Radka

Radka

Jak se holka, která do svých dvaadvaceti neletěla letadlem a do zahraničí se podívala maximálně tak do Chorvatska a na školní výlet do Itálie, stala závislou na cestování? Jak se říká, tak za vším je potřeba hledat chlapa.. A v mém případě ještě foťák!

[intense_parallax_scene background_type=”image” image=”369″ imagemode=”parallax” height=”800″ breakout=”1″ advance_arrow_background_color=”#ffffff”] [/intense_parallax_scene]

1989

Tady to všechno začalo

2004

Je mi patnáct roků a z první brigády mám něco málo vydělaných peněz. Stojím před dosud nejtěžším rozhodnutím v životě – koupit si kytaru nebo foťák. Nakonec vyhrává foťák. Tehdejší přítel si totiž dupnul, že nebude poslouchat žádné moje skřehotání a přispěl mi na první filmovou zrcadlovku od Canonu. Od té doby se topím v černobílých filmech a pozvolna docházím k názoru, že nákupy filmů a papírů a vyvolávání fotek jsou vlastně dražší než digitální zrcadlovka.

2006

Trocha vyhraných peněz z soutěže Ekologie v objektivu a značná finanční injekce od rodičů bývalého přítele mi umožní koupit si vysněnou digitální zrcadlovku – Nikon D50. Foťák se stává mým parťákem na cesty a málem s ním i spím. Objevuje se první touha cestovat, ale nemám na to finance…

[intense_image image=”366″ title=”Fotosoutěž Ekologie v Objektivu 2006″ caption=”Fotosoutěž Ekologie v Objektivu 2006″]

2009

Přežila jsem prvák na Vysoké škole Chemicko-Technologické v Praze a za odměnu jedeme s ex-přítelem na třítýdenní dovolenou do Norska, kde se naprosto zamiluju do severu a plánuju se tam vrátit. A to přesto, že jsem celou dobu zmrzlá jak psí hovno a to cestujeme jenom po jihu. V srpnu! V národním parku Folgefonna se mi podařilo vyfotit jednu hezkou fotku, se kterou pak vyhrávám pár foto soutěží, čímž si vydělám na nový foťák – Nikon D200.

[intense_image image=”378″ title=”Národní park Folgefonna” caption=”Národní park Folgefonna”]

2011

Poprvé v životě letím letadlem. V plánu je týdenní dovolená na Kanárských ostrovech. Při prvním letu mě tak bolely uši, že jsem byla ochotná si cestu zpět střihnout lodí nebo to klidně zpět do Evropy doplavat. Lítání rozhodně není můj oblíbený druh dopravy.

V létě se mi daří úspěšně dokončit bakalářské studium a taky se se mnou po devíti letech rozchází přítel. Chvíli si brečím doma do polštáře a pak se vydávám za bráchou do Švédska – změnit prostředí a sázet stromky. Návrat do Čech stojí za starou belu a já pokračuju v brečení do polštáře, až se na to kamarádka nemůže dál koukat, a tak si znova balím saky paky a vyrážím za ní do Anglie.

Další návrat domů a další deprese mě pošťouchne k tomu, abych se přihlásila na Erasmus. Mojí jedinou volbou je Norsko. Buď tam anebo nikam!

[intense_image image=”365″ title=”Polarní záře Švédsko” caption=”Polarní záře Švédsko”]

2012

V lednu přijíždím do Trondheimu – překvapením je, že je tu tepleji než v Čechách, kde teploty klesaly i k minus dvaceti. Semestr utíká hrozně rychle a mně se nechce se vracet domů. Vyjednávám si tedy na stáž na univerzitě a od VŠCHT dostávám stipendium na další rok v Norsku. Zároveň mi kamarádka dohazuje práci pokojské v hotelu, tak se mi s norskou minimální mzdou žije o něco líp.

V listopadu se koná Sympozium environmentální toxikologie v Tromsø na severu Norska, kam bych strašně chtěla jet, ale nemám na to finance. Zoufalé situace si ale žádají zoufalá řešení, a tak zakládám couchsurfing a na cestu se vydávám stopem s kamarádkou Iwonou. Cesta je jedno velké dobrodružství a já propadám kouzlu stopování, couchsurfingu a neplánování věcí.

Hned po návratu z Tromsø si nově nabyté stopovací dovednosti procvičím na stopu do Švédska. Tam si pak bookuju letenky do Afriky a pár dní poté odlítám do Burundi. S kamarádkou Káťou pak jedeme stopem z Burundi přes celou Tanzánii a konec světa trávíme na Zanzibaru. Káťa si užívá pláže a já věřím, že tohle je opravdu konec všeho, protože mám brutální otravu z jídla. Nebo jak se dá vznešeně říct třítýdennímu explozivnímu průjmu.

[intense_image image=”370″ title=”Děti v Burundi” caption=”Děti v Burundi”]

2013

Nový rok začínám dlouhou cestou z Čech do Trondheimu. Beru to stopem přes Švýcarsko na návštěvu Floriana, kterého jsem potkala v létě přes couchsurfing. Pak do Paříže, kde se potkám s dalším kamarádem Julienem a společně stopujeme do Švédska, kde nás dvacetistupňové mrazy odradí od dalšího stopu a dojíždíme to vlakem. Do Švýcarska se pak vracím ještě v březnu a stopuju druhým směrem do Čech. Zbytek roku už výletuju jenom po Norsku a šetřím peníze na příští semestr, kdy se chystám studovat na Svalbardu.

 

2014

Jelikož na UNISu (Univerzita na Svalbardu) zrušili lednový kurz, tak mám neočekávané dvouměsíční prázdniny. Udělám si tedy lednový stopovací výlet do Rakouska, Švýcarska a Německa a skoro měsíční dovolenou ve Rwandě, odkud letím přímo na Špicberky. Z plus třiceti stupňů do minus třiceti. Další týden ležím s angínou 🙂

Na konci června za mnou přijíždí na návštěvu spolubydlící z Trondheimu Tomáš a společně pak stopujeme z Osla do Čech. Přestože můj účet zeje prázdnotou, tak si užívám léta – v Chorvatsku, v Toulouse, v Hamburgu, třítýdenní stopovací výlet okolo Islandu a na závěr 14ti denní stopování s Florianem z Bergenu do Trondheimu. Pak už je ale na čase konečně začít pracovat v laborce a zabývat se diplomkou…

[intense_video video_type=”youtube” video_url=”https://www.youtube.com/watch?v=mgJUhYf5Kgs&t=202s” user=”Radka Stankova” autoplay=”1″]

2015

Diplomka mě nebaví, tak letím v lednu do Anglie, v březnu do Ugandy a odtamtud stopem do Rwandy a těsně před státnicemi pak do Čech a do Švédska. I tak ale úspěšně ukončuju školu a místo toho, abych začínala hledat práci, tak zařizuju víza do Ruska a do Číny.

[intense_video video_type=”youtube” video_url=”https://www.youtube.com/watch?v=xO6bzkkYQVE&t=10s” user=”Radka Stankova” autoplay=”1″]

V létě pak s kamarádkou Hančou, se kterou jsme se poznaly na Svalbardu odjíždíme na pětiměsíční cestu po Asii. Letíme do Moskvy, odkud pak přelétáme do Jekatěrinbugu a tři dny trávíme na Transsibiřské magistrále než dorazíme na Bajkal. Z Ruska pak stopujeme do Mongolska, projíždíme Čínou, ve Vietnamu si půjčíme na měsíc motorky a procestujeme také Kambodžu, Thajsko a Barmu.

[intense_image image=”393″ title=”Peak of Love” caption=”Peak of Love”]

2016

Po cestování v Asii je na mém účtu velká tlustá nula, a tak se vracím zpět do Trondheimu do práce. A Hanču beru s sebou. V únoru spolu vyrážíme do Istanbulu a odtamtud pak do Iráckého Kurdistánu na návštěvu za kamarádkou Katarínou, která tam pracuje jako doktorka. V Norsku ale neplánujeme zůstat na dlouho – naplno se pouštíme do příprav další velké cesty – stopem z Chile na Aljašku. Z toho nakonec moji vinou sejde, protože poznávám Ivara. Odjíždím tedy s Hančou do Patagonie, kde spolu 6 týdnů cestujeme. Na Vánoce se ale opět vracím do Čech a Hanča projíždí po vlastní ose sever Chile, Bolívii, Peru a Kolumbii.

2017

Po Vánocích dávám Ivarovi slib, že na chvíli nikam nepojedu a budu se snažit zůstat na jednom místě. A skoro půl roku se toho držím. Podnikáme spolu výlety po Norsku, kde se mě Ivar snaží nadchnout do expedičního lyžování. Musím říct, že po přechodu Rondane, kdy nebyl žádný sníh a přechodu Femundsmarky, kdy ho zas bylo tolik, že jsme zapadaly na každém kroku, se mu to úplně nepodařilo. V květnu společně vyrážíme na krátkou dovolenou do Irska, měsíc poté přecházíme pěšky Isle of Skye ve Skotsku, lezeme na Lofotech v severním Norsku a předtím než Ivarovi začne škola stihneme ještě 14dní ve Švýcarsku. V listopadu pak vyrážím s kamarádkou Zuzkou za sluníčkem na Kubu a s Ivarem prozkoumat zimní Island. Jo a taky do USA!!! 🙂

[intense_image image=”171″ title=”DSC_1895″]

 

A JESTLI TI TOHLE VYČERPÁVAJÍCÍ INFO O MNĚ NESTAČILO….

Tak tady se můžeš podívat na můj slavný štěk a koulení očima v Objektivu ČT o Špicberkách….

Nebo si poslechnout jak vypadá moje cestování bez plánů a průvodců v Casablance na Radiu Wave.

Nebo jenom prolétnout odpovědi na rychlé otázky od Vocase na cestách 🙂

Dost už ale o mě.

Chceš se nás na něco zeptat? Napiš nám přes kontaktní formulář. Nekoušeme a snažíme se odpovědět na každou zprávu. Můžete nám taky zkusit napsat na Facebooku.