Panamerická dálnice (2): Odkládáme datum odjezdu do Hamburku

V lednu 2020 chceme s Ivarem vyrazit s naší dodávkou po Panamerické dálnici z Chile ideálně až na Aljašku. Cestu plánujeme skoro tři roky, auto stavíme dva roky. Do odjezdu lodi, ve které se bude naše dodávka plavit přes Atlantik, zbývá necelých 14 dní a touhle dobou už naše auto mělo být naložené v Hamburku v kontejneru.

A protože ze všech stran slyšíme jenom: ” Ó, vy se máte!”, tak jsem začala psát týdenní reporty, které vám dají nahlédnout pod pokličku přípravy na roční cestu. Že to nejsou jen duha a jednorožci, ale taky hromada stresu, výměn názorů a organizačních záležitostí.

Taky to je období, kdy by bylo skvělé, kdybyste si už mohli vzít volno a mít čas na zařizování, stěhování atd. Jenže realita je taková, že zdaleka nemáme tolik peněz, které jsme doufali, že budeme mít našetřeno, takže místo tolik potřebného volna se v Ivarově případě bavíme o dvojitých směnách.

Naše třetí stěhování tenhle rok. Museli jsme sbalit všechny věci, které si chceme nechat, ale které s sebou nechceme brát do Ameriky a odstěhovat je k Ivarový mamce do Osla. Náš majetek se skládá z 12 krabic, které jsou z větší části plné knížek a jednoho obřího kompostu.

V reportu z minulého týdne jsem si posteskla, jak to bylo organizačně náročné sehnat někoho s kým se podělit o kontejner, ve kterém chceme poslat naší dodávku do jižní Ameriky. A taky jak nic nestíháme, nemáme dodělané auto, nemáme sbaleno a že vůbec netuším, jak to zvládneme.

Původně jsme plánovali, že budeme 15. listopadu v Hamburku, kde naložíme auto do kontejneru a den poté se zase vrátíme zpět do Trondheimu. Když jsme ale ještě den před plánovaným odjezdem na jih brousili (nezaschlou) barvu na skříňkách, zapojovali naftové topení a podobně, tak nám došlo, že tohle nemáme šanci stihnout.

Teprve pár dní před odjezdem Ivar nainstaloval dieselové topení. Čekal totiž na nějaké součástky. Další věc je ta, že jsme dodávku stavěli z větší části v Čechách, kde máme super zázemí. Můj táta má nejenom garáž plnou nejrůznějších nástrojů, ale taky kupu cenných rad. Tady když potřebujeme vrtnout díru do podlahy, tak si musíme půjčit velkou vrtačku a dojet si koupit vrtáky...
Hurá! Topení topí! (Ta červeno černá krabice vedle Ivara je čínské nezávislé naftové topení). Pro ty, co nikdy nepřestavovali dodávku: tak k topení je malý kanystr s naftou, který máme vzadu v kuchyňské skříňce. Odtamtud vede hadička pod autem k topení. Od červené krabice jsou dvě díry vrtlé skrze podlahu - jednou se nasává vzduch do topení a druhou odchází spaliny do vlastního minivýfuku.

Posouváme odjezd

Naštěstí naše loď odjíždí až 1.prosince a auto musíme naložit nejpozději 26.listopadu. Tak jsme se rozhodli, že si přebookujeme letenky nazpět do Trondheimu, abychom měli více času auto jakž takž připravit a pobalit se. A taky se u toho navzájem nezabít. 

Ono totiž pracovat ve dvou na autě, když:

  • máte oba rozdílné představy o tom, jak by měl finální produkt vypadat
  • se neshodnete na tom, co je aktuálně největší priorita (Ivar potřebuje dodělat topení – aby dodělal topení, tak potřebuje, aby vevnitř byla postel – aby se dovnitř dala dát postel, tak je potřeba nejdříve obrousit pitomou barvu ze skříněk, jinak bordel popadá všude – na to musíme sehnat něco, čím to zbrousit, protože naše bruska zůstala v Osle)
  • pracujete v minus deseti, ve tmě a na extrémně malém prostoru
  • vám neustále něco chybí, popřípadě se vám zlomí vrták, zmrzne barva a podobně
  • jste v časovém presu a neustále přemýšlíte nad tisíci věcma, co jsou potřeba dodělat a zařídit
  • TAK TO PROSTĚ NENÍ ZÁBAVA!


Večer před odjezdem jsme si tedy přiznali, že tohle nedáme. Sedli jsme si k počítači a vyplázli skoro 2.000Kč každý (což není zas tak hrozné) za přebookování letenek z Hamburku zpět do Trondheimu. A pořádně si oba oddychli.

Máme týden času navíc!

V posledním týdnu jsme zvládli dodělat většinu věcí, co nás trápily. Obě baterky i kanystry s vodou a naftou k topení jsme uchytili pevně popruhy k podlaze. Ivar přišrouboval naftové topení, dodělal k němu elektriku a uzavřel ho do skříňky, aby tolik nehlučelo.

Nezaschlou barvu ze skříněk jsme jakž takž dostali dolů. Výsledkem je takový rustik vzhled, že by nám ho kdejaký hipster záviděl.
Chyty k otvírání skříněk jsme udělali z korkových špuntů od šampaňského, přidělali jsme poličky na kuchyňskou desku a přibyla deska, která odděluje prostor s elektrikou od zbytku kabiny.
Předbalili jsme věci a k některým z nich jsme dodělali poličky na míru. Jako třeba tuhle nad kanystry s vodou. Co dělat s propan butanovou lahví si nejsme úplně jistí. Nevíme, jestli půjde doplňovat nebo jestli si budeme muset koupit v Chile jinou láhev, tak ten prostor zatím necháváme trochu otevřený úpravám.
Díky mému stěžování si na facebooku nám kamarádka zapůjčila šicí stroj. Záclony jsme sehnaly z druhé ruky za poloviční cenu.
A IvarIvar pak věnoval jeden den ušití super zácloln. Narozdíl ode mně se totiž učil šít a plést ve škole v rámci výtvarné výchovy. Já umím tak akorát nakreslit kubistické zátiší a vyjmenovat nejznámější impresionisty.
Panamerická dálnice přípravy a balení
Závěs je i na předním okně. Dole v něm je zašitá násada od koštěte, takže se celý závěs vyroluje nahoru a tam se upevní. Po stranách jsou k němu přišité ještě menší kusy, které se suchým zipem upevní k bočním oknům.
Panamerická dálnice přípravy a balení
No a když už máme ten stroj, tak předěláváme IKEA design kapsáře, aby nám seděl na otočnou sedačku spolujezdce.
Panamerická dálnice přípravy a balení
Zvládli jsme jakž takž sbalit nářadí, které s sebou budeme potřebovat. (Do toho ještě musíme vyjet na zimních pneumatikách a budeme doufat, že v Oslu bude dostatečně rozumné počasí, abychom mohli přezout na letní).
Panamerická dálnice přípravy a balení
Sbalit oblečení byl ten nejmenší problém. V tom máme léta praxe.
Panamerická dálnice: Přípravy a balení
Nejhorší to je s Ivarovým sportovním vybavením. Nakonec si ale zvládl prosadit čtyři (!) různá lana a dvoje pohorky. Jedny na chození a druhé na mačky přece!

Co nám zbývá dodělat?

V pondělí (tj zítra) se chystáme vyjet směrem na jih. Zbývá nám toho určitě ještě spousta, ale už je nám to tak nějak jedno. Auto je momentálně ve stavu, kdy si říkáme, bylo by hezké mít ještě tohle nebo tohle, ale není to nic, co bychom nutně potřebovali. Ivar má dnes dvojitou směnu, kdy vstával v 6 ráno a z práce se vrátí v půl 11 večer. Takže veškeré dodělávky musí počkat do zítřka.

Nicméně doufám, že většinu věcí máme přichystanou. Už jen sbalíme kola do krabic, nahodíme střešní box s kanoí a vyrazíme směr Oslo. Co nemáme, bez toho se budeme muset obejít. 

Ve čtvrtek naložíme auto do kontejneru a v pátek už zase hurá zpět do práce v Trondheimu, napsat bakalářku, rozprodat zbytek našeho majetku, koupit letenky domů na Vánoce a na začátek ledna do Chile a pak to může začít!

Radka Realcamplife cestovatelský blog o Norsku

Radka žije už nějaký pátek spokojeně v Norsku. Nyní se ale s přítelem rozhodli objevit Ameriku a projet Panamerickou dálnici ve své konvertované dodávce.

Více o nás a našem blogu si můžete přečíst zde.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Rolovat nahoru