Velikonoce v Norsku: Kde se vzala posedlost detektivkami?

Velikonoce v Norsku Femundsmarka

Nemůžu říct, že by Velikonoce byly mým nejoblíbenějším svátkem v roce. Asi jako většina českejch a slovenskejch holek, který znám. Děti odříkávající naučené koledy mi sice přijdou roztomilé, ale jen do té doby, než tu samou říkanku slyším už popátý. Barvení vajíček, pečení a zdobení perníčků taky beru, ale co mě zas tak moc nebere je koledování dospělejch chlapů. Obvlášť když už mají trochu v krvi… Když jsem ještě žila v Čechách, tak jsem si říkala, jak by to bylo super, kdyby mému bývalému příteli došlo, že máme o Velikonocích spoustu dní volna a mohli bychom tedy odjet. Nejlépe do hor. Naštěstí jsem se ale odstěhovala do správné země. Alespoň co se trávení Velikonoc týče. Jak se tedy slaví Velikonoce v Norsku? 

Velikonoce v Norsku
My slavíme česko-norsky. Někdy jedem na hory. Někdy pletem pomlázku. Někdy se na všechno vykašlem a zůstanem doma 🙂

HYTTETUR ANEB VYLIDNĚNÍ MĚST

V Norsku jsou Velikonoce tak trochu big deal. Škola má celý týden prázdniny, ve čtvrtek a pátek je státní svátek, takže lidé nemusí do práce a většina z nich si bere volno na celý týden. Zavřou se obchody, banky, i některé hotely a kdo nemusí být nutnonutně v práci, ten vypadne z města pryč. Každý, kdo má chatu v horách nebo u moře vypadne na chatu. A kdo ji nemá, ten si ji alespoň pronajme nebo vyrazí na jednu z DNT chat (chaty patřící norskému turistickému svazu), kde o Velikonocích začínají sezónu. 

Norové berou Velikonoce jako jednu z posledních možností, kdy si můžou zalyžovat. (Pozor, když se vás v Nor zeptá, jestli chcete jít na lyže, tak tím vždycky myslí běžky!). S hyttetur (výlet na chatu) je také spojeno slovíčko hyttekos. Co je to hyttekos nejde úplně tak lehce přeložit. Prostě něco jako udělat si to na chatě hezký. Představit si pod tím můžete popíjení horké čokolády na slunečné terase s výhledem na zasněžené kopce nebo u krbu s dobrou detektivkou v ruce. 

Velikonoce v Norsku

Påskekrim neboli Velikonoční detektivky

O severské krimi a Jo Nesbø už jste předpokládám někde slyšeli. Faktem je, že krimi je v Norsku populární celoročně, ale během Velikonoc se tu spustí jakési krimi šílenství. Krimi se na člověka valí z televize, z novin, ze stánků se žhavýma novinkama v knihkupectví a od roku 1997 dokonce i z kartonů od mléka. Norská mlékárna TINE každoročně potiskne až 15 milionů krabic od mléka komiksovou krimi zápletkou, ve které společně s detektivem Ulfem Ulvheimem musíte rozlousknout, kdo je zloděj. 

Ale zpátky k těm detektivkám, které se v Norsku stali populární v podstatě náhodou. Dva mladí spisovatelé z Bergenu – Nordahl Grieg a Nils Lie měli hluboko do kapsy. Ve snaze si přilepšit napsali pod pseudonymem Jonathan Jerv detektivní příběh o studentech, kteří přepadli vlak a od loupeže pak ujeli na běžkách. 

 

V té době (1923) byly nové knihy uváděny na trh jenom na podzim. Harald Grieg, bratr jednoho z autorů a zároveň nakladatel v tom ale viděl příležitost pro vytvoření nového trendu prodeje knih i na jaře. Těsně před Velikonocemi, na Bílou sobotu, vyšla kniha i s velkou reklamou na hlavní stránce největších norských novin Aftenposten s titulkem Bergenstoget plyndret i natt (Noční přepadení vlaku do Bergenu). Mnoho čtenářů novin ale nepochopilo, že se jedná o reklamu. Což vlastně byla asi ta nejlepší reklama, protože z toho bylo dost haló. Griegův plán s jarním prodejem knih tedy uspěl a každoročně před Velikonocemi přijde na regály norských  knihkupectví kupa nových detektivek. 

https://www.instagram.com/p/Bwg9thXhR7B/

 

VELIKONOCE V NORSKU: KVÍZ A YATZI

Kromě čtení detektivek je oblíbenou aktivitou hraní deskovek nebo taky tradiční Påskekvíz – což je normální kvíz, jen před velikonocema se všemu říká velikonoční tedy påske. Kvízy jsou v Norsku vůbec oblíbená činnost. Můžete se takřka spolehnout, že jdete-li na nějakou sociální sešlost, tak je značná šance, že dříve nebo později bude kvíz. Což mě osobně dost baví. Alespoň do té doby než se otázky stočí na kolik drží Norsko medailí ze zimních olympijských her nebo na kterém světovém poháru se Bjørndalenovi nepodařilo dosáhnout na zlatou…. Zzzzzzzzz….. 

Ještě k tomu hraní deskovek – znáte hru Yatzi? Celé co k ní potřebujete je papír, tužka a 5 nebo 6 kostek. My jí s Ivarem standardně hrajeme na cestách o to, kdo půjde umýt nádobí a podobně. Na pravidla můžete mrknout tady. 

Smågodt, KVIKKLUNSJ,  POMERANČE

V Norsku sice nechodí děti na koledu, ale o sladkosti rozhodně nejsou ošizené. Zvykem je tady darovat velikonoční vejce (takové velké, papírové, ošklivě křiklavě nabarvené) plné sladkostí, nebo-li smågodt. Tady v Norsku nemají úplně regály s různými bombonami a sladkosmi v pytlících jako u nás v Čechách. Sladkosti jsou tu umístěné v plastových boxech, kde si každý hrábne lopátkou a do kornoutu nebo krabičky si nabere kolik čeho chce. 

Kromě smågodt nesmí k Velikonocům chybět čokoláda Kvikklunsj. To je taková norská obdoba KitKatu. Chutná to úplně stejně a je to mnohonásobně dražší. Nicméně tohle nikdy žádnýmu Norovi nemůžete říct. Kvikklunsj je něco jako národní poklad. (Možná podobný symbol jako „česká“ Tatranka. (Praví) Norové si s sebou sice balí Kvikklunsj na každou nedělní procházku, ale i tak se před Velikonocemi jejich prodeje zněkolikanásobí. 

 

 

Z nějakého mě záhadného důvodu taky k norským Velikonocům patří pomeranče. Vědoma si toho jsem je sbalila na náš minulý velikonoční lyžařský počin – přechod Femundsmarky. Co se nestalo, pomeranče přes noc zmrzly na kost. Výhoda je ale v tom, že zatímco jakékoliv ostatní ovoce, které přemrzne a zase roztaje je pěkně hnusné, tak pomeranče jsme postavili pěkně na kamna a po rozehřátí chutnali jako předtím 🙂 Tak možná ta oblíbenost pramení z toho, že si je klidně můžete vzít na lyže, nechat je zmrznout a zase rozmrznout. 

Naše Velikonoce v Norsku

Naším plánem bylo letos vyrazit na týden na lyže do pohoří Trollheimen. Prvním problémem byla ale miskomunikace mezi mnou a Ivarem. Oba jsme si v práci zařídili volno týden před Velikonocema. Jenže pro něj to znamená týden před Velikonočníma prázdninama a já jsem to chápala jako týden před Velikonočním pondělím. Tak sedmidenní lyžování se nekoná. No nic.

 Zbyl nám tedy Velikonoční víkend. Pár dní před tím se ale Ivar rozhodl, že nám špatně svítí světla u auta a rozhodl se povrtat se v elektrice a opravit to. Výsledkem je, že nám nejenom nesvítí světla, ale taky nám nestartuje auto. Takže ani to třídenní lyžování nakonec nedopadlo. Takže místo toho sedíme doma na zadku, jíme pomeranče a kvikklunsj, hrajeme yatzi a možná i na tu detektivku dojde… 

Velikonoce v Norsku Femundsmarka
Takhle jsme slavili Velikonoce předloni – přechodem národního parku Femundsmarka.

Co si myslí Ivar o českých Velikonocích? 

Pár lidí se mě ptalo, co si o českých Velikonocích myslí Ivar. Ivarovi to přijde skvělé! Beztrestně našlehat ženskejm pomlázkou. Který se tomu ještě navíc vůbec nebráněj! A za odměnu dostat alkohol 😀 Spíš než jeho byste se ale měli zeptat emancipovaných Norek. Pro ně to je skoro případ k soudu do Štrasburku 🙂 

Velikonoce v Norsku
Musel si odzkoušet, že to umí pěkně štípnout! 😀

Děkujeme, že jste dočetli až sem! 

Přejeme vám krásné Velikonoce! Máte nějaké otázky ohledně Norska? Nebo vlastní zkušenosti? Přidejte je do komentářů! Popřípadě se přidejte do naší FB skupiny: Cestujeme do Skandinávie! 

 Radka a Ivar 

Nejdelší zipline na světě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..