal najít třeba rezavějící vozový park, stavební materiály, pneumatiky a jiné poklady.
Ať už se zajímáte o ochranu životního prostředí nebo ne, návštěva Barentsburgu je zajímavou zkušeností. Dýchne tam na vás atmosféra sovětského Ruska – brutální sovětská architektura, budovatelské slogany na fasádách i povinná socha Lenina.
Co navštívit v Barentsburgu?
Turisté, přijíždějící v zimě na skútrech či v létě na výletních lodích, se zde zdrží maximálně dvě hodinky – dlouho tak akorát, aby si koupili předražená trička v obchodě se suvenýry, možná navštívili místní muzeum a připili si dvouapůlprocentním pivem Krasnyj medved z nejsevernějšího pivovaru na světě. (*Nedávno začali vařit pivo v o něco severnějším Longyearbyenu, takže už je to jen druhý nejsevernější pivovar na světě 🙂 )
Za vidění ještě stojí dřevěnný ortodoxní kostel, který byl vystavěn v roce 1996 v upomínku smrti 141 pasažérů letu Vnukovo Airlines Flight 280 směřujících z Moskvy do Barentsburgu a Pyramiden. Letadlo narazilo kvůli chybě v navigaci do hory Operafjellet 14.2 km od letiště v Longyearbyenu. Tato nehoda byla také jedním z důvodů ukončení těžby v Pyramiden a jeho opuštění.
Nově se společnost Trust Artikugol snaží o větší rozvoj turistického ruchu v Barensburgu i opuštěném Pyramiden. Nově si tedy můžete vybrat z nabídky několika exkurzí jako je návštěva uhelného dolu, výlet se psím spřežením nebo různé pěší túry s průvodcem.
Pokud se rozhodnete navštívit Barentsburg na vlastní pěst, je vaší zodpovědností si sehnat pušku a splnit všechna bezpečností opatření, která mohou zamezit útoku ledního medvěda!
Jak se dostat do Barentsburgu?
SAS a Norwegian vypravují několikrát týdně lety na trase Oslo – Longyearbyen. V zimě je možné navštívit Barentsburg na sněžných skútrech, buď po vlastní ose nebo s průvodcem. V létě jezdí do Barentsburgu několikrát týdně loď (4 600 Kč, cena zahrnuje transport z hotelu a oběd na palubě). Pokud se chcete v Barentsburgu zdržet déle, je možnost přenocovat v hotelu Barentsburg (2,625Kč/dvoulůžkový pokoj) nebo v hostelu Pomor (1,575Kč/dvoulůžkový pokoj).
Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej dál, třeba pomůže dalším cestovatelům, kteří se chystají na Špicberky. Pokud máte další zkušenosti, poznámky nebo komentáře, napište je prosím zde do komentářů, ať si je můžou přečíst i ostatní! 
Grumantbyen: opuštěné ruské město duchů za polárním kruhem
Studium na Špicberkách aneb čtyři měsíce v Longyearbyenu
Pět tipů na jednodenní výlety v okolí Longyearbyenu
Jak na půjčení zbraně na Špicberkách
